Ali

Životopis podle mého gusta. Málo biografických plků a hereckého exhibování, zato hodně hudby a dokonale zinscenovaných bitek v ringu. V málokterém filmu hraje tak výraznou úlohu muzika, která kupříkladu sama táhne celou první půlhodinku, do níž Mann neskutečným způsobem stříhá výjevy z Aliho života. V tomhle filmu stačí jeden úder pěstí a zpomalený běh Kinshasou k vyjádření desítky myšlenek. Úžasná práce mistra Manna a zejména úvodní bitka s tepajícím klavírem nezapomenutelná. (18.04.2005)

Ta podoba, ještě teď mě mrazí, jak si Will Smith dokonale nastudoval gesta, intonaci, ale ta dokonalá podobnost všech aktérů včetně těch koučů a doktorů v rohu. Já jako fanoušek boxu jsem byl uprostřed ráje. Dokonce zápasy vypadaly stejně. Ačkoliv nutno říct, že první zápas s Frazierem, nevím, co to mělo znamenat, čekal jsem od filmu trochu vysvětlení, ale ve skutečnosti, skoro celý zápas Ali do Fraziera jenom něco hučel, pak měl pořád levačku na jeho hlavě, různě ho pošťuchoval po obličeji a nesnažil se ho praštit, Frazier se mu naoplátku vysmíval tím, že vcelku úspěšně uhybal občasným Aliho pokusům o úder - což ve filmu vůbec nebylo (tedy jen to sebevědomé kroucení hlavou po prvním pádu k zemi). Film ale není jen pro fanoušky boxu, je to film o největším sportovci 20. století, o muži plným vizí a o muži, co inspiroval davy lidí. (01.06.2011)

Aliho jsem viděl poprvé asi před čtyřmi roky, kdy jsem se snažil nakoukat právě objeveného Manna. Bohužel jsem si sehnal italskou verzi a film mi znechutilo i neustálé přečasovávání titulků. Po časem jsem se k Alimu vrátil a udělal jsem dobře. Film totiž patří mezi to nejlepší, co jsem zatím od Manna viděl. Nebojím se říct, že jsem u filmu prostě slintal blahem, sušil oči a třásl se husí kůží. Každý záběr je promakaný, každé slovo přesně načasované, všechno do sebe zapadá. Mann mě zkrátka opět přesvědčil o své genialitě. HUDBA: Vím už dlouho, že co se týče hudby, nemá Michael konkurenci. U Aliho to platí obzvlášť - hudba se tu stává nositelem příběhu, emocí i působení na diváka. Nejlépe to vynikne u soubojů, hudba vyjádří podvědomý triumf, ponížení, strach, bolest i lásku. Perfektně vybrané písně černošských interpretů jsou skvěle doplněny originální hudbou Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho. Lisa v několika písních předvádí vskutku něco neuvěřitelného a potvrzuje tak svou nepopiratelnou pozici v mém srdci. Více to však vynikne na prakticky nesehnatelném soundtracku (ne na OST, kde je pouze See the Sun). (15.09.2011)

Není žádným překvapením, že Mannů boxerský film je opět více o lidech, resp. o člověku, než o boxu, Aliho postava se za ty monstrózní 2,5 hodiny pěkně vyprofiluje, takže pocit biografického zadostiučinění nemůže být jinak, než úplný. Vlažné tempo a slabší důraz na celkovou gradaci však u sportovního filmu nelze omluvit režisérovým "stylem", Mann, byť odvádí skvělou práci, na svůj přístup poměrně doplácí a zážitek z jeho filmu se nemůže rovnat vypravěčské slasti Zuřícího býka, emocionální náloži Těžké váhy, ba dokonce ani civilnímu Rockymu. Přesto za pár poctivých zápasů a kvalitně zpracované téma se nakonec přikloním k těsným 4*. 7/10 (15.08.2009)

Tady se asi přímo nabízí srovnání s filmem Malcolm X (1992).. I když jsou oba filmy biografií černých muslimů bojujících za občanská práva (ať už své či celé afroamerické komunity).. I když má Malcolm papírově uznávanějšího herce v hlavní roli.. i když Malcoma dirigoval papírově povolanější rejža.. Stejně to z mého úhlu pohledu dost jasně vyhrál právě Ali. Spike Lee tenkrát, skrz úzkoprsý biografický formát, vykreslil Malcolma X jako člověka který svým (často zcestným) přesvědčením hýbe světem. Mann naproti tomu představuje Aliho jako chybujícího člověka, kterého svět (a jeho pravej hák) naučí pokoře , empatii a rozvaze. Mann navic, narozdíl od Leeho, nerámuje svůj film do prvoplánového kýče. Mannův přístup je tak lidštější, po všech stránkách sympatičtější a ve výsledku je tak odvyprávěný příběh silnější a inspirativnější. (23.09.2018)