Malé ženy

Kino návštěva Little Women mě nostalgicky vrátila do středoškolských časů na obchodce. Plný kinosál a jen dva muži či solidární půjčování kapesníčků mezi řadami od poloviny filmu mi opět připomnělo krásu kolektivního kinozážitku, který vám Netflix nedá. Co se týče filmu, tak ten by si snad vystačil jen s fantastickými výkony Saoirse Ronan a Florence Pugh, jejichž postavy dýchají takovým životem a energií, že vykoupí i pár těch jehovistických scén s plnými vánočními tabulemi, obdarováváním chudých a dalšími kily dobra jak ze slabikáře. Přesto se Greta Gerwig rozhodla rozlámat celé dvě knihy na různé epizody, které na sebe nastříhává sice bez chronologie, ale tak, aby události v nich obsažené měly ideálně co nejsilnější dopad, co se týče našeho momentální sepětí s konkrétní postavou. Několikrát jsme svědky dialogu, jehož důležitost se nám vyjeví o scénu později, které se odehrává buď několik let před oním dialogem či po něm. Pod vší tou živelností se pak ve skutečnosti skrývá hodinářská práce, která se úspěšně snaží nám prodat s co nejsilnějším impaktem nejdůležitější osobní okamžiky v životě hned několika postav. A je dost možné, že se standardní narací by film natolik silný dopad neměl. (17.02.2020)

Když tak nad tím přemýšlím, o moc líp tenhle film natočit nešlo. Všechno do sebe přesně pasuje akorát a pár hluchých míst, to dnes vůbec nehodlám řešit. Místy je to sice hodně romantické, ale tohle je přesně ten typ filmu, kde mi to ale vůbec nevadí. Navíc, herci jsou skvělí (hlavně Saorsie Ronan) a i přes děj, který už jsem minimálně dvakrát, třikrát viděl, jsem trpělivě čekal až do úplného konce. Paráda! (23.02.2020)

Tak jsem tuhle klasickou kostýmní romanci stihnul ještě před oscarovou nocí. Dílo spisovatelky Louisy May Alcott se v minulosti dočkalo řady filmových zpracování. I když musím říct, že jsem dobrou hodinku čekal na pořádný háček. Jakmile si mě chytil, bylo to příjemné přitahování se. Čtveřice dospívajících sester, každá se svými sny, v nelehké době chudoby během občanské války. Navzdory předpokladům nakonec každá zvolí svou vlastní cestu. Palec nahoru si zaslouží adaptovaný scénář, který nás dostává do dvou časových rovin, tvůrci mezi nimi přeskakují, místy boří zajeté pořádky, ale pořád je to srozumitelné a hlavně ony „komplikované“ rodinné vztahy nikdy nejdou tak na dřeň, jak se režisérka Greta Gerwig tváří. Linky propojuje synonymum ženské nezávislosti spisovatelka Jo, její sestry jí ale místy solidně šlapou na paty (nicméně ódy na Florence Pugh šly nějak mimo mě). Saoirse Ronan v sobě opět nese křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání, emancipace a drzosti. A hlavně čtvrtá herecká oscarová nominace v pětadvaceti letech – která herečka se něčím takovým může pochlubit? PS: Musím každopádně zmínit, že verze (1994) australské filmařky Gillian Armstrong přinesla dle mého krapet víc emocí. (09.02.2020)

Greta Gerwig mě svou minulou režijní záležitostí Lady Bird tak znechutila, že jsem od ní už nic vidět nechtěl. Ovšem dvakrát do stejné řeky ještě rád vstoupíš u filmu, o kterém se opět hodně mluvilo ve spojitosti s oscary a taktéž luxusním hereckým obsazením. Zejména kvůli Florence Pugh, do níž jsem se po Slunovratu platonicky zamiloval a přežvýkám kvůli ní takřka vše, takže už jen kvůli tomu těch zabitých 130 minut u snímku, jež mě absolutně vůbec ničím neobohatil (žádné jiné adaptace této knihy jsem neviděl a neuvidím, ale že ženy ne vždy měly stejná, třeba volební, práva je snad notoricky známo), tolik nelituji. Ovšem den předtím jsem viděl Bombshell a tam se s rovnoprávností a sílou žen pracuje mnohem lépe a podstatně zábavněji. Cílovkou nejsem, ale nevidím důvod proč po xté znovu adaptovat 150 let starou knihu, byť jsem četl o "novinkách" Gerwigového scénáře. A stále ten důvod nevidím...5/10 (07.04.2020)

Podľa mňa tento film dokazuje, že Greta Gerwig nie je príliš dobrá režisérka a všetci jej lezú do piče len preto, že točí ženské témy, ktoré sú teraz in. Tým že dej poskakuje dopredu a dozadu v čase vôbec nefungujú po dramatickej stránke jednotlivé scény. V deji som sa nestrácal hlavne preto, že som pred krátkou dobou videl trojdielnu minisériu z roku 2017 a tá bola po každej stránke oveľa lepšia. Hlavne bola lepšie obsadená a fungovali tam bezchybne vzťahy medzi sestrami. Táto verzia má hviezdnejšie obsadenie, ale z postáv funguje jedine tá hlavná v podaní Saoirse Ronan. Ale ani ona nemá na božskú Mayu Hawke. Ostatné postavy boli nevýrazne. Timothée Chalamet mi zas a znova liezol na nervy a tentoraz som si neprial, aby sa Laurie a Jo dali dokopy, čo asi nie je dobre. Dokonca ani Meryl Streep, ktorá zahrá čokoľvek, sa do úlohy tej protivnej babizni nehodí. Naviac som behom celého filmu nemal pocit, že sledujem film z dávnej Británie, ale skôr že sa to odohráva niekde u Amíkov. Vôbec to nemá tú poctivú britskú atmosféru. Je to také nemastné neslané a ja som sa celý čas nudil. 4/10. (19.03.2020)