Kramerová versus Kramer

Já jsem za tenhle film strašně rád ať už jako divák nebo jak chlap co nechápe proč by ve sporu o dítě měla být vždy automaticky zvýhodňována matka. Ten druhej důvod proč mám z filmu radost však ponechám vzduchu a rozeberu ten první, divácký důvod. Vždycky když se ve filmu můžu opřít o špičkové herecké výkony čouhá z toho mimořádně emotivní zážitek a u Kramerů tomu nebylo jinak, protože to, co předvádí Dustin s Meryl je prostě hold herectví jako umění, které dokáže strhnout a okouzlit masy lidí po celém světě. Dialogy obou protagonistů v soudní síni měly díky naprosté přirozenosti a úžasné schopnosti ponořit se do své role obrovskou sílu. Neumím si představit, že by mě tenhle film někdy nedostal, na začátku......na konci............v každý svý minutě. (22.09.2011)

Chtělo by se napsat, že uživatel Oskar to vystihl perfektně a vlastně nic víc není potřeba říct. Jenže mně to nedá. Tenhle film je jednoduše geniální. A co si budeme povídat, hlavní zásluhu na tom mají všichni tři herci v hlavních rolích. Sledovat Dustina a Meryl v jednom filmu, bylo pro mě jako sledovat naše hokejisty na MS 2010 - občas dosti dramatické, ale na konci nevycházíte z úžasu, co všechno dokázali. Stejně jako Jane Alexander podal (na svůj věk) hodně přesvědčivý výkon. Scénář je vybroušený jako ten nejjasnější diamant, který nikomu nenadržuje, on jen vyloží karty na stůl a hraj si s nimi, diváku, jak chceš. Takže nikdy se nedozvíme absolutní pravdu, zda má být po rozvodu dítě s matkou či otcem, zde záleží na sympatiích. Určitě si tento film seženu v originálním znění (i když byl dabing dobrý, přeci jen mi Kretschmerová k Meryl moc neseděla) a rozhodně se těším na další zhlédnutí. Jasných 100 %. P. S. Mimochodem, tento film mě ovlivnil natolik, že od této chvíle v Dustinovi nebudu vidět Rain Mana, ale Kramera a Meryl už pro mě nebude Sophií, ale Kramerová. A to se mi tak často opravdu nestává… (06.10.2010)

...je snímek podle (stejnojmenné) literární předlohy A. Cormana vyprávějící příběh (ženatého) T. Kramera (úspěšného reklamního agenta), přičemž divák vstupuje do příběhu právě ve chvíli, kdy Teda opouští jeho manželka Joanna a ponechává ho napospas se svým (jejich) sedmiletým synkem Billym. Létají tu výrazy jako „přespříliš patetické, doják, laciný ždímač divákových emocí“.... Já osobně bych napsal, civilní, komorní, umírněné, s patřičným nadhledem, přitom plné emocí, které k tomuto ožehavému tématu neodmyslitelně patří a s citem zahrané všemi ústředními představiteli, tj. trojlístkemm D. Hoffman-M. Streep a mladičkým přirozeným J. Henrym. V prvé řadě však stále aktuální, jak by také ne, když scénář psal sám život. S osobním dovětkem na závěr. Je mi smutno z faktu, že v tom spousta z vás vidí jasný (oscarový) kalkul. Téma (mně) blízké. Není (pro malé děcko) nic horšího, než když se vám rozvádí rodiče, špína létá na všechny strany, vy jste uprostřed toho, přičemž logicky toho nemůžete spoustu „pobrat“ a jste to právě „vy“, kteří na to nejvíce doplácí(te). A (bohužel) narozdíl od snímku samotného, ve skutečném životě (v dosti případech) ne(z)vítězí (pokud se to dá v tomto případě tak vůbec nazvat) rozum(ná) dohoda. „Povinnost (nejen) pro všechny (rodiče)“. Silný (100%) zážitek, přičemž nemyslel jsem, že mě (vyjma pohledu na prázdný resp. plný talíř) ještě někdy něco rozbrečí, ale stalo se. Za tyto slzy se však nestydím. (12.11.2012)

