Nikdy neodvracej zrak

Myslela som, že to dám na 2x, no nedalo sa. Dej odsýpal a stále bol dôvod pozerať ďalej. Zaujímavý bol Kurtov vývoj či už psychický, alebo umelecký. A napodiv sa mi páčila postava Ellinho otca, bezcitného nacistického lekára Carla Seebanda. Minulosť ho dostihla pri pohľade na obraz, na ktorom spoznal jednu zo svojich obetí. Film má úžasnú, neopísateľnú atmosféru a určite neoľutujete ak si ho pozriete. (15.03.2023)

Nemecký režisér, ktorý dobil Hollywood so snímkom - Životy tých druhých (r. 2006, a veru, že som film aj zhliadol), Florian Henckel von Donnersmarck (doslova disponuje šľachtickým a veľmo váženým menom), opäť nakrúca domácky (tuzemský) film, potom čo neuspel s Cudzincom, (v ktorom si zahrali hollywoodske mega-hviezdy Johnny Depp s Angelinou Jolie) po ozaj dlhých rokoch, keď rozoberá temnú, nemeckú (nacistickú) minulosť v zhruba rozmedzí tridsiatich rokoch, a to v intelektuálnom, modernom zovretí, s hlavnou postavou Kurta Barnerta (vášnivého maliara, ktorý svoje vnútorné pocity pretavuje do namaľovaných obrazov), že práve jeho spoznávam od malého chlapca, až to pokračuje do dospelosti, keď je už mladým mužom, čo sa neustále miluje so svojou priateľkou Ellie Seeband, pričom jej otec, profesor Carl, gynekológ, má „škaredú” stránku svojho JA, akési horšie alter ego, ktoré d-o-k-o-n-a-l-o skrýva (maskuje) pod svojim zovňajškom. Je úplne typické, že mnohí nacistickí pohlavári sa vyhli trestnému stíhaniu za vojnové zločiny, a tak iba na záver - vymenili kabáty, kedy sa ZAksichtili, že nás sa to netýka... _ Nebojte sa ani toho, že film trvá 3 HODINY, a síce je k tomu dosť obscénny, (prístupnosť: R, ženy zaberajú vo svojej celej kráse, ako ich Pán Boh stvoril, čomu som sa vôbec nebránil, ale popri tom ich protipóly môžu na to iba v kútiku duše pomyslieť) a i napriek tomu sa stále jedná o veľmi dobre nakrútenú a nasnímanú, (perfektná d.p. Caleba Deschanela) dobovú drámu, ktorá môže vnímavého, kultivovaného diváka maximálne pohltiť, aj keď manipuluje s menšími (strihovými) vadami na kráse. Takýchto umeleckých, artových filmov nie je veľa na svete ! (19.04.2019)

Rozjezd je skvělý (originální a silný), bezvadně v něm funguje vylíčení doby i osudů hlavních postav, bohužel někdy po hodině začne působivá historická reflexe vlastní země v dobách nacismu a komunismu postupně ustupovat do pozadí a film se tak stává primárně mírně rozvleklým a celkově "ne-až-tak" zajímavým milostným dramatem, přičemž jeho hlavní hrdina (Kurt v podání T. Schillinga) pro mě byl neustále ve stínu charismatického (a divácky celkově mnohem vděčnějšího) Sebastiana Kocha. Výsledný dojem však určitě zvedá finální (a filmařsky zřejmě nejosobitější) část snímku, která se věnuje zejména Kurtovu hledání/nalezení vlastního malířského stylu. Pár bezvýznamných bodů navíc dávám za dvě ústřední krásky (Paula Beer, Saskia Rosendahl). ;-) 70 % (01.05.2019)

Musím sa priznať, že pre moju osobu bol samotný “umelecký” nádych (alebo príbehová premisa?) snímku čisté utrpenie. Nemám Ja osobne vcítenie ani pochopenie pre tieto zblúdilé duše, ktoré híkajú pri obrazoch, ktoré z môjho pohľadu sú asi takým vyobrazením skutočného “umenia”, ako demokracia nástrojom na dosiahnutie slobody a rovnoprávnosti medzi rôznymi spoločenskými vrstvami. Po prvej pól hodinke som si naivne myslel, že je zámerom filmu úplne niečo iné, no potom som pochopil, že tých 180 minút pravdepodobne pretrpím k záveru, ktorý ma tak či onak očakávaním nenaplní. Chápem zámer tvorcov, ktorí chceli ísť z pohľadu vykreslenia postáv do úplnej hĺbky. No že by to bolo až takto zapotreby, o tom teda rozhodne presvedčený nie som. No a keď tak teraz premýšľam nad tým čo som (zatedy) videl, tak mi akosi ten samotný obsah k snímku, ani príliš nesedí. Čakal som sociálnu drámu, odohrávajúcu sa v “podivných” časoch. Dostal som niečo, čo išlo úplne mimo moje vcítenie či vnímanie, netušiac, voči čomu sa mala vlastne moja zložka empatie vyvolať. Toto išlo úplne mimo mňa, zabalené 40 minút pred koncom. To je ale ostuda čo? Ale koho teraz? Moja? Či tohto za mňa absolútne mdlého, nevýrazného pokusu? Fakt neviem, začo som dal tú "druhú". (27.07.2024)

Nevědomá obžaloba uměním... Úplně se vyhnout očekávanému konfliktu (tedy střetu mezi hlavním hrdinou a hlavním záporákem) je jistě originální a nehollywoodské, přesto si myslím, že by ono konvenčnější rozhodnutí scénáristů bylo vhodnější. Přesto si myslím, že by bylo působivější, zábavnější a dodalo by snímku na vážnosti a síle. Po velmi slibném začátku (Elisabethin osud), se s každou "skokovou" změnou v životě hlavního hrdiny (dospělost a zamilování / odstěhování od tchána a tchyně) film stává stále zdlouhavějším a nudnějším. Namísto, aby se zabýval zábavnými postavami a zločiny z minulosti hlavního záporáka, nesmyslně dlouho nám ukazuje ploché kladné postavy a jejich milostný vztah. K dovršení všeho považovali tvůrci za důležité zaměřit se na studenty a učitele Akademie moderního umění, namísto řešení hlavního konfliktu. /// Filmu ale nelze upřít onu výbornou první půlhodinku, stejně jako mu nelze upřít výbornou hudbu a pár silných momentů. Rovněž se domnívám, že lidem s hlubším vztahem k výtvarnému umění, než jsem já, se bude snímek líbit více. I tak je to zahozená šance na obrovské strhující rodinné drama, jen kvůli snaze nebýt očekávatelným, ale přesto zůstat tak trochu sentimentálním a patetickým. (19.04.2019)