Playing with the Devil
Režie:
Josef MachKamera:
Jan StallichHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Josef Bek, Eva Klepáčová, Alena Vránová, František Smolík, Jaroslav Vojta, Bohuš Záhorský, Stanislav Neumann, František Filipovský, Josef Vinklář (více)Obsahy(1)
Princezna Dyšperanda a její služka Káča by se moc rády vdávaly, nemají ale za koho. Když se objeví jakýsi myslivecký mládenec a nabídne, že jim sežene ženichy za pouhý podpis vlastní krví, děvčata příliš neváhají. Jenomže ten vykutálený panáček byl ďábel a ony se mají smažit v pekle! Naštěstí je tu ještě vysloužilý voják Martin Kabát, který se nebojí ani čerta a nehodlá mu ty dvě nevinné duše nechat grátis... Nestárnoucí pohádku natočil v roce 1956 Josef Mach podle divadelní hry Jana Drdy, který s režisérem spolupracoval na scénáři filmu. Kostýmy i stylizované ateliérové dekorace nesou pečeť nezaměnitelného rukopisu svého autora – malíře a ilustrátora Josefa Lady. (TV Prima)
(více)Recenze (442)
Tento postarší snímok je pre mňa zaujímavý predovšetkým spôsobom netradičného výtvarného spracovania. Je pojatý v štýle ilustrácií známeho českého maliara Jozefa Ladu (17.12.1887-14.12.1957). To mu dodáva úžastnú, originálnu kulisu. Inak by to bola len obyčajná, klasická rozprávka o dobrosrdečnom, statočnom vojnovom veteránovi Martinovi Kabátovi, ktorý dokáže aj s čertmi v Pekle porobiť poriadky, keď ide o dobrú vec a duše dvoch krásnych, nevinných, mladých dievčat. *** ()
Naprostá klasika českého filmu s nezapomenutelnými kreacemi pánů Filipovského, Neumanna, Beka, Ráže, Vinkláře a dalších. Záměrně umělé ladovské kulisy (které mnozí zde diskutující "filmoví znalci" odsuzují) neodmyslitelně patří k celkovému estetickému dojmu. Každé vánoce jasná volba. P.S: Ta skvostná čeština starých filmů se už dneska nevidí. ()
Když se řekne nejhezčí pohádka - bez zaváhání vypálím Hrátky s čertem, i kdyby jste mi v půlnoci vzbudili! Nečekám ohromující efekty a kostýmy jako z Amadea, podložené impozantním rozpočtem, nedejbože zahraničním. Od české pohádky očekávám, aby vystihovala národní mentalitu, byl v ní kus srdce, českých tradic a obyčejů a byla točena s prostou pokorou a zápalem. S předlohou Jana Drdy a geniálním výtvarným řešením s ladovskou konturou to tam všechno je, až se mi při scénách z mlýna a skřehotání žab tají dech, jak je to čisté a krásné… Jsem moc rád, že můj 100. komentář patří právě tomuto klenotu! ()
Zejména spojeno s dětstvím. Vtip, napětí, erotické pokušení, výborní herci. Já vím, že mnohým připadá budovatelská, ale to je většina starších pohádek. Současně mám pocit, že peklo se svými vyzvědači a moderní smrtící mašinou je až příliš podobné praktikám komunistů....V.Ráž v jedné z mála demónických rolí! ()
Jubilejní šestistý šedesátý šestý komentář věnuji s láskou Martinu Kabátovi a jeho boji s mocí nepozemskou. Dospělému a lidskému příběhu v pohádkových kulisách. Nepohádce, která kromě vynikajích vtipů obsahuje taky hodně k zamyšlení. Ano, Drda se dá vykládat tendenčně, ale jako autor je především humanista. ... "Zpitomět lidi, udělat z nich zbabělý, ustrašený zvířata..." Takhle to peklo válí, co svět světem stojí! A je docela jedno, jestli se v tom pekle zdraví Heil, nebo Práci čest. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (20)
- Alena Vránová (Dišperanda) vzpomínala, že při natáčení došlo k několika otravám v souvislosti s tím, že kulisy byly namalovány anilinovými barvami. (sator)
- V roce 1954 byla původní divadelní hra Jana Drdy upravena i do podoby rozhlasové hry, ve které se objevila řada známých herců, z nichž někteří si zahráli o dva roky později i ve filmové podobě. Dvojí zkušenost s titulem tak získali Stanislav Neumann (Omnimor), František Filipovský (Karborund), Jaroslav Vojta (Sarka Farka) a František Smolík (Školastykus). (Martrix)
- Jména čertů pocházejí z latiny a hebrejštiny. Jméno Lucius (Josef Vinklář) má původ v latinském „lux“, tedy „záře“, Solfernus (Vladimír Ráž) je složeninou „sol“ („slunce“) a „inferno“ („peklo“). Karborund (František Filipovský) může souviset s uhlím – „carboneum“. Omnimor (Stanislav Neumann) je složeninou „omni“ a „mor“, tedy „všichni mrtvi“. Belial (Rudolf Deyl) je jedno z tradičních hebrejských jmen pro ďábla a znamená „bezcenný“. Belzebub (Ladislav Pešek), v hebrejštině Be'el Zebub, je rovněž jménem ďábla a překládá se i jako „Pán much“. (L_O_U_S)
Reklama