Malé ženy

Takto sa udržiava klasika pri živote. Nejde len o román ale aj o žáner dobovej kostýmovky. Greta Gerwig nekonzervuje štýl, ale náležite ho modernizuje (fantastické rozhodnutie vyrozprávať príbeh nelineárne) a to bez toho aby žáner stratil svoj šarm. K tomu pravdaže patrí famózny casting (Saoirse Ronan je najzaujímavejšia herečka generácie) a skvelá hudba Alexandra Desplata. Síce nie som cieľovka a občas sa film trochu tiahol, tlieskam odvahe ísť do toho a nenechať sa strhnúť tendenčnou modernizáciou. (24.02.2020)

Když tak nad tím přemýšlím, o moc líp tenhle film natočit nešlo. Všechno do sebe přesně pasuje akorát a pár hluchých míst, to dnes vůbec nehodlám řešit. Místy je to sice hodně romantické, ale tohle je přesně ten typ filmu, kde mi to ale vůbec nevadí. Navíc, herci jsou skvělí (hlavně Saorsie Ronan) a i přes děj, který už jsem minimálně dvakrát, třikrát viděl, jsem trpělivě čekal až do úplného konce. Paráda! (23.02.2020)

(1001) Panebože. Nenávidím to. Nenávidím Emmu Watson za to, jak hraje, nenávidím Gretu Gerwig za to, jak si představuje "rebelství", nenávidím Florence Pugh z důvodů, které zatím neumím pojmenovat (ale asi to bude to, že se do té role buďto vůbec nehodí a nebo mi ta postava přijde příšerně neobratně adaptovaná, neboť ve Slunovratu jsem ji milovala), nenávidím barevnou paletu kostýmů a výpravy obecně a potom ještě extra nenávidím tu jásavou hudbu Alexandra Desplata. Když se ale trochu uklidním a přestanu se zmítat ovládána emocemi, tak velmi upřímně nechápu, o čem ten film vlastně měl být, respektive o co Gretě šlo. Tím, že na přeskáčku pendluje mezi různými časovými rovinami, divákovi znemožňuje vytvořit si k postavám vztah a vůbec si uvědomit, co se s nimi děje, zvlášť když nikdo zjevně nestárne a nijak se nemění. Není to tudíž upřímně vyprávěný příběh několika "malých žen". Ale není to ani reflexivní "komentovaný" pohled na historickou realitu autorky píšící svůj příběh a nakladatele vnucujícího jí změny pro uspokojení konvencí a čtenářského očekávání, protože tenhle moment se tam objevuje jenom v krátké sekvenci pronásledování profesora na nádraží. Politického kontextu se nám taky moc nedostane a politicko-sociální smýšlení Marchových hraje roli jenom v několika epizodických chviličkách. Výsledek mi tedy prostě přijde strašně lopotný, neohrabaný, nehotový a nepropracovaný. Laurieho láska k Jo je například přítomna jenom proto, že to tak bylo v knize, ale nemám vůbec dojem, že by se film někdy zastavil a byl dost intimní a tichý na to, aby nám ukázal, že mezi nimi (alespoň z jeho strany) nějaké pouto vzniká. To už víc prostoru dostalo budování vztahu mezi Beth a dědečkem Laurencem. A vůbec je to celé hodně hlasité a ukřičené. Nezanechalo to tudíž ve mně žádné pozitivní pocity a prostě nechápu, co to mělo být, nejde tam o příběh, není to komentář, nepřijde mi to prostě hodno toho pozdvižení, co to vyvolalo. (14.11.2020)

Ve chvíli, kdy mě film měl naprosto v hrsti, nejemocionálější scénu s Beethovenovou sonátou utnul s razancí řeznické sekery do dalšího epizodického vprávění. Přesto v mém malém soukromém klání mužský vs. ženský film Malé ženy porážejí Le Mans '66, paradoxně menší literárností a lepšími hereckými výkony. I když jsem si jako správný chlap všechna jména zapamatoval až někdy uprostřed filmu. (10.02.2020)

Přes lavinu dívčího švitoření a překřikování si to Ženy namířily k upřímným činům, dějovým zlomům nebo překvapeným slzám. Tušil jsem, že mi vzývaná adaptace může učarovat, ale že se bude jednat o všestrannou podívanou, která bude měkčit srdce i těm nejzatvrzelejším, to je překvapení z nejpříjemnějších. Celá sestava je navíc obsazena naprosto dokonale a nejraději bych ji vídal ve všech kostýmních dramatech, která se chystají. Tohle je totiž vzájemná chemie, která přijde jednou za generaci. (07.02.2020)