Slunovrat

Ari Aster už plně vyložil karty na stůl a ukázal nám svůj tvůrčí rukopis, Slunovrat se veze na vlně jeho předchozího Děsivého dědictví, ale čistokrevným hororem je snad ještě méně (chvílemi téměř připomíná procedurální etnologické drama, v němž drastické scény jsou jen tak mimoděk), vlastně se dost přibližuje jedné ze svých nepopiratelných předloh, Rituálu, a to chvílemi možná až moc. Každopádně napsané a natočené je to velmi zajímavě, Aster moc dobře ví, kam dát kameru a jak rozmístit herce na scéně, aby vytvořil vizuálně lahůdkové záběry. Navíc naprosto mistrně zobrazuje prostředí, v němž se divák i hlavní postavy musí nutně cítit jako nevítaní cizinci a okoření snímek i vcelku notnou dávkou humoru (postava hraná Willem Poulterem je naprosto k popukání i v jinak dost vážném příběhu). Je to sice poměrně předvídatelné v osudech stěžejních postav (což zřejmě byl záměr), přesto jde o technicky brilantní filmařinu, na níž se člověk rád dívá i ty dvě a půl hodiny, které poměrně rychle utečou, a chvílemi s otevřenou pusou sleduje, jaké to „WTF“ si Ari Aster pro diváky připravil. (25.07.2019)

Kontroverzné dielo, to bez debaty. Florence Pugh ma zaujala už v jej predchádzajúcom historickom filme, tu jej to znova výborne sadlo, film suverénne ťahá. Kategória horor sedí, ale je to skôr poriadne psycho. Režisér Ari Aster rozhodne má talent, dokáže vytvoriť atmosféru, ale rovnako ako v predchádzajúcom horore nezvládol celkom záver, nemám na mysli poslednú scénu a úsmev Florence Pugh. Na môj vkus sa mohol krotiť v niektorých erotických scénach, stačili náznaky, zbytok si divák domyslí. Išiel však na to dosť riskantne, a dopadlo to tak, že som prvý krát zažil ako sa počas premietania dvihlo asi 5 divákov a kino opustili... Pri záverečných titulkoch som začul poznámky o odjebaných 3 hodinách času a premárnenom vstupnom...Do kina nechodím moc často, ale 7 eur za vstupné to už je kurva moc... Film 60%. (08.08.2019)

Přiznávám se, že jsem jel na " Slunovrat " do kina se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byl natěšenej díky pozitivním ohlasům i díky traileru, který dokázal dostatečně navnadit. Na druhou stranu mě ale odrazovala poměrně dlouhá stopáž. Jak jsem do kina jel, tak z kina i odjíždím. A to se smíšenými pocity. Stopáž filmu mi sice nakonec nepřipadala tak dlouhá, hlavně díky tomu, že děj dokázal celkem zaujmout. Horší už to bylo s koncem filmu. To co ze snímku ve finále nakonec vylezlo nebylo podle mýho gusta. Navíc mi místy " Slunovrat " připadal jako komedie. A evidentně jsem nebyl sám. Párkrát jsem se totiž nejenom já, ale i celej sál hlasitě smál. Což podle mě u tohoto snímku nebylo záměrně. Když to shrnu, tak jsem od " Slunovratu " čekal daleko víc. Film sice nabízí pár silných scén a momentů, díky nimž se dá v pohodě přežít i delší stopáž, vše ale kazí ( podle mě nepovedenej a nehodící se ) konec. Ve výsledku si tak u mě tihle milovníci halucinogenních drog vysloužilo slabší 3 hvězdy. Komentář zakončím jako jeden nejmenovaný ( bývalý ) uvaděč počasí na ČT. " Slunce v duši ". (02.08.2019)

