Příběh Glenna Millera

Americký životopisný doják... Příběh podaný bez výraznější gradace, i navzdory načrtnutí zajímavých profesních překážek titulní postavy v náročné cestě ke slávě to působí jako hladká pohádka. Invence samotného filmu se hudebním invencím Glenna Millera ani zdaleka nepřiblížila, jde o standardní hollywoodský film. Tak proč jsem dal až 4 hvězdičky? Jednoznačně díky hudbě, která zde (naštěstí) prakticky hraje hlavní roli, a vedle níž se na ten sentimentálně romantický příběh nakonec kouká velice příjemně – sedí k ní. :-) Jak nemám Jamese Stewarta moc v oblibě, tak zde mne naopak velice bavilo v rámci role slavného skladatele a přelomového muzikanta sledovat jeho originální práci s orchestrem, Stewartův hlasový projev byl přímo nezaměnitelný. Kouzelné retro, ve kterém uvidíme na pár minut v barvě i velkého Louise Armstronga. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (28.10.2019)

Příjemný, ale taky dost průměrný a těžce typicky hollywoodský životopisný film, ve kterém se s postavami skoro vůbec nepracuje, všichni mají jednorozměrné charaktery, vše se vyvíjí příliš optimisticky a když už má dojít k něčemu opravdu dramatickému, snaží se to být podané co nejvíc jemně a pokud možno bez čehokoli smutného. A tohle platí hlavně o závěru, kde Glenn Miller umře a jeho tělo nikdy nenajdou. Prostě řemeslně dobrá práce, která se ale nesnaží o nic víc, než je nezbytně nutné. A nechybí zde ani ten typický americký patriotismus a oslava armády. Nejlepší na celém filmu je rozhodně - jako asi u každého hudebního filmu - hudba, které je zde naštěstí dost a aspoň částečně průměrnost celého filmu zachraňuje, ale i tak je to průměrné pořád dost. Čekal jsem víc. 3* (21.08.2022)

Nesedlo mi. Životopisné hudební filmy mám ráda, tady mi to přišlo spíš o paní manželce, která Stewarta přehrála v každé scéně, pak se hledal stále ten zvuk a aranžmá a pak se trochu uronilo. Ale decentně s úsměvem, ó jak jsme rádi, že orchestr bude navždy pokračovat v Glennnápadech. Hudba skvělá, Glenn byl pán, film jistě potěší řadu diváků, mě nebavil. (20.08.2020)

Na to, ze Glenna Millera jsem dodnes znal jen velmi zlehka, me potesilo, ze jsem znal vetsinu skladeb, ktere ve filmu zaznely. Scenar je nejvetsi slabinou (zvlast prvni sceny s budouci manzelkou), jinak vyborneho filmu, kteremu vedle krasne hudby dominuje predevsim genialni James Stewart (po dnesku nahrazuje Dustina Hoffmana v mem TOP TEN). Zaujme take June Allyson, kterou jsem videl poprve. Povedeny zivotopisny film, ktery po americku ukazuje, jak to vypada, kdyz jde clovek za svym snem. (21.04.2013)

O mužovi menom Glenn Miller som sa dozvedel až z tohoto filmu. Hudobné žánre ako džez a swing idú mimo môj preferovaný hudobný vkus. Preto žiadny prevratný zvuk, o ktorom sa hl. hudobný hrdina celý čas pokúšal, som ani nezaregistroval. Všetko znelo na jedno kopyto a ako zo starých platní - hovoril som si - pustiť vám takú fajnovú EDM, aby ste vedeli, čo je dobrá hudba. :-) Jedine skladbu In the Moods, ktorú zahral Miller vojakom, som poznal, ostatné nie, vlastne celá hudba mi splývala do jedného swingového oparu. Ale k filmu, ten má jasne danú dejovú štruktúra - z nuly na hviezdu za menej ako hodinu - a všetko viacmenej v pohode odsýpa. A to je jeden z kameňov úrazu. Od drámy by som očakával aj nejaké dramatické prvky. Tie sa okrem úplného záveru nekonajú. Ešte aj počiatočnú chudobu rieši ústredná dvojica odľahčene a chýbajúcu prácu do minúty obstará telefonát od neznámeho donora, prípadne jeho návšteva. To, čo drží film nad vodou, je Stewart vo svojej pre neho typickej roztržitej polohe, na ktorého sa dá spoľahnúť. (10.07.2024)