The Ghost and Mrs. Muir

Přeměna duchařského hororu v emancipační drama pro mne byla stejně překvapující jako hrdinčina reakce na paranormální aktivnost jejího nového příbytku: „Haunted. How perfectly fascinating.“ Stejnou prozíravost paní Muirová projeví později, když pochopí, že námořník dávající každým činem najevo, kdo v domě vládne (falický dalekohled dominuje několika scénám), ztělesňuje dávno odplavené hodnoty a nejlépe udělá, přijme-li ho za svého našeptávače. Za mužskou stránku sebe samé. Jedině jeho rady z ní mohou udělat paní vlastního království. Nebát se zasnít, k tomu nás film vybízí. Nejnaléhavěji během posledních minut. Neboť režii měl v rukou váhu slova dokonale chápající, leč obrazy podceňující Joseph L. Mankiewicz, jsou minuty předcházející závěru místy stejně útrpně dlouhé jako čekání na vysněného muže. Závěr je to ovšem nebeský. 80% (18.10.2013)

Dostavilo sa určité sklamanie, lebo som veril, že ma čaká niečo - mimoriadne, jednak - Gene Tierney, je božským lákadlom, ktoré sa nikdy nesmie odmietnuť, ale po čase, ma unavovala, nudila, a to spočiatku - vyzeralo nádejne, čím dlhšie sa pozerám na to, ako plynie snímok, tým ma niečo na ňom - štve, že si vravím, aby bol už konečne koniec, Rex je vskutku „skvelý duch” , ktorý taktiež ide najprv štýlovo, keď sa z filmu vytratí, vytráca sa i nadšenosť, angažovanosť, že prichádza - potácanie sa z miesta na miesto s tým, že hlavná hrdinka očividne - starne s blížiacim sa finále, ktoré som nejak - očakával, George, je tradične - slizký, pritom sa tu moc - neohreje, a mladá, Natalie Wood, len štekne - pár - krát. Joseph L. Mankiewicz, sa ukáže, až mojou osobou, extrémne uznávaným filmom - Všetko o Eve. Tento melodramatický film s výbornou hudbou - skúseného - Bernarda Herrmanna, má výborný a svieži úvod s dostatočným zaujatím diváka, ktoré sa postupne - vytráca, že si vravím, aká škoda... nevyužitého potenciálu, ktorý som strašne cítil... (04.01.2016)

Mysteriózní i romantická hudba Bernarda Herrmanna, půvabná kamera Charlese Langa, vždy kouzelná Gene Tierney, proklatě charismatický Rex Harrison, mnohdy nápaditá Mankiewiczova režie a osudový příběh o osudové lásce, který stejně snadno rozpláče jako pohladí po duši. Nádhera. Fantazie. Zapadlý klenot. (30.05.2010)

K filmům starým víc než pět dekád nemám nikdy důvěru, asi se podvědomě obávám, že budou stejně nudné a naivní jako ty, které na čétéčku uvádějí v klubu pro pamětníky. Ale nebojte, tenhle kousek má šmrnc, šarm a krásně rychle ubíhá. A hlavně ten příběh budete prožívat. Gene Tierney byla nádherná, ale její postava zdaleka není jen hezká tvářička, má velké charisma, odvahu a chuť do života. Škoda že právě ta její osudová láska je duch - nevrlý mořský vlk (samozřejmě s dobrým srdcem) Rexe Harrisona, jehož megaknírek si zamilujete. A ano, ten konec mě taky dojal. (12.07.2010)

Jeden zo záverečných záberov, keď sa "duch" pozerá do ľavého dolného rohu, kde sa zrazu objavia ruky pani Muir, je jedna z najromantickejších scén kinematografie. Nasledujúci pohľad do kresla taktiež. Prečo ich ale nepoznáme všetci, znalci popkultúry, je mi záhadou. Znova romantika z obdobia (hore-dole) zlatého veku Hollywoodu, určená vyzretejším a inteligentnejším divákom. Tentoraz bez britkého humoru, ale možno aj o to úprimnejšie. Paradoxne vo filme, využívajúcom nadprirodzené prvky. Skutočne, kto na konci neplakal, môže si pred meno, prípadne ešte pred titul písať cynik. (01.10.2014)