Nelítostný souboj

Nekompromisní film, skvělé zrežírován, se scénářem který by mohl vyset ve výstavní síni. Nelítostný souboj mezi Al Pacinem a Robertem De Nirem, dva páni herci. Oba dva hrají skvěle a ani vám nepřijde, že sledujete „pouze“ film. Herecky je celkově snímek velmi dobře obsazen, všichni hrají maximum ze svých možností a je to znát. Akce je přehledná, účelná, nestříhá se, používají se delší táhle pohyby kamery a podbarvené účelnou hudbou. Nejlepší je, že nevíte jestli fandit dobrým nebo špatným, protože obě skupiny jsou nadmíru sympatičtí správní chlápci, což jde vidět i při rozhovoru u kávy. Snímek graduje a směřuje přímou cestou do finále, které jsem trochu očekával. V.I.M (22.12.2008)

Ultimátní souboj dvou ikon stříbrného plátna může začít, a věřte mi, že Michael Mann se toho zhostil se ctí. Pořád až fetišisticky zabírá noční město a vizuální stránce filmu se nedá nic vytknout. Jen škoda, že se snažil o přemrštěnou psychologii, takže každá i ta nejvedlejší postava tam má rodinu děti atd. proto film trvá olbřímí 3 hodiny a občas je to fakt na obtíž. Jinak ale zahrané to je bravurně a mezi thrillery se jedná o čistý nadprůměr. (12.09.2006)

Tohle žeru. Famózně postavený scénář, který nedělí dobro a zlo. Protichůdci pro sebe mají největší pochopení a divák nemusí nutně zaujímat stanovisko podle morálky a neslučitelných principů. Dva démoničtí vyděděnci, zcela oddaní svému poslání. Shodou okolností na sebe míří zbraněmi. Mann táhne film svojí precizní režií, která má neskutečně podmanivé tempo a načasování dramatických vrcholů. Závěrečná scéna: minimalistická, geniální. Přesně vyladěný soundtrack. V každém detailu dotažené obsazení a trefené herecké výkony. Všechno štymuje, akce, psychologie, zápletka. Jestli má nějak vypadat dobré kriminální drama, tak takto. (26.08.2008)

„Súcit bol na programe včera. Dnes ma už len oberáš o čas.“ Pôvodne som chcel dať "len" 4*, ale – je to príliš dobré. Dvojnásobne ak Horúčavu porovnáme s Mannovým predchádzajúcim slávnym filmom, dobrodružnou milostnou freskou Posledný mohykán, kde príbeh mimo strhujúcich akčných scén mierne stagnoval, ba až nudil. V opulentnom kriminálnom epose Horúčava nič také nehrozí. Aj mimo skvelo naaranžovaných akčných scén (legendárny masaker na preľudnenej ulici po nevydarenom prepade banky sa stal vzorom dokonalej, dlhej a intenzívnej akčnej sekvencie, ktorú neskôr opajcovali filmy Temný rytier alebo Sanitka od Baya) si snímka udržuje výborné tempo podmaľované dokonalou hudbou, občas haprujúcim strihom (postavy sa tvária inak alebo sa nachádzajú v jemne inej polohe, ako pred sekundou) a krásnou kamerou (tá scéna z terasy s vysvieteným LA!). Scenár je veľmi silný. Pojednáva o dvoch inteligentných, zrelých chlapoch na opačnej strane zákona (nezabudnuteľná pasáž posedenia nad kávou na tému „Ja s tým neprestanem.“ – „Ani ja.“). Tí sú v podaní veteránov Pacina (KRSTNÝ OTEC) a De Nira (KRSTNÝ OTEC 2) vierohodné, ľudsky funkčné figúry. Kam by sa však podeli bez svojich tímov! Tie pozostávajú zo spoľahlivých pardálskych „ksichtov“ ako Wes Studi, Danny Trejo (ktorý sa tu volá Trejo, úplne beštiálny nápad), bad boy Val Kilmer, Ted Levine alebo Tom Sizemore (kuriózne je, že Kilmer a Sizemore sa stretli o 5 rokov neskôr v prepadáku Červená planéta, kde sa neznášali do takej miery, že mnohé ich spoločné scény musel režisér natočiť oddelene a potom to dodatočne "nejako" zostrihať). A to ešte vo vyložene podporných rolách excelujú minimálne ešte Jon Voight, Natalie Portman a jediný muž, ktorý v tomto paradoxne veľmi čestnom súboji nehrá čistú hru a to William Fichtner (ktorý paradoxne neskôr hral v prológu Temného rytiera v bankovej scéne, wtf)). Strhujúci a pôsobivý atmosférický príbeh o tvrdohlavosti, mužskej zaťatosti, posadnutosti, drahých oblekoch a čistých priestreloch lebiek. Rozpočet adekvátny a vzhľadom na kasting a monštruóznu akciu v podstate až prekvapivo nízky (60 miliónov), celosvetová tržba neoslnivá, ale asi to mohlo byť aj horšie (12O). (11.01.2009)

Arcidílo. Každý záběr je geniální, každý do posledního - jak inscenačně, tak opticky. ____ Domnívám se, že za kvalitu a specifičnost filmu můžou především uměle prodlužované záběry, konzervující v sobě dění jako mouchu v jantaru. Mann nechává kupř. po každé replice ještě chvíli běžet čas a občas počká, než dá druhé postavě příležitost zareagovat. Jako by film neustále meditoval a běžel v nepřiznaném spirituálním módu. Dopomáhá tomu i zvolený OST. ____ S Heat se vážou mj. mazaný přechody mezi scénami. Kupříkladu (i) hrdina odchází z letiště – střih – záběr na jeho boty – střih – hrdina vchází do budovy vzdálené od letiště desítky kilometrů. Nebo (ii) hrdina odchází po dialogu a nasedá do auta – střih – záběr na auto – střih – v autě sedí někdo jiný a rozvíjí se zas další scéna. Nebo (iii) zlomení vazu – střih – otvírání flašky. Později tyhle mazaný přechody vymizí, jelikož příběh už je částečně vybudován a zmonolitněn. Ale je to zkrátka zajímavější než tuctový řetězení scén. ____ Dále mi v hlavě uvízlo kočkování u kontejnerů na konci, kde se přepíná mezi hledisky obou postav. Chvíli sledujeme dění očima De Nira, chvíli očima Pacina. Ono totiž Mann divákovi neposkytne celkový pohled na situaci, a stejně jako nevědí oba hrdinové, kde je s bouchačkou ukrytý jejich sok, neví to ani divák. Přitom na scéně je všehovšudy pět kontejnerů, není to prostorová hádanka. (24.05.2008)