Režie:
Gustav MachatýKamera:
Václav VíchHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Ladislav Herbert Struna, Magda Maděrová, Jiřina Šejbalová, Karel Jičínský, Rudolf Antonín Dvorský, F. X. Mlejnek, Mimi Erbenová, Jan Richter (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Psychologické drama sleduje příběh dvou stenotypistek, které po týdnu monotónní kancelářské práce hledají o sobotním večeru únik z každodenního stereotypu. První zvukový film Gustava Machatého propojuje realismus s poetickým viděním všedního městského života a odvážně experimentuje s využitím zvuku v rámci moderního filmového jazyka. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (40)
Machatý se rozhodl zvukově experimentovat a ukázat otrokům zvukové aparatury a diletantům, jaký potenciál pro filmovou řeč i samotný děj nový nástroj skýtá. Ovšem i on se svým způsobem zvuku podřizuje. Je zde jasně viditelná podřízenost dějové složky různým zvukově-obrazovým extempore a přehlídkám nejrůznějších možností, z čehož okatě kouká formalismus a uniká psychologie a hlubší prožitek. Umělecký kalkul tudíž omezuje zaujetí příběhem a uvádí diváka do značného odstupu. Tím pádem nemůže být řeč o obdobném uhranutí a emocích, jaké nabízí Erotikon a Extase. Přesto jde stále o dílo ojedinělé, netýkající se jen technického inovátorství, ale i snahou o přirozenost, civilnost a autentické momenty, "nedějovost" hlavně v první polovině. Takovéto pojetí látky by se spíše hodilo někdy na přelom padesátých a šedesátých let. Jako by Machatý už jen nedržel krok s dobou, ale trochu ji i předbíhal. ()
–Vy nemáte ani škraloup… –Ne, já nerada. Vskutku zvukový film. Zvuky pomahají s orientací a zároveň přispívají k dezorientaci nás i postav. Zvuky a ruchy prozrazují, co se ve scéně děje, hudba (diegetická i nediegetická) zas udává její náladu. Kromě prostředí bohužel promlouvají také osoby do něj zasazené. Hlášky vynikají zejména důkladností, s jakou popírají slovo „duchaplnost“. Machatý s Nezvalem by dnes mohli psát dialogy pornofilmů. 80% ()
Prvních dvacet minut je děsivých. Nejenom naprosto nesympatická Šejbalová, ale i celé to protahování v luxusním restaurantu s kabaretem, kdy se ani nechce věřit, proč ti milionáři mají potřebu hrát prci, prci, prcičky zrovna s chudými děvčaty od psacích strojů, a ne s nějakou znuděnou paničkou svého postavení. Následuje skvělá čtvrthodina noční Prahy 30. let za deště, včetně návštěvy zaplivané putyky a hospodské rvačky (včetně dalších klišé v podobě všudypřítomných zlodějů), návštěvy kostela (raději nepřemýšlet, kdo by nechal kostel o půlnoci otevřený a ještě tam hrál na varhany), abychom se přesunuli ke Karlovi do bytu a sledovali docela vtipné tkání a namlouvání, s jedním dramatickým zvratem ke konci. Dějově je to tedy bída, obrazově jak kdy a jak co, zvuk je samozřejmě opulentní - jak zde píšou jiní v komentářích, pan režisér prostě dostal do ruky novou hračku a podle toho to vypadá. Pobavily mne fórky mimo hlavní děj - když si štamgast nalije kafe do cukru a s vítězoslavným úsměvem šlichtu nabízí kamarádovi u stolu, zkouška temperamentu, tlustý rozhlasák dávající rady, jak cvičit...). Značně nevyrovnaný film, i ta muzika, nakolik jinak (mimo tento film) se mi líbí, zde mi přijde tak nějak nepatřičně a jako na just a na sílu protlačená. Mimochodem, byla to krásná doba, kdy k erotickému vzrušení stačil chlapovi zakázaný pohled na dívčí lýtko - dnes by si šel pustit porno na internetu. ()
Jednoduchý příběh ve strhujícím podání, které přímo voní tím okouzlením ze zvuku a příležitostí vyhrát si při jeho kombinování s obrazem a při natáčení vůbec. Je to sice strašlivé klišé, ale tenhle film opravdu téměř nezestárl a je možná paradoxně modernější než řada těch, které vznikly v letech a desetiletích následujících. Úžasná hudba Jaroslava Ježka. ()
Vynikající psychologické drámo s nadčasovou režií, výjimečným, civilním herectvím a nezbytnou dávkou romance. Zde ovšem nejde o klasickou prvorepublikovou lásku synáčka pana továrníka a chudé slečny s vizáží modelky, ale o (ne)příjemnou autentičnost, kterou si lze nejlépe užít v poslední otevřené ranní kavárně, plné dobových flamendrů, mezi nimiž se potácí i jeden typograf, vracející se z práce a promoklá slečna (Magda Maděrová úžasná), jež právě pochopila, v jakém morálním bahně se nachází. Vše podpořeno krásnými skladbami. Technické nedostatky a lehce přeromantizovaný závěr nechám bez povšimnutí. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (5)
- Ve fázi přípravy vystřídal film několik pracovních názvů: „Sobota“, „Cesta kolem štěstí“, „Noc splněné touhy“, „Noc splnění“. (Rattlehead)
- Smlouva mezi režisérem Machatým a společností A-B pro tento film byla uzavřena dne 24. února 1931. Natáčet se začalo 26. února 1931. (Rattlehead)
- Machatý věnoval tento snímek památce svého zemřelého otce. (Rattlehead)
Reklama