Vie privée
Vita privata
Súkromný život
Režie:
Louis MalleKamera:
Henri DecaëHudba:
Fiorenzo CarpiHrají:
Brigitte Bardot, Marcello Mastroianni, Nora Ricci, Louis Malle, Dominique Zardi, Christian de Tillière, Nicolas Bataille, Jacqueline Doyen, Eléonore Hirt (více)Obsahy(2)
Brigitte Bardotová a Marcello Mastroianni jako umělci, kterým do života osudově zasáhne sláva... "Pokaždé, když něco chci, zjistím, že už to mám," říká Jill, hrdinka filmu Louise Malla. Chtěla být baletkou, ale objevila ji filmová kamera a krásná Jill se brzy stane nejen žádanou herečkou, ale i sex symbolem své doby. Její kariéra byla příliš rychlá a osudově oslnivá. Každý její krok sleduje nejen skupina paparazziů, ale i davy obdivovatelů a těch, kteří jí závidí a promítají do ní své frustrace. Marně se Jill snaží uniknout tomu honu na celebritu a oddat se své lásce, kterou cítí k Fabiovi. Doufá, že u něj najde tak potřebný klid, svůj soukromý život. (Česká televize)
(více)Recenze (15)
... jehož závoj opatrně strhává veřejná klec. Už nelze zpětně mít. Přirozený. Takový, jaký (po)znala. Jakmile ji zbystří, rozletí se, rozohní blesky. Rozbíjejí panenku profese, kterou (roze)berou jako otevřenou bonboniéru. Múzy z ní učinily cukrkandl, který si ostatní odlupují, jak se jim zlíbí, ve snaze vlastnit každičký její sladký kousek. Ona nemůže už jen tak být. Slovo existence pro ni teď znamená esenci hořkých mandlí a tmavých sklíček. Maskovat se před šelmovitými davy. Co by za to dala, aby mohla vyměnit všechny jachty světa, aby své zlaté, volné prameny, drdoly z klubíček vlnových, rolničky "barbie" léta, opět mohla svěřit pramičce bezstarostnosti. Piedestalu "já," a ty to víš, že v mediálním kosmu móresů, oněch očí, spolutvůrců diváckého hledí, jsem. Pádná mučednice s výpady. Chytlavá marioneta matení. Padající hvězda do jiných, lepších sfér. A teď, držitelé tužek a per, se můžete předhánět ve veřejném defilé nekrologů. Za epilogem majitelky emocí. ()
Celkom dobrá psychologická dráma, v ktorej podobne ako naznačil Fellini v Sladkom živote, sláva prináša trpké ovocie straty súkromia. Tentokrát to má pre mladú zvodnú herečka Jill omnoho horšie následky ako len podnet pre vznik názvu povolania paparazzov, Jill je v podaní Brigitte Bardot tvrdohlavá a vznetlivá no zároveň krehká a labilná. Napriek skúsenostiam však vidieť v jej hereckom prejave určitú naivitu. Naproti tomu je Mastroianniho výkon bezchybný. Produkcia je veľmi dobrá a nevybočuje z mantinelov európskej tvorby doby svojho vzniku. 70% ()
Obrovská nuda a o to ještě větší zklamání. Brigitte Bardot oproti snímku A BŮH STVOŘIL ŽENU tady nic ze sebe nepředvedla. A o Mastroiannim ani nemluvě. Já myslel, jak ji bude svádět a ono ejhle nic. Maximálně tak dobrá byla ta stará, závistivá rajda ve výtahu, jak Bardotce nadávala, že je atraktivní žena a sen všech mužů. [160. hodnocení, 10. komentář, 75%] ()
Stylizace skutečné životní etapy BB. Ona sama se v tomhle snímku neblýskla, Mastroianni také ne. Na pozadí líbivých exteriérů sledujeme vztah dvou umělců, krásné herečky a divadelníka. Ona neumí pracovat se slávou, a to se promítá i do herectví BB - ona to neumí ani uvěřitelně zahrát. Střídá polohu odevzdané flegmatičky a hysterky. On bojuje s jejími stavy a zároveň s osobními uměleckými ambicemi. V tom prvním nemůže obstát. A jestli v tom druhém, to se nedozvíme. Příběh bez třetí postavy nemá pozitivní řešení, a tak je závěr jen pochopitelnou tečkou za prací rozpačitého týmu mladých tvůrců. Malle a Rappeneau byli sotva třicetiletí. Význam snímku vidím v zachycení fenoménu paparazzi. ()
Dlouho jsem to chtěl vidět, protože jsem se (mylně) domníval, že film, který svedl dohromady mé (téměř) nejmilejší herce, musí být nutně dokonalý (navíc se mi od Malleho hodně líbily jeho starší filmy Výtah na popraviště a Milenci). Protože jsem si o filmu předem nic nezjišťoval - jak je mým dobrým zvykem - byl jsem překvapen tím, že se více než na milostný vztah ústřední dvojice zaměřuje na destruktivní vliv slávy na život Jill, kterou nepřetržitý dohled bulvárních novinářů a fanoušků připravuje o poslední zbytky soukromí (odtud samotný titul filmu). Přiznám se, že mi takový námět nepřijde dramaticky příliš zajímavý, byť chápu, že diváka dnešní doby může fascinovat, že paparazzi existovali už tenkrát a v míře jejich otravnosti si nezadali s těmi současnými. Samotná postava Jill mi navíc nebyla příliš sympatická, těžko potom tu rychlokvaškovou celebritu litovat za to, co se jí v tom filmu děje, byť to strašné finální rozuzlení mnou samozřejmě otřáslo. Jinak jsem si k tomu filmu ale cestu moc nenašel, vadil mi ten uskákaný styl vyprávění - navíc v kombinaci s otravným voiceoverem vševědoucího vypravěče (existuje ve filmu něco víc zbytečnějšího?) - a povětšinou mě to upřímně dost nudilo, takže mi těch 100 minut subjektivně přišlo výrazně delších. Je to škoda, ale opět se potvrdilo, že hvězdné obsazení rozhodně není automatickou zárukou filmového zážitku, který by stál za řeč. ()
Reklama