Kramerová versus Kramer

Nezapomenutelný film, který prožívám s každou reprízou a pokaždé mě dostane. Jeden z těch, kde nemohu jmenovat oblíbenou scénu, protože je jich tolik, že je vlastně oblíbenou scénou celý film. Herecký koncert Dustina Hoffmana, ve kterém si pro sebe Meryl Streep ukradne strhující sólo pokaždé, když vstoupí do příběhu. Příběh muže, který se učí být rodičem a svému synovi nahradit matku, nádherný, plný úžasných a emotivních momentů, stejně jako situací ze života, situací s nimiž se setká každý rodič, bez ohledu na to, jestli se jeho vztah rozpadá nebo ne. Film, ve kterém si každý rodič najde něco osobního. Přitom se přes řadu dojemných momentů myslím zručně vyhýbá laciné sentimentalitě a sladkobolnosti. (12.11.2012)

Mimo mísu... . . . - - - P.S. Tak jsem si chtěl dát po nějakých třiceti letech repete na >jiném prostoru< a po třiceti minutách jsem to zase zabalil a začal psát tuhle filigiku... . . . Protože ignorantští magoři z >čéesertévé< znovu a znovu fakt perlí. Naordinovali stádu další zrůdnost jako důsledek diletantsky debilního přístupu k uvádění (nejen) starší zahraniční filmové produkce. Takže diváček >intelektuálně(?)< - sic! - zaměřeného druhého programu dostane svou dávku filmového (oscarového!) umění s unylým umělohmotným (s oblibou říkávám "kuchyňským") českým dabingem (hlavně to kvákání a pištění a ňuhňání jakéhosi čudláckého smrada /Ha! Při závěrečných titulcích jsme se dozvěděli, že to byl mladý KOTEK - model 2000!!! Svatá prostoto.../ - mi tedy otvíralo pověstný nožík v kapse), vyráběným jakýmisi diletanty bez schopnosti namixovat výsledek aspoň vzdáleně podobný originální zvukové stopě, bez většiny reálných ruchů - a jako bonus navíc pak v ořezaném obrazu, kde z původního formátu 1,85:1 vidíte jakýsi vertikálně i horizontálně zpatlaný výřez (důsledek to opět debilního myšlení zodpovědných ignorantů, kteří kdysi stádu (dle tvrzení jednoho nedávného >veřejnováckého< kulturního impotenta) nechtěli v televizi 4:3 pouštět černé pruhy nahoře a dole a dnes po přechodu televize na formát 16:9 jsou nuceni s touto >filozofií< přístupu k uměleckému dílu obraz ořezávat znovu, takže výsledkem je jakýsi rozostřený paskvil místy s doočíbijící podivnou kompozicí obrazu, dobrý tak leda pro protekční debily, technicky parazitující na takto jen trochu náročnějšímu diváku nepochopitelně nastavených pravidlech hry... . . . Docela je mi pak líto zejména mladších diváků, kteří díky nezkušenosti si tuhle praxi od všech stanic napříč tušašským televizáckým spektrem (zde konkrétně od té, kterou si nuceně! platí) neuvědomují a deformuje se tak jejich pohled na světovou kinematografii (že by i to byl záměr?), majíce pak pocit, že všechny ty sračky co (zde) naše >televize veřejné služby< uvádí (i ve vztahu k vlastní tvorbě) jsou standardem a normální! . . . A docela se i divím, že ani těm >profesionálně kritickým< hlavám našim publicistickým stále toto nevadí. Jojo, byznys je byznys, že! Živí se těmito sračkami valná část prostonárodní čudlárny... Ejhle stav té naší kulturně-televizácko-mediální žumpy - jedenáctý rok jednadvacátého století... Sráči! - - - - - (Nekomentář zde znechuceně otrávený jako dvěstědvacátý - 20.9.2011) (20.09.2011)

Rodinne drama, ktoré by mal povinne vzhliadnuť každý rodič balancujúci s myšlienkou ísť samostatnou cestou. Popravde, toto je zrejme jeden z mála snímkov v ktorom je matka vykreslená ako sebecký, labilný zmrd, ktorý ani v dospelosti nevie čo vlastne od života očakávať. Ja osobne som príliš zasiahnutý nebol, čo prisudzujem takmer každodenným skúsenostiam s podobnými prípadmi, kedy jedinec skutočne vnútorne pociťuje zlosť z konania primitívnych rodičov, načo vždy doplatia len deti. Ale takto cez telku ma to skrátka nie vždy zasiahne ... (02.10.2016)

Robert Benton přišel k nám domů, po 105 minutách odešel a mě nechal sedět na pohovce pobryndaného od čaje (příčinou byla neustále otevřená ústa při sledování filmu) a hlavně naprosto konsternovaného. Znáte to, večer máte načatý, nevíte co byste vlastně chtěli dělat a najednou vás pleskne přes tvář název tohoto snímku. Nečekáte prakticky nic...ba jo- čekáte dobrý film s výtečnými herci, ale to co se mi dostalo nejde popsat. Jedná se o téma viděné už stokrát, to ano, ale je natočené s takovou láskou a hlavně neutrálností, že na pomyslný Olymp "rozvodových filmů" patří prakticky na vrchol. Především ta neutrálnost, když přemýšlíte, že Ted si určitě zaslouží mít syna u sebe, ale když se dostane ke slovu Joanna nemáte námitky. Z jejich slov je patrné, že i ona si malého Billa zaslouží. A právě z toho rozhodování- tak kam vlastně- jsem byl na vrcholu blaha, které se vystupňovalo na ještě větší úroveň, když vám dojde, že tu sledujete nejlepší výkony dvou největších herců Hollywoodu. Nemůžu se dočkat té chvíle, až tento film budu zařazovat do mé TOP-filmy, protože už jen tou svou náladou si to rozhodně zaslouží!!! (15.07.2008)

Nádherné a dojemné drama, které bylo podpořeno reálným námětem a dneska poměrně aktuálním, i když je to 25 let starý film. Hoffman umí dobře dělat tousty ve vajíčku:-) Akorát mi vadilo, že celý příběh sledujeme ze strany Kramera a to je příčina, že divák stojí při něm, ač to není zas tak jednoznačné. (23.02.2004)