Mimo mísu... . . . - - - P.S. Tak jsem si chtěl dát po nějakých třiceti letech repete na >jiném prostoru< a po třiceti minutách jsem to zase zabalil a začal psát tuhle filigiku... . . . Protože ignorantští magoři z >čéesertévé< znovu a znovu fakt perlí. Naordinovali stádu další zrůdnost jako důsledek diletantsky debilního přístupu k uvádění (nejen) starší zahraniční filmové produkce. Takže diváček >intelektuálně(?)< - sic! - zaměřeného druhého programu dostane svou dávku filmového (oscarového!) umění s unylým umělohmotným (s oblibou říkávám "kuchyňským") českým dabingem (hlavně to kvákání a pištění a ňuhňání jakéhosi čudláckého smrada /Ha! Při závěrečných titulcích jsme se dozvěděli, že to byl mladý KOTEK - model 2000!!! Svatá prostoto.../ - mi tedy otvíralo pověstný nožík v kapse), vyráběným jakýmisi diletanty bez schopnosti namixovat výsledek aspoň vzdáleně podobný originální zvukové stopě, bez většiny reálných ruchů - a jako bonus navíc pak v ořezaném obrazu, kde z původního formátu 1,85:1 vidíte jakýsi vertikálně i horizontálně zpatlaný výřez (důsledek to opět debilního myšlení zodpovědných ignorantů, kteří kdysi stádu (dle tvrzení jednoho nedávného >veřejnováckého< kulturního impotenta) nechtěli v televizi 4:3 pouštět černé pruhy nahoře a dole a dnes po přechodu televize na formát 16:9 jsou nuceni s touto >filozofií< přístupu k uměleckému dílu obraz ořezávat znovu, takže výsledkem je jakýsi rozostřený paskvil místy s doočíbijící podivnou kompozicí obrazu, dobrý tak leda pro protekční debily, technicky parazitující na takto jen trochu náročnějšímu diváku nepochopitelně nastavených pravidlech hry... . . . Docela je mi pak líto zejména mladších diváků, kteří díky nezkušenosti si tuhle praxi od všech stanic napříč tušašským televizáckým spektrem (zde konkrétně od té, kterou si nuceně! platí) neuvědomují a deformuje se tak jejich pohled na světovou kinematografii (že by i to byl záměr?), majíce pak pocit, že všechny ty sračky co (zde) naše >televize veřejné služby< uvádí (i ve vztahu k vlastní tvorbě) jsou standardem a normální! . . . A docela se i divím, že ani těm >profesionálně kritickým< hlavám našim publicistickým stále toto nevadí. Jojo, byznys je byznys, že! Živí se těmito sračkami valná část prostonárodní čudlárny... Ejhle stav té naší kulturně-televizácko-mediální žumpy - jedenáctý rok jednadvacátého století... Sráči! - - - - - (Nekomentář zde znechuceně otrávený jako dvěstědvacátý - 20.9.2011) (20.09.2011)

Pre mňa dosť osobné, smutné a skľučujúce. Varovný prst pre všetkých rodičov. Čokoľvek sa už medzi nimi stane, nech ich k rozvodu vedú akékoľvek dôvody, vždy si to aj za nich odskáču len ich deti, nikto iný. Z D. Hoffmana sa cez noc po úteku manželky stane otec na plný úväzok, pričom i na základe tejto nepríjemnej udalosti pochopí, že práca nie je všetko... Páčila sa mi aj réžia a spôsob natočenia snímku, prišlo mi to veľmi reálne a skutočné, akoby som bol priamo uprostred diania. Veľmi dobré. Z hercov vynikol hlavne D. Hoffman, ale na súde bola výborná aj M. Streep. Jediné čoho ľutujem je predčasný koniec. Celkom by ma zaujímalo, čo povedala M. Streep v úplne poslednej scéne svojmu synovi, nejaké to vysvetlenie aj pre dieťa, prípadne i detský pohľad, si to vyslovene pýtalo. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (03.12.2015)