Erotikon

Pro mě za mě si říkejte, že Erotikon už dávno nešokuje a nemá takový nádech erotična, na který jsme dnes zvyklí, ale já si myslím opak... Není kumšt ukázat ve filmu nahou ženskou, neřkuli samotný milostný akt, ale kumšt je neukázat skoro nic a přesto přinutit diváka mít pocit, že se červená... Erotkon je vyjímečný snímek, který tohle dokáže. Už milostná scéna Andrey s Georgem svým zpracováním a detailními záběry do obličeje Andrey skýtá tolik vášně, že to šokuje i po těch sedmasedmdesáti letech... Gustav Machatý prostě byl vynikající režisér a Erotikon spolu s Extásí patří mezi klenoty české kinematografie. Mimochodem - naprosto souhlasím s belldandy! (07.05.2006)

Překvapivě temné a v mnoha ohledech překvapivě současné. Nechce se mi už po všech ostatních rozmazávat nadčasovost, tak snad jen, že Ita Rina funguje jako idol i dnes, narozdíl od mnohých vrstevnic, které v konturách doby už přeci jen působí asexuálně. Skvělý Klusákův doprovod, slušně nabušený střih a nápaditá kamera. A jsem rád, že už prvorepublikové dámy "bolela hlava". (26.03.2011)

Erotikon ma bavil o dosť viac, ako Extáze a nechápem ani prečo, ale veď to je jedno. Erotikon je taká kvalitne a inteligentne spracovaná červená knižnica. Má viacero dejových zvratov, má rýchlyspád a pôsobí psychlogicky dôveryhodne. Respektíve veríme postavám ich emócie a je to asi aj preto, že riešia to isté, čo ľudia digitálneho veku. Aj dnes sa ženy rýchlo zaľúbia do nablýskaného bonvivána a často robia tú istú chybu dvakrát. A muži sú proste stále všetci rovnakí, že... (05.09.2016)

Nemohu souhlasit s názory mnohých zahraničních i domácích filmových historiků, že by toto dílo režiséra Gustava Machatého mělo být vrcholným výtvorem československé němé kinematografie. Nicméně se jedná o film, který měl ve své době ze všech u nás vyrobených snímků největší ohlas za hranicemi, vysvětlitelný nejen přitažlivým názvem a obsahem, ale i zdařilým režijním zpracováním. Machatý sledoval totiž pozorně hlavní proudy světové kinematografie a dovedl s velkým smyslem pro vnější efektnost obratně přizpůsobit zkušenosti druhých vlastní vizi. V podstatě banální příběh o svedené dívce a nezodpovědném světákovi se Machatému podařilo úspěšně proměnit v lyricky jemné melodrama plné důmyslných metafor a snových obrazů (jedna z vrcholných prací kameramana Václava Vícha). Hlavní role byly obsazeny atraktivními zahraničními hvězdami (Olaf Fjord, Charlotte Susa a Luigi Serventi). Jihoslovanská kráska Ita Rina zde zažila svůj první velký triumf, který za necelý rok zopakovala v dalším mimořádném filmu Karla Antona Tonka Šibenice. Premiéra němé verze se uskutečnila v únoru 1929 v Karlových Varech a pražská následovala až o rok později v lednu 1930. Tato časová propast pak stojí za dobovým komerčním neúspěchem. Rozmach zvukového filmu a nové nároky na výrobu celovečerní hrané tvorby znemožnily slávu řadě pozoruhodných děl z přelomu dvacátých a třicátých let. Machatého velkolepý film se však navždy zařadil mezi nejpozoruhodnější díla světové kinematografie a pro mnohé tvůrce budoucích věků se stal fascinující inspirací. A není nakonec život o tom, že se dvě kapky spojí v jednu velkou? (21.10.2008)

Gustav Machatý vytvořil snímek s trvalou (po více než osmdesáti letech můžeme asi říct i nadčasovou) hodnotou. Samozřejmě aura skandálního vyobrazení následků nemanželského sexu a tragédie mladičké svobodné matky (a především jejího otce) již Erotikonu nenáleží, protože v tomto ohledu jsme v současnosti poněkud jinde, nicméně ostatní motivy, jako třeba milostný trojúhelník a žárlivostí sžíraný a záletnou ženuškou chlácholený či napadaný manžel, jsou zde vykresleny tak umně, že bez potíží zaujmou i dnešního diváka. Herecké výkony jsou pochopitelně poplatné době a výrazovým prostředkům němého filmu, takže některé dramatické okamžiky mohou působit poněkud směšně (viz uhrančivý pohled a světácký úšklebek Olafa Fjorda či celá scéna rvačky s násilnickým formanem), nicméně jejich celková kvalita je neoddiskutovatelná. Theodor Pištěk - mladší než jak si ho můžeme pamatovat z různých veseloher "pro pamětníky" - diváka chvílemi baví, budí v něm soucit a možná i spravedlivý hněv, ale režisér si s vyzněním jeho dějové linky mistrovsky pohrává tak, že až do vyhroceného finále netušíme, zda jde o odlehčující prvek či seriózní drama. Mladičká Ita Rina zase nabízí divákovi pohled do dvou studen, v nichž se zračí tu nesmělost, tu fascinace a okouzlení, a tu zase děs, hrůza a hluboká bolest. Úžasné...úžasné. Erotikon je velmi důmyslně vystavěný stroj, a kupodivu funguje i ve svém kmetském věku velice dobře. Především má svou atmosféru, a zde bych rád vyzdvihnul vynikající práci uskupení jménem Icon Orchestra, které svým neobvyklým zvukem a obrovským citem pro soulad hudby s děním na plátně dodalo projekci filmu (v létě 2009 v hradeckém letním kině Širák) nemalou přidanou hodnotu. Velmi příjemně překvapených 80%. (19.02.2010)