Červený drak

Možná zajímavá kriminálka, s pěknými záběry, půobivě temnými syntezátory, ale příliš dlouhá, nudná s necharismatickými herci. Hannibal Lecter byl asi vtip. Chápu vyšší hodnocení, ale já jsem se prostě neskutečně nudil, filmu by prospělo trochu života, zrychlit tempo, zkrátit stopáž aspoň o půl hodiny a přidat nějaké napětí, akci. (22.02.2012)

Téměř v každém krimi-thrilleru od M. Manna lze poznat jeho charakteristickou režii. Chladná atmosféra, temný styl, výrazná hudba umocňující poutavost. Červený drak je tentýž případ, i zde jsou prvky Heatu či Collataralu, ovšem tady celkový dojem dost kazí nesympatie Williama Petersena a Toma Noonana. Tím nenaznačuji, že bych místo nich obsadil známější tváře, jen mi zkrátka nepadly jejich postavy do oka. A Brian Cox mohl dostat více prostoru. 60% (23.10.2010)

Neznám Harrisovu předlohu, neviděl jsem zatím Mlčení jehňátek natočené až o 5 let později, remake Červeného draka z roku 2002 budu nejspíš dlouho ignorovat. Nicméně jsem v rámci žánru krimi thrilleru docela fandou téhle staré školy 60. – 80. let a tenhle kousek jsem si nad očekávání hodně užil. Z tvorby Michaela Manna mě už v minulosti uchvátil Zloděj a zde mi Mann opět potvrdil, že patří minimálně v 80. letech patřil k těm výjimečným režisérům, kteří dokážou natočit řemeselně špičkový, skvěle vystavěný a zároveň esteticky nádherně vybroušený film, aniž by přitom forma jakkoliv převyšovala obsah. Vyprávění děje možná plyne pomalu, ale v rámci zpracování a využití kriminalistických metod (např. ve scéně z laboratoře se zkoumáním protrženého dopisu), stejně tak analýzy psychologie vyšetřovatele i pachatele, často zachází do fascinujících detailů, jak se to skutečně vidí málokdy! K celkovému zážitku přispívá nepochybně i kamera a zvláště od chvíle, kdy se pravidelně přesouváme k dění kolem ústředního pachatele, dotváří atmosféru i parádní soundtrack s dobře zvolenými písněmi. S Williamem Petersenem v hlavní roli jsem se setkal už díky Friedkinovu Žít a zemřít v L.A., tady opět podal bravurní, strhující výkon. Postava odhodlaného kriminalisty, svádějícího vnitřní konflikt, Petersonovi dle mého názoru výborně sedla a navíc jí s lehkostí obdařil obrovským charismatem. Vyústění celého příběhu je na jedné straně „správně děsivé“, na druhé i patřičně silné. Od prvního záběru s dialogem u stromu na pláži jsem byl v napětí a navzdory často diskutovanému střihu u závěrečné přestřelky nemám potřebu vzhledem k celkovému zážitku něco vytýkat. [90%] (23.07.2022)

První zpracování knihy Thomase Harrise a nutno říct, že mám pocit, že se jedná o zpracování lepší, než pozdější, kde byla pozornost opět soustředěna na úchvatného Anthonyho Hopkinse. Michael Mann tentokrát nekladl takový důraz na Lectera, i když on a jeho psychické intriky nechybí. Brian Cox v této roli není špatný, ale Anthony Hopkins to není. Mnohem zajímavější je pak postava samotného Červeného draka v podání Toma Noonana. Je to správný magor, kterého můžete nesnášet. Policejní práce je zde zachycena poměrně dobře, ale film sám o sobě úplně neohromí, spíš potěší dobou a určitou nostalgií. (01.01.2014)

první z filmů o hannibalu lecterovi a zároveň jeden z nejslabších filmů michaela manna.mann dřív používal úděsnou hudbu,film nemá žádne tempo ani atmosféru,herci jsou toporní a brian cox má charisma asi jako školník na základce.mann natočil divnou opravdu slabou kriminálku,která svým nasledovníkům mlčení jehňátek a novější verzi draka,nešáhá ani po kotníky. (23.12.2010)