Zazie v metru

Tak po delší době jsem zhlédl filmový klub a musím říct, že mě tento film hodně potěšil. Byl velice svižný, chvíli pomalý, chvíli rychlý. Ve většině scén byl viděl dobrý francouzský humor, skoro pořád jsem se smál. Taky by bylo dobré ocenit výkony herců, obzvlášť výkon malé holky, ten byl nadmíru vynikající. I hudba mi připadala k filmu dobrá. Z tohoto filmu mám velice dobrý pocit.83% (07.05.2007)

Souhlas s Giannim_B; první půlka mazec - přehršel nápadů a gagů vrhající se na diváka jako kulky skopčáků kropící Omaha Beach, ale všeho moc škodí, takže druhá půle sice nepostrádá skvělé okamžiky, ale už začíná mírně nudit. Zazie v metru je něco jako 100x víc Amélie z Montmartru + Charlie Chaplin v tripovém videoklipu. (02.01.2007)

Bizarní pestrobarevní groteska, u které jsem neměl nejmenší tušení, jaké překvapení vytasí z rukávu tvůrci za okamžik. Jenže ani šílené zpracování nedokáže zastínit základní nedostatky v jednoduchém scénáři. Ač je snímek krátký, nedokáže - byť je opravdu zpracováním velmi zajímavý - zabavit diváka na celou dobu. Nevypne-li jej kvůli bolesti z hlavy, kterou několik scén opravdu dokáže vyvolat, bude mít co dělat, aby přetrpěl neustále se opakující motivy nebo otřesnou dívčinu v hlavní roli. Je třeba si uvědomit, že něco podobného ovšem není k vidění příliš často, takže dokážu pochopit, že tenhle snímek pro někoho bude příjemným překvapením, které přinese osvěžení mezi všechny ty stejnorodé snímky, které teď máme v televizi možnost zhlédnout. S propracovanější dějovou linií mohla být tahle bezduchá hříčka minimálně zábavnou komedii s inovativním přístupem k látce, takhle se ale jedná jen o zpočátku laskavou taškařici, u které pomalu opadá okouzlení režijní hravostí a na povrch prosvítá její prázdnota. [TOP 19/6 70%] (04.05.2007)

Titulná postava v podobe Zazie, je jednak i akousi vizuálne vnemovou predchodkyňou Pippy dlhej pančuchy, čo sa konkrétne jazyka, ostrého ako britva, a jej odvahy, celkovo týka, a rovnako tiež i mladšou verziou Amélie z Montmartru, čo sa zase jej podoby s ňou priamo dotýka, a tak tým pádom vzniká, akýsi šialený, experimentálny počin s neuveriteľne frenetickým, groteskným, montážovým tempom, spracovaným na "godardovskú" nôtu, no zároveň aj nič pre mňa, keďže všetky tieto experimentálne: „hókusy-pókusy,” sú mimochodom úplne mimo môjho, racionálneho chápania, a tak by som totižto väčšinu z nich, iba nahádzal do jedného vreca, ďalej poriadne ich zviazal, kam v podstate zväčša patria...? • Hm..., som akosi dosť znepokojeným, pomaly ani k tomu nenachádzam dostatok vhodných slov, ktoré by vlastne mohli charakterizovať túto, uf..., mimoriadne divokú koláž naprosto bizarných záberov, trebárs ako vystrihnutých z tých najdivokejších, surrealistických, snových výjavov, kedy aj slávne/neslávna Mazacia hlava, je ešte oproti tomu hodne slabou náplasťou (v tomto prípade aspoň obstojne (za)fungoval príbeh), skrátka, momentálne sa cítim, ako by bola moja hlava čímsi/kýmsi nadobro vymazanou, čiže radšej by som sa mal týmto pokusným experimentom - širokým oblúkom dozaista vyhýbať, inak v opačnom prípade budem strašne pocitovo trpieť! • ...A síce sú tu taktiež všadeprítomné i prvky z „francúzskej novej vlny”, ako napríklad: ručná kamera, nakrúcanie v exteriéroch za použitia častejšej improvizácie, ale keď si to následne spojím s vyššie uvedeným „chaosom”, tak sa z toho vytvára práve len takýto rozporuplný výsledok, ktorý nemá so spomínaným hnutím, bohužiaľ takmer nič spoločného, teda okrem určitej formy. • A škoda, že sa v tomto filmovom guláši - objavil i predstaviteľ Gabriela, t. j. Philippe Noiret, ktorý, myslím si, že mal i oveľa naviac, než zo seba robiť iba totálneho idiota. A predstaviteľka hlavnej postavy, mi bola pre zmenu - neobyčajne protivnou. Apropo, zrovna od tohto režiséra, by som už vôbec neočakával takúto drzú šialenosť! (27.06.2023)

Playtime pro Louise Malla a skupinu pařížských komediantů, kteří se s chutí a plni nápadů pustili do zfilmování (pro Francouze) legendární satirické knížky od Raymonda Queneaua.. Škoda, že se u nás moc nehraje třeba v televizi; každá scéna je nesmírně nápaditá, tu a tam odkazuje ke známým groteskám, jindy k tradici pantomimy, elegantní francouzský svěží duch je zde k vidění v celé parádě. Navíc se podařilo ku prospěchu věci trochu utlumit "protivnost" a "zkažený" charakter malé Zazi, a tak si zde divák k ní může najít sympatie mnohem lépe; film si po svém pohrál i s dvojakou otázkou, jestli se Zazi podívá do vysněného metra (Queneau původně sepsal i takovou kapitolu), nebo ne - ve scéně, kdy v závěru postavy do vlaku nastoupí, Zazi totiž spí. (05.02.2011)