Joker

Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. (04.10.2019)

Tenhle film mi ze všeho nejvíc přípomíná anální sex - Do prdele to nepatří, jelikož tam můžeš narazit na pořádnou sračku a navíc kousek vedle je lehčí cesta, každopádně to tam ale pasuje a někomu se to i zvráceně líbí v tom, jak je to jiný. No a Joker je přesně to samý. Když to budu brát z pohledu fanatický milovnice komiksů a velký fanynky Jokera tak budu rozhodně nasraná doběla (což umí málokterá bambusačka takhle změnit barvu) , jelikož skoro všechno co dělalo Jokera Jokerem je vlastně v prdeli. Místo geniální, i když šílený, mysli tu máme mysl prostě a jasně chorou, která má do geniální stejně daleko jako já do kozatý blondýny. Z šílenýho chechotu kterej vždy byl známkou Jokera a který ho s chutí používal, je choroba za kterou se navíc stydí a snaží se jí potlačit a největší průser...chvilka napětí...tenhle Joker není ani trochu vtipnej. Z postavy, která vždy měla dokonale zvrácenej humor tu máme týpka, kterej touží být vtipnej, ale je tak kolosálně trapnej, že to psychicky bolí každýho v jeho okolí. No a na druhou stranu tu máme husto-kruto-přísnej příběh o ubohý lidský trosce, který začne okázale mrdat a po kouskách se stává čím dál víc jebnutým jedincem, dokonale zahraný Joaquinem Phoenixem, kterej jasně všem nahlas řekl, že Oscar bude jeho a na předávání sošek ostatní ani nemusí chodit páč mu nesahají po kokot. Takže co s tím? Potlačím fanynku v sobě a odpustím, že z legendární postavy udělali vlastně hroznýho debila, díky dokonalému herectví Phoenixe? Hele vole, asi tak půl napůl. (08.10.2019)

Ve svém jádru nejnebezpečnější midcult posledních let. Herecky naprosto sebejistý, režijně průměrný (to i ve Starsky a Hutchovi měl Phillips více stylu), scénáristicky pak naprosto podprůměrný, vykrádající své vzory od Taxikáře přes Krále komedie až po Network. Na druhou stranu, současný zeitgest (v USA i v Evropě) to zachytilo velice přesvědčivě. (06.10.2019)

"Promiňte, že se směju, jsem nemocný." Jsem moc malej masochista na to, abych se dokázal dvě hoďky bavit depresivním přerodem šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem ve slavnýho šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem. Kromě deprese mě ještě docela zaujala ta nekonečná nuda a hlavní hrdina chladnoucí v ledničce. To asi někdy zkusím. A taky chci vyzdvihnout show Murrayho Franklina, protože to bylo jediný místo, který mě na chvíli donutilo přestat zívat. (07.10.2021)

Už hezkých pár let vyloženě hltám Batmana a jeho mytologii a netrpělivě vyhlížím každý další počin z tohoto univerza. U Jokera jsem to ale měl od prvního traileru, který mě příliš nezaujal, trošku jinak. Joker je pro mě archnemesis netopýřího muže, jež nejlépe funguje jako vedlejší postava, jako takové výstřední zpestření. A již od začátku, co jsem o existenci tohoto projektu dozvěděl, jsem měl problém s licencí, která tu funguje jako jasný marketingový přílepek a film by úplně stejně fungoval jako příběh s originálními postavami, mentálně labilním člověkem, co se převléká za klauna, Waynovými jako random miliardáři, Gothamem jako New Yorkem. Jedná se samozřejmě o můj subjektivní problém a v preprodukci vysněného projektu režiséra Todda Phillipse patrně od začátku muselo jít o TOHO Jokera, mně však v hlavě stále brouzdá myšlenka, že tento Joker může nějak omezit výskyt mr.J například u připravovaného filmu(ů) Matta Reevese (protože by si je přece lidi pletli..). Abych se však dopídil ke konkrétním kvalitám tohoto filmu (a zároveň podkopal má předcházející tvrzení), Phoenixův Joker jako nosná postava funguje. A funguje právě proto, že si jde úplně vlastní cestou a o původu této nesmírně oblíbené postavy toho vyzradí více, než jsme minimálně ve filmech byli zvyklí (a než vyšel Kameňák, tak i v komiksech). V každé recenzi se dočtete, že rozhodně není náhoda producentský dohled legendárního Martina Scorseseho a jeho raná předgangsterská tvorba je tu cítit všemi směry. Tu najdete paralely k Taxikáři, tu ke Králi komedie (mohl zde pomrkávat De Niro ještě očividněji??), patrně možná nejvíce ke Špinavým ulicím (ty jsem ovšem neviděl a neplánuji). Stylizace do této éry funguje výtečně a vizuálně tu skutečně máme co do činění s dvojníkem slavného Martyho. Todd Phillips tu prožil obrovskou režisérskou obrodu, jak je právně v módě, od komedií k silně seriózním tématům (vzpomeňme na Petera Farrellyho nebo Adama McKaye). Nicméně opět co se týče mých preferencí (=averze k originům), kdyby celý film byl jako závěrečná půlhodina, jsem totálně nadšený a visí tu ode mě desítka. Čistě z filmového hlediska je samozřejmě nejpohodlnější rozvíjet předmaniakální stavy, kterých jsme byli ve finále svědky, nicméně pokud někdy vznikne dvojka, a že producenti nebudou mít klidné spaní, jelikož film vydělá nekřesťanské peníze, je vcelku jasné, že to bude o řád méně kvalitní film, patrně si jej ale užiju více. I podle zdejšího hodnocení je zjevné, že bude tento snímek rezonovat i po vítězství v Benátkách a pro Joaquina Phoenixe půjde o jasnou nominaci na Oscary. Ten chlap je totiž šílenec. 8/10 (02.10.2019)