Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Pål Ulvik RoksethHudba:
Sune MartinHrají:
Jonas Strand Gravli, Thorbjørn Harr, Anders Danielsen Lie, Seda Witt, Lars Arentz-Hansen, Jon Øigarden, Anneke von der Lippe, Øystein Martinsen (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Po zničujících teroristických útocích v Norsku se jeden z přeživších, truchlící rodiny a národ semknou za spravedlnost a uzdravení. Podle skutečného příběhu. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (193)
O něco silnější a lépe natočený Norský masakr, než jeho předchůdce, vše nepříjemné se odehraje během chvíle a samozřejmě nám moc film opět neukáže ale není divu protože to není nic příjemného i když si podle mého názoru myslím že by se při tomhle filmu mělo víc přitvrdit ale nechci být nepříjemný a nechám to tak. Film nás podrobně seznámí se vše mi okolnostmi a detailně nás provádí po celou dobu smutným příběhem a určitými osobami které si svoje ten den prožily, dlouhý snímek dokáže v celku slušně dodat divákovy nepříjemné momenty ale jen okrajově a většinou vše dodá slovy než záběry. Soudní proces je zajímavý ale určitě si film na svojí délku zaslouží mnohem víc než se zase ukazuje ale jsem jakože s filmem spokojen. Málo originálních záběru. ()
Duch knihy je tu úspešne zachovaný, message o "komunite ktorá človeku dodáva silu" je zreteľný a neveľmi patetický a herci pod vedením pseudodokumentaristického Greengrassa sú skvelí. Akurát fakt, že sa v Nórsku rozpráva angličtinou s Nórskym prízvukom, mi vadil - síce menej ako v takom overrated Černobyle, no dosť na to aby som seriózne uvažoval o znížení hodnotenia na 3*. Pre mňa však jasný víťaz v porovnaní so strhujúcou, no prázdnou Nórskou Utoyou. ()
A pro změnu úchylná americká verze pro mentálně ujetější jedince, tudíž bez jakéhokoliv respektu k pozůstalým, bez jakýchkoliv morálních otázek. Prostě prvních 20 minut vidíme přípravu Breivika (ta byla fajn, aspoň člověk viděl přípravy toho magora) pak 20 minut typický po americku natočený masakr střílení do bezbranných dětí a nakonec ta omáčka okolo. Šok rodičů, zranění, výslech, média, soud. Není to špatný film, ale vzhledem k citlivosti tématu, ke špatnému výběru hlavní role Breivika a k morálnímu přístupu Norské verze, nepůjdu s hodnocením výš ani náhodou.60%. ()
Greengrass režisér tentokráte těsně prohrál s Greengrasem scenáristou. Režijně je vše na vysoké úrovni a tvůrce se nevzdává svých tradičních atributů. Ruční kameru tentokrát nevyužívá tolik, a když už ji použije, rozhodně nejde o nic dech beroucího, spíše to jen dotváří celkovou atmosféru. Ta je hodně civilní a syrová a rekonstrukce samotného útoku je výtečně zrealizovaná, protože je úplně bez emocí a snaží se být co nejrealističtější. Tempo je záměrně pomalejší, aby vynikla veškerá hrůza celé akce, což se daří a minimálně první polovina filmu je hodně působivá. Problém je ale s přílišnou tematickou rozkročeností, protože Greengrass zachycuje událost v celé její šíři a snaží se odvyprávět, jak dopadla na Breivika, jeho advokáta, jednoho z přeživších, jeho rodinu a částečně i Breivikovu matku. Ve výsledku tak trochu klouže po povrchu a pracuje jen s náznaky, které úplně nedořeší a nechává je vyšumět. Je to svým způsobem škoda, protože kdyby se soustředil jen na osudy jednoho z nich, asi by byl výsledek působivější, na druhou stranu by ale pochopitelně nebyl tak komplexní. Nicméně stopáž je opravdu lehce přetažená. Samotný soudní proces je ale zrealizován velmi dobře a v závěrečném projevu přeživšího mladíka je asi skryté celé poselství filmu - zatímco za ním stojí celá společnost, která mu dodává odvahu a sílu vrátit se zpět do života, Breivik ve své nenávisti zůstává zcela sám. I když 22 July nepatří k tomu nejlepšímu, co Greengrass natočil, jde o důležitý film, protože názorně ukáže, kam až může zajít mediální masáž extremistů a jak křehká je naše společnost. 75 % ()
Paul Greengrass je mistr pohlcující atmosféry a tímto filmem to znovu potvrdil. Pokud se někomu zdá scéna toho naprosto šíleného masakru odbytá a nestrhující, je mi ho vážně líto (a může to být klidně zakladatel ČSFD), protože já jsem nic odpudivějšího dlouho neviděl. Kromě Greengrasse na tom má zásluhu i představitel Breivika, ze kterého jde nefalšovaný strach - a čím déle ve filmu je a když se z původně němé postavy změní ve výřečného psychopata, tím je ten strach větší. Kromě Breivika ale sledujeme také následky jeho činu, s nimiž se musí vyrovnávat jedna z rodin, poznáme i jeho obhájce a pocítíme tlak na předsedu norské vlády... Zdá se mi, že v tom filmu bylo opravdu všechno. Nemůžu říct, že by se mi sledoval dobře, ale byl to jeden z těch nezapomenutelných zážitků. Asi jako... No ano, asi jako Greengrassův Let číslo 93. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (14)
- Jedná se o první film Paula Greengrasse, který byl natočen zcela digitálně. (orkadimenza)
- Roli soudkyně ztvárnila Tone Danielsen, jež je ve skutečnosti matkou představitele Anderse Behring Breivika (Anders Danielsen Lie). (orkadimenza)
- Obětí útoku na ostrově Utøya se stalo 69 lidí ve věku od 14 do 51 let; z toho 66 zastřelených na místě, dva zemřeli při pokusu o útěk před útočníkem, poslední zemřel týden po útoku na následky zranění. (Zdroj: Wikipedia.cz)
Reklama