Budu hodná, komentář obsahuje bojlery. Pokud i tak čtete dál, buď jste to viděli nebo Vám to je u prdele. a teď k filmu - A je to v piči! Po dokonalém Děsivém dědictví přichází další dílo Ariho a jak jsem byla natěšená, tak jsem z kina odcházela zklamaná (vlastně jsem neodcházela, Alík mě táhnul za nohu páč já se chtěla vztekat na zemi, že mi Ari zkurvil den). Začátek Slunovratu je krásnej, Asterovski veselej a já se tak strašně těšila na další výjimečný dílo. Místo toho jsem dostala partu kamarádů, co prodělali lobotomii, jinak nedokážu pochopit, jak mohli být všichni do jednoho taková banda tupých kokotů, kterým nepřišlo ani trochu divný, že jim mizej kámoši rychleji než prostitutkám šprcky. Já jsem tolerantní vůči všem možným kultům a zvykům zemí okolo (až na islamisty a ještě pár bombových států s výbušnou povahou) ale kdyby přede mnou někdo vylez na horu, skočil dolů, rozdrtil si palici a chvilku na to se to stalo po druhý s tím, že kokot páchá sebevraždu skokem snožmo, načež řve že má zlámaný haksny a je tedy láskyplně domlácen dřevěnou palicí, řekla bych si, že skupině lidí kolem mě okázale mrdá a zmizela bych jak pára nad hrncem, než s tou palicí přetáhnou mě. Ne tak naše parta hic, která si nechá vysvětit, že takhle to holt u nich ve Švédsku dělaj a je to vlastně celkem cool. Nelogičností je tady tolik, že sem z toho chtěla zvracet, fandit se nedá absolutně nikomu, ze všech nejmíň hlavní hrdince, která je vaginální mikozou podrážděná píča a nebesky mě srala celej film. Navíc tak nevděčnou čubku, pohledat. Kluk jí čtyři roky dělá osobní vrbu a obětuje jí skoro vše, pak je zdrogován komunitou, zprzní místní mášu, páč ani neví co se děje a naše zhrzená Májová královna se rozhodne nechat ho upálit, i když sama jazykem pátrala na mandlích kámoše svýho přítele až jí vlhla díra. Šukací a brečící scéna jsou tak neskutečně směšný až se smálo celý kino a mně se chtělo brečet. Plíživá, děsivá atmosféra z Děsivého dědictví je až na prvních 10 minut nadobro v píči, film je předvídatelnej až hanba a já byla takhle zklamaná naposledy když zrušily holky swingers párty dvě hodiny před začátkem. Ari rozhodně je jiný, než ostatní ALE zatímco prve byl luxusně jiný, teď tu máme "art" píčovinu, co se snaží tak moc šukovat, až je to lacinější než padesátiletá děvka na E55. Buddho za co... (01.09.2019)

Od úvodní sněžný depky až po závěrečnej slunečnej úsměv jedno velký FUCK OFF metaforickým konvencím / čím větší zvrhlost se stává ze sledovanýho příběhu, tím osvobozenější se stává hlavní hrdinka, o níž je film především / všudypřítomný omamný látky a nafetovanej vizuál nechávají diváka v nejistotě, nakolik jde vlastně o reálnej příběh komuny a nakolik o metaforickej trip (ať už pro diváka nebo pro postavy ve filmu). Ten kontrast je tu nejlepší - SPOILER - protože se dá vážně vyčíst často zmiňovaná metafora rozchodu, kdy se dívka vypořádává se žalem a vědomím nezájmu člověka, kterej jí měl bejt oporou, což končí finálním znovunalezením vlastních kvalit a spálením minulosti (happyend), zatímco příběh filmu jako takovej směřuje ke konvenčnímu "parta vlezla kam neměla a dočkala se hodně bizarní a hodně krutý smrti" (unhappyend). Jo, konvenční to je - nekonvenčním se Slunovrat stává díky brutálnímu kříži svých sdělovacích rovin. Je pomalej, je divnej a pro masovýho diváka nestravitelnej, ale rozhodně je zatraceně chytrej. Bonusový body navíc uhrává kameraman, jehož práce posouvá celý dílo na vyšší kosmickej level. (20.10.2019)