Baby Driver

Od Edgara Wrighta mám v rámci svojej kategórie vždy len tie najvyššie očakávania, jeho Súmrak mŕtvych a Jednotka príliš rýchleho nasadenia považujem prakticky za kulty a síce jeho zvyšná tvorba už nedosahuje ich kvalít, ale predsa len ponúkajú celkom osobitú a solídnu žánrovú zábavu a približne presne to spĺňa aj Baby driver. Síce trochu zaostáva práve v tej osobitosti, asi som očakával niečo trochu muzikálovejšie, čo mi ale nechýba, no hlavne nápaditejšie, čo už trochu áno, toto je predsa len dejovo už klasika, ktorá si ide v hlavnej línii predvídateľným smerom a prekvapí len v momentoch a dokonca aj tie prvky, ktoré sa spočiatku javili netradične tu sú nakoniec využité len minimálne, napríklad samotný hlavný hrdina, ktorý vyniká vlastne len v úvode a čoskoro je z neho klasická postava podobných filmov, ktorá sa dostane do všetkých klišé, ktoré len v tomto type filmu sú, pričom mohlo byť aspoň vysvetlené, prečo je vo všetkom taký perfektný, spočiatku som si myslel, že je len skvelý šofér, ale tých vynikajúcich schopností má predsa len viac. Ale celkovo sa na to aj tak pozerá viac, než dobre, po svižnom úvode sa mi síce zdalo, že tempo trochu upadlo a film sa až nepríjemne moc priblížil k priemeru, ale časom sa našťastie zase vylepší a celá druhá polovica je už nadmieru svižná žánrová zábava s dostatkom vydarených sekvencií. A to hlavne akčné, ktoré sa teda vydarili. Všetky naháňačky, či už automobilové alebo aj pešie sú dlhé, perfektne natočené a výborne zostrihané a rovnako nesklame ani tých pár prestreliek, pričom v akcii, ale občas aj mimo nej sa tu perfektne využíva hudba. Najlepšia je asi dlhá pešia naháňačka zo stredu filmu, ale všetku akciu som si v rámci možností tohto druhu dostatočne užil. Nesklame ani obsadenie, hlavný hrdina sa mi síce zdal trochu nevýrazný, ale svoj účel splnil, k tomu mimoriadne sympatická Lili James ako jeho priateľka a výborný výber záporných postáv, kde nechýbajú mená ako Kevin Spacey, Jamie Foxx alebo Jon Bernthal. Režijne je to kvalitná práca, čo ma ale pri Wrightovi neprekvapuje a síce hudba nie je v mojom štýle, ale k filmu sedela. Takže síce som asi čakal trochu viac, z tohto sa žiadna klasika nestane, ale určite nebudem kritický, väčšinu času ma to dosť bavilo a síce uprednostňujem iný typ akcie, ale aj táto sa vydarila a aj kvôli nej sa film určite pozrieť oplatí. 72% (30.09.2017)

Dostal jsem zhruba to, co jsem čekal. Ukázky prezentují Baby Drivera jako dynamickou jízdu, kterou také je. Wrightova režie je svižná, dvě hodinky příjemně odsýpají a není pochyb o tom, že anglický miláček davů má řemeslo pevně v ruce. Akce je přehledná, neustálá přítomnost hudebního podkresu pomáhá udržovat tempo a nechává diváka v příjemném očekávání, co přijde dál... Jenže ono právě nic nepřijde. Scénář je totiž velkou slabinou, příběh se od začátku vyvíjí tím nejpřímočařejším způsobem a nenabídne žádné zajímavé twisty či úkroky stranou. Wrightův svět je formálně vypulírovaný, ovšem obsahově vyprázdněný. Když začnete příliš horlivě dumat nad logikou některých situací, řítíte se do pekel stejně jako můj vlasatější kolega. Závěrečná akce je však dostatečně dlouhá a katarzní na to, abych na scenáristické slabiny na chvíli zapomněl, za což si Wright zaslouží pochvalu. Jak jsem psal, dostal jsem to, co jsem čekal, bohužel ale ne to, co jsem v skrytu duše chtěl. (16.08.2017)

Celkom zaujímavý snímok, základná os príbehu sa síce moc neodlišovala od štandardnej romanticko-akčnej schémy, kde hlavný hrdina sa zaľúbi a chce sa napraviť, no táto klišé dejová linka bola pomerne originálne predostretá divákovi. Tiež sa mi páčila audiovizuálna zložka, to bola nádhera. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (07.10.2017)

Momenty, kdy se ten hnusáček vlní v rytmu pamuziky (nebo vynikajících The Damned!) asociují nesnesitelnou lehkost bytí. Významově, od Kunděry jen vykradeno. Pokud tedy překlenete nutkavou potřebu přišlápnout Elgortovi ohryzek, je k vidění solidní, akcí nabitý film dle ověřeného mustru, jehož některé výseče však působí až uhrančivě, když se barvy, pohyb i muzika snoubí do dokonalých celků. (22.10.2017)

Jak Thelmo potkal Lujza, zasmažili Géteáčko a odjeli hnusným kadylakem vstříc zapadajícímu slunci. Jasný důkaz toho, že se dá i z omšelého, plytkého až tupého námětu udělat veskrze vizuálně přívětivý, zábavný, originální a svěží skorobuzikál, byť s hnusnýma pissničkama. Éda Piš, ač má na svědomí jedno z nejdebilnějsích a nejtrapnějších zvěrstev, jaké kdy zneuctily celuloid – velepičoidního Scota Pilgrima, ukazuje, že je dozajista talentovaným filmařem a ani nevadí, že neustále soutěží o osobák v délce bezstřihové sekvence, protože právě to tomu dodává ten šarmantní šmrnc. Je rovněž bezesporu i skvělým loutkovodičem, vždy výborného Jakuba Liškku povodil k naprosté dokonalosti, dokonce se mu povedlo vyždímat jisté svalové záškuby v xichtě jindy toporného manekýna Honzy Šunkky a Kevča už je jen třešničkou na kulantně upečeném dortu. I ten přitroublý autistický homojeliman v hlavní roli je přirozený sympaťák, a tak je na světě na pohled příjemná, stylová a hezky odsejpající kokotinka, u které je vám úplně jedno, když si lahváčem pobryndáte fungl nové buzerantnské tričko od Benetonu, protože s těmi fleky vypadá daleko líp. (19.09.2017)