Tenká červená linie

Brát Tenkou červenou linii jako konkurenci Zachraňte vojína Ryana by byla chyba. Oba velkofilmy mají své kouzlo, avšak jsou pojati rozdílně. Zatímco Spielbergův velkofilm jde na to tvrdě hollywoodsky, tedy velkolepě; Terrence Malick se naopak snažil připravit syrovou a v rámci možností realistickou vizi událostí ostrova Guadalcanal a spíš než diváka ohromit velkolepou akcí a patriotistickými proslovy, nechat ho nahlédnout do duší amerických vojáků, kteří museli čelit strachu z válečného konfliktu a jeho následků či rovnou smrti. Malick měl před natáčením tohoto snímku takřka 20ti letou režijní pauzu a prý se v Evropě věnoval přípravám snímku. K ruce dostal velmi bohaté herecké obsazení (a to ještě několik slavných jako B.B.Thorton, Martin Sheen či Mickey Rourke vystříhal) s jejichž pomocí natočil extra dlouhý film, v němž se mu skutečně povedlo skoro až dokumentárním způsobem zachytit tento konflikt. Tento film se vám nepodřídí, to vy musíte k němu dospět, abyste ho plně ocenili...80% (06.08.2014)

Zachraňte vojína Ryana, Tenká červená linie, Černý jestřáb sestřelen. Filmy úplně o něčem jiném a přesto tolik srovnávané. Ryan je o druhé světové, odehrávající se v Normandii, Linie úplně jinde a Černý jestřáb o Somálsku proboha. Nechápu tedy komentáře typu je to lepší/horší než Ryan, v Ryanovi bylo to, tady zase ono. Já říkám hovno. Jestli chcete srovnávat, srovnávejte o podobně zaměřených filmech. Jasný? Tak jsem to ze sebe dostal a můžu přejít k samotnému hodnocení. Mě osobně se film líbil více než Ryan :D (Ne, samozřejmě si dělám prdel, já srovnávat nebudu). Jedno jsem nečekal. To že se Linie vydá filozofickou stránkou. Co s člověkem udělá taková válka. Na co voják myslí během přenocování. Na koho. Jaké jsou vztahy mezi jednotlivci. Tím je tento film vynikající. A vynikající válečný film by měl mít odpovídající hudební složku. Hans Zimmer složil nádhernou hudbu, která je má oblíbená (spolu se Skálou, Gladiátorem a Černým jestřábem). Terrence Malick je pan režisér. Linií to jen potvrdil. (30.12.2005)

Každý tento film bude srovnávat s možná známějším vojínem Ryanem. Tyto dva filmy vyšli skroo ve stejnou chvíli, ale každý je naprosto rozdílný. TČL je více než ukázkou "jakto bylo doopravdy" příběhem vojáků, kteří byli vytrženi ze svého světa a vnořeni do války. Příběh o skutečné důležitosti války, mocných co chtějí více, vojácích co chtějí přežít a v neposlední řadě o tom proč ... Proč voják se snaží přežít, co ho nutí, aby žil. Touha, láska, víra.... Každý v tom uvidí něco jiného.Celková psychická stránka postav je tu ukázána o mnoho více a přesněji než u vojína Ryana. Vojín Ryan je čistá válka, ale ve výsledku horší než Tenká červená linie. Naprotosto úchvatná kamera, výprava a hudba dotváří válečnou atmosféru. Vyčerpávající herecké výkony S.Peanna, J. Caviezela,B. Chaplin, N. Nolteho a mnhých dalších hvězd (Promin Georgi, ale kdyby si v tom nehrál zas tak by to nevadilo ;-)). Toto všechno ve výsledku tvoří nejpůsobivější a úžasně natočený film o lidech a válce. (25.06.2004)

You are my sons. My dear sons. You live in me now. Výtvarně stylizovaný impresionismus versus malickovský existencionalismus. Nádhera. Každý obraz, každá scéna má svůj význam. Všechno do sebe dokonale zapadá. Narativní struktura jde ruku v ruce s formální stránkou; dokonalá symbióza. Nesledujete to, ale prožíváte. Malick je prostě génius. (05.05.2007)

Terrence Malick je nenapravitelný poeta. Proto jsem ani v nejmenším nepředpokládal, že by mě výrazněji zaujal. Avšak stalo se, Tenká červená linie s přehledem překonala vše, co jsem dosud s válečnou tématikou viděl. Čím to? Inu, udělejme sumář. Co zaujme nejdříve, je vizuální stránka, které z pozice zapáleného filmového fanouška nelze nic vytknout. Herecké obsazení nejenže si říká o přízvisko hvězdné co do jmen, tak rovněž i co se samotných výkonů týká. Přehršel známých osobností mi, na rozdíl od mnohých kolegů, nevadil, stejně jako stopáž. Ta je zabijácká, přiznávám. Vzhledem k tomu, že v ní jde v podstatě jen o dobytí jednoho kopce na louce, se může 170 minut jevit jako zbytečné mrhání divákovým časem. To by ovšem metráž nesměla obsahovat prvky, které shledávám v konečném vyúčtování za další obrovské přednosti. A těmi jsou Malickova typická poetická intermezza s hlubokými myšlenkami vystihujícími podstatu a (ne) smysl války jako takové. Za doprovodu hudby Hanse Zimmera se tak z Tenké červené linie stává dokonalý válečný epos, jehož hloubka je mnohonásobně větší, než hloubka střelné rány v těle vojáka. (24.07.2011)