Kramerová versus Kramer

Bravurně zrežírované drama sice s jednoduchým námětem, ale s kupou působivých scén, jejichž záměr není jen diváka dojmout, ale ukázat, kolik citu a emocí jsou schopni rodiče ze sebe vydat, když jim najednou záleží na tom co je pro ně v životě to nejcennější. Všech 5 oscarů je zasloužených a doufám, že se někdy dokopu k plnému hodnocení. (22.02.2010)

Robert Benton přišel k nám domů, po 105 minutách odešel a mě nechal sedět na pohovce pobryndaného od čaje (příčinou byla neustále otevřená ústa při sledování filmu) a hlavně naprosto konsternovaného. Znáte to, večer máte načatý, nevíte co byste vlastně chtěli dělat a najednou vás pleskne přes tvář název tohoto snímku. Nečekáte prakticky nic...ba jo- čekáte dobrý film s výtečnými herci, ale to co se mi dostalo nejde popsat. Jedná se o téma viděné už stokrát, to ano, ale je natočené s takovou láskou a hlavně neutrálností, že na pomyslný Olymp "rozvodových filmů" patří prakticky na vrchol. Především ta neutrálnost, když přemýšlíte, že Ted si určitě zaslouží mít syna u sebe, ale když se dostane ke slovu Joanna nemáte námitky. Z jejich slov je patrné, že i ona si malého Billa zaslouží. A právě z toho rozhodování- tak kam vlastně- jsem byl na vrcholu blaha, které se vystupňovalo na ještě větší úroveň, když vám dojde, že tu sledujete nejlepší výkony dvou největších herců Hollywoodu. Nemůžu se dočkat té chvíle, až tento film budu zařazovat do mé TOP-filmy, protože už jen tou svou náladou si to rozhodně zaslouží!!! (15.07.2008)

Kvality se filmu jistě upřít nedají. Ale já byl většinu času spíše nasranej. Hlavně kvůli Joanně. Ta si prostě z ničeho nic ze dne na den sbalí kufry, políbí Billyho na čelíčko, řekne mu, že ho miluje, a odjíždí na rok a půl hledat sama sebe. Pak se vrátí, suše Tedovi oznámí, že už se našla a že se s ním bude soudit o dítě, které rok a půl ani neviděla. Ano, Ted očividně do jejího odchodu nebyl nejlepším otcem, snad ani manželem, ale ona se prostě zachovala jako sobecká, blbá husa. Úplný závěr to, dejme tomu, celkem zachraňuje, ale tak jako tak se nelze ubránit dojmu, že kdyby to milé Joanně seplo dříve, ušetřil by každý tak půl mega na právníkovi a Billy by nemusel mít pocuchané nervy... Jak píši, film je to bezesporu dobrý, herecké výkony na jedničku, ale nedokážu si představit, že si ho ještě někdy pustím... 90% (14.11.2016)

Dost často slýchám a čtu, že je to sentimentální doják a kdesi cosi. Trochu podezřívám lidi, kteří to říkají, že ten film neviděli. Že ho znají jen z doslechu. Nebo že jsou sami tak sentimentální, že z rovnice dobrý otec + malé dítě - nezodpovědná matka jim vyjde = ždímačka na dojetí. No samozřejmě, ž ten film nadržuje Dustinu Hoffmanovi. Jak jinak, když je zaměřený proti (dodnes trvajícímu!) předsudku, soudnímu dogmatu "dítě patří k matce". Proto je třeba ukázat, že se Kramer se synem učí, vodí ho na hřiště, vaří mu snídani atd. Kdyby tam ty situace byly ze sentimentálních důvodů, choval by se Kramer jako nelidsky moudrý a trpělivý nadčlověk, hrála by k nim sladkobolná hudba (jako v Koljovi) a paní Kramerová by neodešla, ale - jak sentimentální - tragicky zahynula (jako v Samotáři v Seattlu). Tady to tak není, takže není co řešit. A kromě toho, ten film vzbuzuje emoce, ale jiného druhu. Nikoli slzopudné dojetí, ale rozčilení z nespravedlnosti soudu a Kramerovy bezmoci s tím něco dělat. 100% (13.12.2005)

Nadčasové vztahové drama, jehož myšlenkový a výrazový přesah jde napříč všemi generacemi. Minimum prostoru, maximum herectví, brilantní scénář a na danou dobu nezvykle dynamická režie. Retro verze Marriage Story, kde možná chybí mobily a počítače, avšak nosná myšlenka a vztahové problémy jsou vykresleny bravurně. (19.11.2021)