22. července

Nechápu tu přepálenou stopáž, 2 a půl hodiny rekonstrukce všeobecně známého činu je opravdu moc... Navíc je ten film příliš idealistický (rozhodně na procedurální drama), když Breivikovi jeho obhájce říká, že neexistuje nikdo, kdo by schvaloval jeho hrůzný čin, nejsem si tím opravdu jist... Plus ta zvolená angličtina, i když tu hrají samí norští herci... Od režiséra s kreditem Paula Greengrasse prostě čekám víc... (23.11.2018)

Nebudu se zde vůbec vyjadřovat k činu samotnému, který terorista způsobil. Nicméně i dle počtu hodnocení tento skoro až přehlížený film z norské produkce si zaslouží více shlédnutí a hodnocení. Výborný herecký výkon jedné z obětí, si zaslouží velký můj obdiv. Nejenže jsem sledoval, jak se mu všechna ta zranění stala, ale hlavně dobu rehabilitací, která pro člověka s tak silným zážitkem je dost složitá. Vše podněcuje výborný hudební podtext. Emoce se mi do žil vlily velmi rychle a nemohu jinak než dát plné bodové hodnocení a také mé doporučení. (10.11.2021)

O něco silnější a lépe natočený Norský masakr, než jeho předchůdce, vše nepříjemné se odehraje během chvíle a samozřejmě nám moc film opět neukáže ale není divu protože to není nic příjemného i když si podle mého názoru myslím že by se při tomhle filmu mělo víc přitvrdit ale nechci být nepříjemný a nechám to tak. Film nás podrobně seznámí se vše mi okolnostmi a detailně nás provádí po celou dobu smutným příběhem a určitými osobami které si svoje ten den prožily, dlouhý snímek dokáže v celku slušně dodat divákovy nepříjemné momenty ale jen okrajově a většinou vše dodá slovy než záběry. Soudní proces je zajímavý ale určitě si film na svojí délku zaslouží mnohem víc než se zase ukazuje ale jsem jakože s filmem spokojen. Málo originálních záběru. (11.10.2018)

Greengrassův film se více zabývá situací po katastrofě, která se v červenci 2011 udála v Norsku. Přeživší oběti s těžkými zraněními, přeživší a rodiny postrádající své blízké a v neposlední řadě sám pachatel. Cynický, odhodlaný, nelitující. Film mě rovněž oslovil, více méně stejně jako stejnojmenný norský film. Každý na věc nahlíží z jiného úhlu, ale oba dva dobře. (09.04.2019)

Zřejmě největší devizou tohoto snímku je jeho upozadění samotných krvavých událostí, díky čemuž více vynikne veškerý následný děj. Většina filmů tohoto ražení se zabývá trojicí pohledů zločin - vyšetřování - soud. Greengras je minimalizuje a intenzivně se věnuje jedné z obětí a jeho rodině. Výborná režie a herecké výkony spolu s vynikajícím scénářem stvořily velice povedený atmosférický film. (15.01.2022)