Tenká červená linie

Tohle byl první film, na nějž jsem šel dobrovolně do kina a měl chuť z něj odejít stejně, jako to udělala asi třetina lidí v sále. Vydržel jsem. To bylo v roce 1998. Tehdy jsem si říkal, že jsem možná ještě příliš malý sopel na to, abych to rozjímání pobral. Po dvanácti letech jsem se na Tenkou červenou linii odvážil znovu kouknout a ono se nic nezměnilo. Je to prostě takové... DLOUHÉ! Kdyby se vystřihly veškeré vzpomínky a představy hrdinů, mohl by z toho být slušný válečný film. Tahleta přemítání vojáků o životě a smrti jsou i v jiných filmech. Jenomže to, na co jde jiný režisér přes několikasekundové herecké výrazivo, zde Malick natahuje na čtvrt hodiny. Zajímavé je, že Zimmerova hudba patří k mým nejoblíbenějším soundtrackům. (07.08.2010)

Očekávání: napínavá válečná řež s bandou sympatických chlapů. Realita: 170 minut filozoficko/psychologicko/psychedelických pindů s minimem zmatené, otravné akce, Clooney v úvodu pronese krátký projev a už ho nepotkáme, ostatní si po cca 7 letech vůbec nevybavuju (jo, Nolte tam cosi hulákal v roli divného oficíra). Možná bych to podruhé vnímala lépe, když už bych věděla, do čeho lezu, ale nemám ani nejmenší chuť na reprízu. Ty tři hvězdičky jsou v podstatě za technické, řemeslné kvality snímku; příběh (pokud to tak lze vůbec nazvat, děj jaksi chyběl) mě nezaujal v nejmenším. 51% a to si přijdu jako srab, že nedám rovnou 2*. Vím, co se divákům tvůrci pokoušeli sdělit a vážně mě to nebavilo. Ale co byste chtěli po ženské...;-) (24.06.2010)

Film , ktorý vysoko prekračuje ostatné akčné snímky, zobrazujúce vojenskú akciu. Tento opisuje skutočnú vojnu v Tichomorí o Guadalcanal v Šalamúnových ostrovoch počas druhej svetovej vojny. Táto vojna nemá svojich zabijakov "Rambov" - silných, neohrozených a nepremožiteľných američanov. Prvá tretina filmu zobrazuje napätie, strach a hrôzu v detailných záberoch do tvárí obyčajných amerických príslušníkov vojenskej námornej posádky, pre väčšinu ktorých je to prvé stretnutie s OZAJSTNÝM bojom. Bojom, kde jeden vyhrá a ten druhý musí umrieť. Vojaci bojujú proti svojmu protivníkovi - vojakom japonskej armády , tvár prvého zbadáme v zábere až približne po hodine. Ďaľšia časť filmu zobrazuje takých istých ustráchaných a obyčajných vojakov - tentoraz japonských. Vo filme je počuť mnoho zamyslení a úvah, ktoré sú odrazom mysle účastníka týchto bojov. A jedno je pravda : Vojnu si vymysleli tí hore , ale životy nasadzovať musia tí na opačnej strane. Výborné herecké výkony, pôsobivá kamera a podmanivá ponurá hudba - to je to, čo vás na tomto filme zaujme. (25.08.2004)

Já zrovna na válečné filmy nejsem, ale tenhle mě hodně moc zaujal. Naprosto úžasné exteriéry, ten dokonalý kontrast temně modré oblohy a zelených planin. Skvělé herecké obsazení, kde co voják to herecká legenda. Nijak nepřikrášlené scény bojů a naprostá realističnost. Klidně bych dal pět hvězdiček a vůbec by mě netrápilo svědomí, žel třeba v porovnání s Vojínem Ryanem tam ještě malilinko chybí. Škoda že tu není aspoň ještě půl hvězdičky navíc. Zkrátka stručně a jednoduše, tohle je jeden z nejlepších válečných filmů posledních 20ti let a zaslouží si pozornost. Takže přímo hleď, kazetu do videa nebo DVD do přehrávače a ovládání do bojové pozice. Přeju příjemnou zábavu. (09.02.2004)

Panenská příroda, silná válečná výpověď, meditativní bitva o Guadalcanal, tucet slavných jmen a Terrence Malick, který se vrátil ve velkém stylu. Projít nebo zemřít. První velké vítězství Spojenců nad Japonci je blízko, ale bude to stát hodně životů. Ženské party tady mají jen okrajovou úlohu, nabízí se nám několik mariňáků, kteří se vyloupli z davu a Malick s nimi pracuje (na jejich množství) překvapivě pečlivě. Jsou vyčerpaní, bojí se, věří, vzpomínají, rozjímají. Do toho se nám chvějí v ložnici záclony, milenci se objímají na pláži, domorodé děti divočí ve vlnách oceánu a tvůrce předkládá přírodní alegorie z pralesa. Zatímco ve stejném roce vzniklém Ryanovi hereckému osazenstvu vévodil Tom Hanks, tady máme několik zajímavých figur. Kamera Johna Tolla je sakra poutavá, hodně odlišná od té Kaminského „krvavé“ v Ryanovi, hraje si s detaily a úžasnými celky, génius Hans Zimmer dokresluje svými tóny meditativní atmosféru. Délka je masivní, ale děkujme za to, že Malick posedlý kladením zásadních filozofických otázek se tehdy sakra brzdil (když vezmete jeho poslední dva filmy, rychle pochopíte). Natočil mnohovrstevnatý kus, plný zajímavých charakterů a výborně zvládnuté akce. (16.10.2016)