Malé ženy

Z Lady Bird jsem nadšený nebyl. A to hodně výrazné. Jakékoliv řeči o přelomovém filmu, který boří hranice feministických filmů a konečně ukazuje sílu girl power mi přišli směšné (letos dokonce dorazil bratříček v podobě Šprtky to chtějí taky), přesto všechno jsem ale musel uznat, že komička a začínající režisérka/scénáristka Greta Gerwig v sobě asi přece jen něco má. Proto jsem hned ze začátku nezlomil hůl nad její chystanou novinku Little Women a to už jenom proto, že podle ohlasů se Gerwig chopila silné knížky, která je dodneška aktuální a bylo tak jen otázka jestli Greta neselže (za mně!) i tady. A pak dorazí první informace o božím castu, fotky, nádherně vypadající trailer a člověk prostě doufá, že to dopadne co nejlíp. A jsem rád, že jsem Malé ženy stihl ještě do konce roku a jde tak u mně o tečku v kinech v tomhle roce a vlastně dekádě. A vůbec bych neřekl, že jsem tu dekádu zakončil žalostně. Malé ženy jsem si totiž opravdu užil. A to opravdu moc! Knihu jsem nečetl a nemůžu tudíž soudit jak moc ideálně Gerwig tuhle knihu adaptovala, očima nezaujatého diváka mi ale teprve až Malé ženy přijdou jako tou ideální ukázkou girl power, síly žen a že teprve právě Malé ženy, které se odehrávají v 19. století se k dnešní genderové situaci vyjadřují celkově lépe než Lady Bird, která byla zasazena do přítomnosti. Ale dost už bylo řečí o tom co Gerwig předvedla posledně a pojďme radši řešit co provedla teď. Malé ženy jsou neskutečně funkční, zábavné a utíkají jedna báseň. Ten film je ve finále strašně feel-good a i když se neobejde bez vážnějších scén a tématik, především jde o film s parádními postavami a ve finále budete mít vlastně těžké si svého favorita vyhrát. Minimálně co se týče čtveřice sester. Osobně bych ve finále nejvíce vypíchl přece jen Florence Pugh, která se předvedla už ve Slunovratu, příští rok se objeví v sólovce Black Widow a vzhledem k tomu, že je opravdu herecky skvělá by se její kariéra měla nadále slibně vyvíjet. Její Amy je zde hodně těžce uchopitelná postava, kterou může člověk mít rád i nenávidět, právě ona je ale ve finále dost možná nejsilnější/nejzajímavější postavou filmu. Saoirse Ronan má po dlouhé době co hrát a téhle šance se chopila. Její Jo je spíše přesným opakem Amy a dá se říct, že vlastně ani ona neví co od života chce. Chce být spisovatelka, uvědomuje si ale, že žije v době kdy nejsou ženy uznávaný tak jak by si i přes své výrazné klady zasloužili. Jo se narodila do špatné éry, protože její houževnatost, odhodlání a jisté názory by spíše zapadali do doby současné. Jo tak ve finále působí jako taková postava, která je opravdu ve špatný čas na špatném místě a dělá jí to zajímavou postavou. A je ve finále strašně lehce sympatická i přes všechna podivná rozhodnutí. Emma Watson také dostává příležitost se herecky vyřadit jako Meg. Meg by chtěla být herečkou, kvůli jejímu chudému statusu ale nemůže. Meg by nejradši jako podobně jako Amy žila v přepychu, narozdíl od Amy by ale nebyla toho schopná za každou cenu a snaží se vyrovnávat s tím, že je sice spoustu lidí, kteří se mají hůř než ona, na druhou stranu je ale zase spousta lidí, kteří se mají lépe. A tohle jí dělá zajímavou postavou. Čtveřici sester uzavírá Beth v podání Elizy Scanlen. A právě ona je z čtveřice sester tou nejméně ctižádostivou a nejskromnější. Stačí jí pouze hraní na klavír a sestry kolem sebe. Beth se na rozdíl od ostatních sester nepouští do konfliktů a je spíše tou, která všechny dává dohromady. A to jí dělá zajímavou postavou. Vím, že tu až moc často používám pojem zajímavá postava. Ale to je u filmu strašně důležitá věc- potřebujeme zajímavé protagonisty aby se s nimi dal vyprávět zajímavý příběh. A už samotná zajímavá čtveřice sester by postačila. Jenže tu jsou poté ještě vedlejší postavy. A i u těch je o co stát! Timothée Chalamet potvrzuje svůj status neskutečně božího, charizmatickýho mladýho herce a jeho Laurie je neskutečný sympaťák. Laura Dern je jako matka čtveřice sester neskutečně fajn a jde o neskutečně dobrosrdečnou postavu co toho sama moc nemá, přesto nemá problém pomoct lidem, kteří jsou na tom ještě přece jen hůř. Bob Odenkirk jako otec se na plátně nezdrží dlouho, přesto jakmile dorazí tak rozzáří tu správnou náladu. Chris Cooper je poté jako Laurieho děd další fajn postavou i když má Cooper vyložený obličej na přesný opak. Hned ze začátku se o jeho dědovi dozvíme nějaké temné věci, vzápětí se ale ukáže, že to je hodný dědeček co si pravděpodobně uvědomil své chyby a snaží se je nějak odčinit. A jakmile se objevil na plátně, měl jsem i přes jeho bručonskou tvář hřejivý pocit. Korunu tomu všemu ale dává až Meryl Streep! Streep, která je v reálu hodně silná feministka zde hraje přesný opak- tetu co svým neteřím rádi aby se co nejlépe vdali, protože aby byla žena bohatá tak se musí dobře vdát a na jakékoliv řeči o nezávislosti od Jojo reaguje hlasitým posměškem. Streep si v téhle roli jí antipsané na tělo krade pro sebe každou scénu a ve finále zamrzí, že ji není víc. I kdyby měl film trvat klidně dalších 10-15 minut navíc. Už jen za 135 minut Malé ženy totiž snadno utečou jako voda už jen díky funkčními paralelnímu vyprávění, které od sebe dělí 7 let (a vizuálně je vždy přehledné pochopit v jaké době právě jsme), které postupně odhaluje tajemství z jedné doby a naopak a funguje to. Zvláště když to celé tak hezky vypadá a s kostýmy a dobovou atmosférou si tu prostě tvůrci vyhráli náramně. Krásně to vypadá, kurevsky dobře to zní (už v úvodní scéně mi bylo jasný, že ten zvuk musel bejt strašnej oser) a krásně to jde kupředu. Otázky o síle genderu tu jinak fungují opravdu parádně a geniální reprezentací girl power je právě Jo v podání Saoirse Ronan. Už v úvodní scéně se ukáže, že tahle holka má pro strach uděláno a i když chce kvůli rodině peníze, nevzdá se kvůli tomu své práce za každou cenu. Tohle je fakt geniální ukázka ženský síly s fajnovovou atmosférou+ geniálním hudebním doprovodem Alexandra Desplata. Nemůžu vlastně vytknout téměř nic krom faktu, že po první parádní třetině začne slabší druhá, která podle mně nefungovala tak moc a šlo to o třídu níž. V závěru se ale film vrací k té parádní první a já vlastně sám nevím proč a jak. Vím jenom, tě jsem si to užil jako naprosto super funkční filmový řemeslo co dokáže dodat dobrej pocit a zároveň člověku dodá nové perspektivy na na to co to vlastně je láska. Na Barbie v režii Grety Gerwig s Margot Robbie v hlavní roli a se scénářem od Noaha Baumbacha se začínám opatrně těšit! (31.12.2019) (méně) (více)