Joker

Inu, máme tu dalšího Jokera. Poprvé s opravdu propracovaným originem a přestože často platí, že půlka kouzla je v tajemnu, zde se naopak drobnokresba s narůstajícími minutami sakra vyplácí. Celé je to natolik pečlivě promyšlené a poskládané, až si říkám, proč Todd Phillips (Pařba ve Vegas) tak dlouho váhal s přechodem na drama. New York 70. let vystihl přímo bravurně, kamera nabízí řadu opravdu fantastických (a přitom nepodbízivých) záběrů a celé je to zabalené do opravdu ukázkové ‚špinavé‘ atmosféry. To vše by nicméně vyšlo vniveč, kdyby hlavní roli nezískal Joaquin Phoenix. Právě jeho soustředěný výkon může za to, že Jokerovi divák zpočátku drží palce a později zažívá silný vnitřní morální boj, když je svědkem toho, kam až sahají důsledky jednoho šíleného klauna. V tom je podle mě největší vítězství filmu. Napřed si nás omotá (podobně jako Americká krása) vztyčeným prostředníčkem vůči společnosti, ale nadšení postupně střídá hrůza z toho, jak se celá situace vyvíjí. Nejsilnější je na Jokerovi syrově gradované finále. Na konci jsem se cítil hodně rozpačitě z otevřené oslavy anarchie, ale to nemyslím jako výtku. Jde o evidentní tvůrčí záměr a je MOC dobře, že dokáže nějaký mainstreamový (a dvakrát tolik komiksový) film způsobit, že se divák cítí v kině podobně rozpolceně a nekomfortně. Jen mám menší obavu, jestli tenhle snímek nepřichází v trochu nešťastné chvíli (přeci jen je podobných Jokerů v poslední době společnost plná). Nějaká negativa? Pokud vezmu v potaz pro inspiraci klíčového Taxikáře (čímž se ani sám Phillips netají), v jeho případě jsem měl pocit, že si za blbou realitu hlavní hrdina může sám, kdežto Arthuru Fleckovi život vyloženě (a tím pádem scenáristicky občas okatě chtěně) hází klacky pod nohy. Je to cílená one man show, pár minut navíc se ale mohlo věnovat příběhu dvou vyšetřujících detektivů (v současném dietním pojetí ani nemuseli mít jména a konkrétní tváře). A... to je asi vše. Pocitově je pro mě Joker v tuhle chvíli nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku. 90% (27.09.2019)

"Promiňte, že se směju, jsem nemocný." Jsem moc malej masochista na to, abych se dokázal dvě hoďky bavit depresivním přerodem šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem ve slavnýho šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem. Kromě deprese mě ještě docela zaujala ta nekonečná nuda a hlavní hrdina chladnoucí v ledničce. To asi někdy zkusím. A taky chci vyzdvihnout show Murrayho Franklina, protože to bylo jediný místo, který mě na chvíli donutilo přestat zívat. (07.10.2021)

Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. (04.10.2019)

Komiksový pozadí je jenom chabá berlička (díkybohu), tohle je naprosto realistický, výživný drama o duševním rozkladu jednoho nešťastnýho týpka, takový Taxikář pro 21.století. A věřte, že číst si tady, jak byl Joaquin Phoenix fantastický a pak to vidět ve filmu na vlastní oči, je úplně jiný level. Takové absolutní ponoření se do role jsem viděl naposledy u Daniela Day-Lewise v ´Až na krev´ před 12 lety. Každý sebemenší pohyb těla, každá vráska, hra očí i ten přepálený smích, to byla velká škola herectví a jenom mi potvrzuje, proč Joaquin, tenhle velký, zapálený bojovník za práva zvířat, tahle nonkomforní, nezařaditelná plachá bytost, je už více než dekádu mým nejoblíbenějším hercem. Jeho ´metodické herectví´ (jehož vyznavačem byl právě Daniel Day-Lewis), které vykazuje přejímání chování a myšlení vaší postavy a ponoření se do ní po celou dobu produkce filmu, v dnešní době asi nemá srovnání s žádným jiným hereckým kolegou. (05.10.2019)

Jako součást DC dobrý, vlastně velmi dobrý. Jako lidské drama o přeměně spíše průměrné. Film mě nedokázal nadchnout. Při sledování jsme měla pocit, že pořád na něco čekám a nakonec jsem to nedostala. Jako by mělo ještě něco přijít, nějaký vrchol, protože pro mě film vrchol prostě neměl. O co ve filmu šlo? O přerod v Jokera? O situaci ve městě, která pomohla v přeměně? Opravdu pomohla? Film mi prostě přijde neúplný. Jistě, Joaquin byl dobrý, hezky na to zhubl, skvěle si tancoval, když byl na scéně sám a hrabalo mu, takt o bylo fajn. Jakmile tam byl někdo další, skoro mi přišlo, jako by zapadal do pozadí. Pro mě naprosto obyčejný film, který vlastně nepřináší nic nového kromě toho, že nám chtěl ukázat, jak byl Joker zrozen, ale je to opravdu u této postavy nutné? Musíme ji „pochopit“? (04.10.2019)