Nikdy neodvracej zrak

Snažil jsem se neodvrátit zrak, ale to bohužel u některých přeceňovaných filmů není možné. Tentokrát mě Němci zklamali. Hraje to na rádoby hodně dramatickou a psychologickou strunu, přičemž samotné vyústění působí spíš hodně úsměvně a nepřesvědčivě. V kombinaci se šílenou délkou pak vcelku nekonečná ubíjející záležitost.25% (05.08.2020)

Musím sa priznať, že pre moju osobu bol samotný “umelecký” nádych (alebo príbehová premisa?) snímku čisté utrpenie. Nemám Ja osobne vcítenie ani pochopenie pre tieto zblúdilé duše, ktoré híkajú pri obrazoch, ktoré z môjho pohľadu sú asi takým vyobrazením skutočného “umenia”, ako demokracia nástrojom na dosiahnutie slobody a rovnoprávnosti medzi rôznymi spoločenskými vrstvami. Po prvej pól hodinke som si naivne myslel, že je zámerom filmu úplne niečo iné, no potom som pochopil, že tých 180 minút pravdepodobne pretrpím k záveru, ktorý ma tak či onak očakávaním nenaplní. Chápem zámer tvorcov, ktorí chceli ísť z pohľadu vykreslenia postáv do úplnej hĺbky. No že by to bolo až takto zapotreby, o tom teda rozhodne presvedčený nie som. No a keď tak teraz premýšľam nad tým čo som (zatedy) videl, tak mi akosi ten samotný obsah k snímku, ani príliš nesedí. Čakal som sociálnu drámu, odohrávajúcu sa v “podivných” časoch. Dostal som niečo, čo išlo úplne mimo moje vcítenie či vnímanie, netušiac, voči čomu sa mala vlastne moja zložka empatie vyvolať. Toto išlo úplne mimo mňa, zabalené 40 minút pred koncom. To je ale ostuda čo? Ale koho teraz? Moja? Či tohto za mňa absolútne mdlého, nevýrazného pokusu? Fakt neviem, začo som dal tú "druhú". (27.07.2024)

No... mnohí tvrdia, že na trojhodinové filmy sa nedá pozerať. Tvrdím opak, mňa osobne máloktorý film s dĺžkou okolo troch hodín dokázal sklamať. Je jasné, že pri takej stopáži si nikto nemôže robiť ilúzie, že by neprišli slabšie miesta. Aj tu ich veru bolo neúrekom. Ale tie slabé miesta sú vykúpené chvíľkovými zábleskami filmovej geniality, ktoré by nemohli takto vyniknúť, ak by okolo nich nebola aj určitá šedá vata. Vlastne je to presne ako v živote... Aj tu sa teda oplatilo na takéto momenty čakať a asi nemusím opisovať, o ktorú scénu sa jedná... to zistí asi každý sám. Okrem toho výpoveď profesora v klobúku považujem za esenciálnu definíciu moderného umenia. Lepšiu ako ponúkajú všetky kunsthistorické knihy sveta. (17.01.2020)

Tak asi takle, kdyby film netrval 3 hodiny, tak bych tomu snad dal i plnou palbu hvězdiček. Takle je to zbytečně rozvleklý a ke konci film zbytečně ztrácí tempo. Začátek byl famózní... Moc se mi páčilo sledoval tyto propletený osudy během několika desítek let v německu. Co mi přišla trošku skoda, tak že toho tchána na konci nezavřeli nebo že ho aspoŇ zeťák nezflákal tyčí od koštěte. Ale jinak fakt hodně vydařenej kousek, kterej je rozhodně netradiční... (04.05.2019)

Netradičně jsem se podíval níže, zda najdu někoho, kdo vnímal tento film podobně jako já. A kupodivu; hned druhý (Insilvis **) a pak několik dalších píší o kýčové formě. Ovšem; kýčový je ale i (a pro mě především) obsah. Společným problémem německých pop-filmů poslední doby je úporná snaha o přepisování dějin. Servírování podivných příběhů, které mají dokládat: Němci dobří, Hitler a SS-Waffen špatní, i když ani to se nedá tvrdit úplně přesně: vždyť i zarytý (skalní) Esesák, který jako doktor bez jakéhokoli soucitu sterilizovuje a nechává zplynovat, zachrání matku a dítě ruského oficíra, který ho předtím zpohlavkoval. Nebo jiný válečník (prostý radista) sestřelen nad ruskou stepí žije rok v jurtě, kde se vyléčí z popálenin "vyššího" než 4 stupně, a pak se vzdá Američanům. No a teď bychom se mohli trochu věnovat samotnému Gerhardu Richerovi a jeho obrazům, ale nebudeme, už jsme dost romrzelí a nemáme na to tu správnou náladu. (30.05.2019)