Poslední Mohykán

Po řadě let jsem si znovu užil Posledního Mohykána, konečně na blu-ray a v originálním znění. A je to stále úžasný film, co vám budu povídat. Sokolí Oko, Čingačgúk a Unkas jsou naprosto skvělí hrdinové zrovna tak jako je Magua jedním z nejlepších záporáků, které jsem ve filmu viděl, Mannova režie se mazlí s dechberoucími přírodními scenériemi, dokáže budovat napětí před akcí a potom dokonale vtáhnout do ní, romantická zápletka vůbec není na překážku, protože k takovým dobrodružným příběhům zkrátka patří. A pak je tady samozřejmě to strhující finále, při němž máte i díky Jonesově a Edelmanově hudbě pocit, že jde vážně o všechno. Jak jsem psal v úvodu, úžasný film. Pro dějiny kinematografie asi nijak zásadní, ale úžasný. (20.03.2023)

"Posledný Mohykán" - dobrodružný, vojnový, romantický western na ktorý si vždy spomeniem, keď počujem rovnomennú skladbu od legendárnej slovenskej, punkovej kapely Zóna A: "Nikto už neodporuje, nikto sa nevzpiera vláde, nikto sa nesnaží byť sám sebou - prečo? Nikto už neprovokuje, každý radšej pochoduje a drží krok s módou z televízie. Posledný rebel, posledný mohykán. On nemá žiadne idoly, pozná len vlastné zákony, nemení názory zo dňa na deň - jak ty! Hore sú z neho zhrození a chcú ho vidieť pri zemi, ako sa plazí a prosí o milosť. Posledný rebel, "Posledný Mohykán". http://www.youtube.com/watch?v=dVGQJJFWCKw *** (21.02.2012)

„I will find you. No matter how long it takes, no matter how far, I will find you.“ Mimo Morriconeho děl neznám klasičtější případ, kdy byla hudba tak dokonale snoubena s obrazem. Díky Jonesovi je závěrečné nahánění Maguovy tlupy a jeho souboj s Čingačgúkem podívanou, dotýkající se konečky prstů filmových nebes. Vše pochopitelně zaštítěno kvalitní prací Manna a Day-Lewisem, hravě zvládajícím romantickou i válečnickou polovinu Sokolího Oka. (09.09.2008)

Omlouvám se všem, ale bohužel s těžkým srdcem musím říct, že Poslední Mohykán mnou zůstává nepochopen. Nedokážu říct, zdali je to až moc velkým očekáváním, nebo jen mým subjektivním vhledem, ale jsem trochu zklamaný. Nemůžu říct půl slova proti perfektní kameře a technice. Moc jsem si užíval ty opulentní celky, které v souladu se známým a opěvovaným soundtrackem skutečně tvoří až spirituální prožitek. Po stránce emoční mně však film nechal chladným. To co ostatní nazývají jemná drobnokresba postav, já nazývám slovem banalita. I přes nadprůměrné herecké výkony jsem postavám, až na výjimky, nevěřil jejich pohnutky a nikdy jsem se s nimi emočně nespojil. Nedávám to za vinu scénáři, jako spíš stopáži. Celá fabule mi přišla taková z rychlíku a já si nemůžu pomoct, ale kdyby měl snímek alespoň o půl hodinu navíc výsledek by pro mě byl stravitelnější. Tam kde bych v jiných případech pozérsky přidával body za minimalismus, u Mohýkána přidávat nemůžu, jelikož na mě snímek působí až moc sterilně, abych si ho užil na duchovní rovině. Je mi to tedy strašně moc líto, ale Poslední Mohykán asi bude jeden z těch filmů, kde půjdu proti všeobecnému davu. Nevytýkám mu však jeho kvalitu, ani kvality Michaela Manna jako režiséra. Pro tuto chvíli, ale raději ustoupím a nechám ostatní aby snímek posoudili. Asi to není prostě film pro mě.  Přidám sem však pár filmů, které mi přišli podobné, ale dokázal jsem si je užít víc (Highlander, Poslední Samurai, Dračí srdce, Jestřábí žena). (04.06.2021)

„Len ak by si mieril lepšie, ako rozmýšľaš.“ Magua je v podaní indiánskeho herca Wesa Studiho mimoriadne pôsobivý a uveriteľný zlosyn, ktorý pôsobí dojmom, že ním nie vždy bol. Ale kruté udalosti ho zmenili, ako sa to niekedy stáva. Bohužiaľ, scenár je dosť priemerný a niekedy sa hrozne vlečie (dlhá a úplne zbytočná, hoci pekne zrežírovaná, pasáž v obliehanej pevnosti). Akonáhle však Mannov historický triler za pekných 40 miliónov chytí dych (čo sa stane len v akčných scénach, našťastie je ich požehnane - úvodný nástup Sokolieho oka, masakra osadenstva pevnosti a mrazivé vysokohorské finále, u ktorého si prajete jediné - aby niekde existovala utajená, o 10 minút dlhšia režisérska verzia), dosahuje jedinečné obrátky. Na tom má dozaista podiel i perfektné herecké obsadenie (Day-Lewis predovšetkým, ale mne sa vždy páčil aj Steven Waddington) a dôraz kladený na atmosféru. Výborná hudba, silná a krásna výprava jedinečných, vtedy ešte nepoškvrnených lesov Severnej Ameriky a podľa mňa jedno z najlepších finále americkej kinematografie, kde režisér brutálne dobre pracuje so strihom či extrémnymi zvukovými trikmi. (24.10.2004)