Nelítostný souboj

Snad po sedmi letech jsem si Nelítostný souboj zopakoval a mohu konstatovat, že neztratil nic ze své atraktivity a režisérské zdatnosti. Notně se mi zamlouvá Mannův městský styl, plný šedivosti, betonu a oceli, který díky kontrastním neonům působí až zajímavě futuristickým dojmem a ač to možná zní podivně, tak ze snímku cítím „feeling“ dobré francouzské kriminálky, který mi evokuje zejména „Belmondovky“ sedmdesátých let. Akční scény jsou zvládnuté bravurně a zejména podhledy, kterými je neskutečně šetřeno, berou dech stejně jako menší náběh na tzv. Bayův kamerový oblet /či snad jen oblet, jak chcete/ . Působivý film u nějž by měl být co možná nejkvalitnější formát podmínkou ke sledování, ale silný dojem zachová i tak... (07.04.2005)

Tenhle film mě nijak nechytil. Za prvé je až příliš dlouhý a z toho následně nezáživný, vlastně se tam skoro nic neděje, všichni jen kecají a kde nic tu nic. Za druhý se mi mnohem víc zalíbil jeho originál Přepadení v LA od stejného režiséra, protože herci tam nejsou okoukaní a i když by dokázali těžko konkurovat kapacitám jako DeNiro a Pacino, jsou v těch rolích přesto mnohem přesvědčivější. DeNiro a Pacino totiž hrají úplně stejnej typ chlápků, jako už hráli spoustykrát dřív a taky to je proto pořád o tom samým. Ne že by to bylo špatný, ale jako tříhodinovej film je to nuda k ukousání a rozdělený na dvě části v televizi si to zas člověk nezapamatuje, o co tam vlastně šlo. Kdybych neviděl tu starší lepší verzi, nepamatoval bych si to dodnes. (27.12.2005)

Vedle L.A. Přísně tajné druhá lahůdková krimi sága 90. let, v jejímž závěru nebudete vědět, komu fandit víc a díky které vypadá Temný rytíř jak vypadá. Pacino vs. De Niro, profík, který "neumí a nechce dělat nic jiného" proti profíkovi se stejnou diagnózou ve fatálním, nelítostném souboji. Skvělý pokec v restauraci nad kafem a realistický masakr policistů na útěku z banky. A ten moment, kdy De Niro musí během 30 vteřin opustit Brenneman! Škoda dobře obsazených ale upozaděných dalších členů zlodějského i policejního týmu. (22.07.2005)

Stokrát prověřené téma, formou i obsahem se vesměs přidržující zajetých kolejí bohatě stačí na to, aby nám nabídlo bezesporu jednu z hvězd ve svém oboru - filmech o soubojích "bankovních lupičů" s policajty. Díky charizmatům obou představitelů hlavních hrdinů si mohl film dovolit obě postavy takřka vyrovnat a smazat tak většinu hranic mezi "tím dobrým" a "tím zlým", což může být jen ku prospěchu věci. Proto si dovolím přirovnat oťukávací rozhovor De Nira s Al Pacinem snad i k tomu nejkrásnějšímu, jaký kdy byl na plátně předveden, totiž k tomu mezi donem Corleone a jeho synem Michaelem těsně před donovou smrtí. Ne že by byly tak podobné obsahem či významem, avšak celý rozhovor a především jeho protagonisté jsou tu zkrátka neodolatelní a podle mého názoru tento rozhovor zastiňuje všechna ostatní, třeba i mnohem více efektní, místa nádherně plynulého, gradujícího, napínavého a atmosferického filmu. (01.01.2005)

Výlet do hlubin duše policajta (žije mezi mrtvolami, hledá stopy, štve svoji kořist) na straně jedné a na straně druhé nitro bandity (dělá, co mu jde nejlíp - krade). Psychologie postav, speciální efekty, budování napětí, příběh, herecké výkony - o všem zde se dá psát v superlativech. Nápad ukázat ,,obě" strany jako lidi - no jo, ale komu má potom člověk držet pěsti? M.Mann dokázal, že to s filmem myslí opravdu vážně. A podobné filozofie se drží bohudík dodnes. (10.08.2007)