Kramerová versus Kramer

...je snímek podle (stejnojmenné) literární předlohy A. Cormana vyprávějící příběh (ženatého) T. Kramera (úspěšného reklamního agenta), přičemž divák vstupuje do příběhu právě ve chvíli, kdy Teda opouští jeho manželka Joanna a ponechává ho napospas se svým (jejich) sedmiletým synkem Billym. Létají tu výrazy jako „přespříliš patetické, doják, laciný ždímač divákových emocí“.... Já osobně bych napsal, civilní, komorní, umírněné, s patřičným nadhledem, přitom plné emocí, které k tomuto ožehavému tématu neodmyslitelně patří a s citem zahrané všemi ústředními představiteli, tj. trojlístkemm D. Hoffman-M. Streep a mladičkým přirozeným J. Henrym. V prvé řadě však stále aktuální, jak by také ne, když scénář psal sám život. S osobním dovětkem na závěr. Je mi smutno z faktu, že v tom spousta z vás vidí jasný (oscarový) kalkul. Téma (mně) blízké. Není (pro malé děcko) nic horšího, než když se vám rozvádí rodiče, špína létá na všechny strany, vy jste uprostřed toho, přičemž logicky toho nemůžete spoustu „pobrat“ a jste to právě „vy“, kteří na to nejvíce doplácí(te). A (bohužel) narozdíl od snímku samotného, ve skutečném životě (v dosti případech) ne(z)vítězí (pokud se to dá v tomto případě tak vůbec nazvat) rozum(ná) dohoda. „Povinnost (nejen) pro všechny (rodiče)“. Silný (100%) zážitek, přičemž nemyslel jsem, že mě (vyjma pohledu na prázdný resp. plný talíř) ještě někdy něco rozbrečí, ale stalo se. Za tyto slzy se však nestydím. (12.11.2012)

Zpočátku mi chvilku trvalo, než mě Kramer vs. Kramer do sebe vtáhl, ale potom už jsem se docela pěkně bavil. Určitě bych nechtěl podobnou záležitost zažít, ale je jasné, že takové věci se stávají docela často. Jako hlavní hvězdu filmu bych viděl skvělého Dustina Hoffmana (jeho filmová proměna je velmi znát). Meryl Streep taky odehrála dobrý part, ale svému kolegovi nesahala ani po kotníky. Pěkné drama s pěknými herci, které si jistě zaslouží uznání. (14.08.2011)

[6,5/10] (Columbia) (Technicolor /// Produkce: Stanley R. Jaffe /// Scénář: Robert Benton podle románu Averyho Cormana /// Kamera: Néstor Almendros /// Hudba: Herb Harris, John Kander /// Oscar: Stanley R. Jaffe (nejlepší film), Robert Benton (režie), Robert Benton (scénář), Dustin Hoffman (herec), Meryl Streep (herečka ve vedlejší roli) /// Nominace na Oscara: Justin Henry (herec ve vedlejší roli), Jane Alexander (herečka ve vedlejší roli), Néstor Almendros (kamera), Gerald B. Greenberg (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.02.2013)

Dost často slýchám a čtu, že je to sentimentální doják a kdesi cosi. Trochu podezřívám lidi, kteří to říkají, že ten film neviděli. Že ho znají jen z doslechu. Nebo že jsou sami tak sentimentální, že z rovnice dobrý otec + malé dítě - nezodpovědná matka jim vyjde = ždímačka na dojetí. No samozřejmě, ž ten film nadržuje Dustinu Hoffmanovi. Jak jinak, když je zaměřený proti (dodnes trvajícímu!) předsudku, soudnímu dogmatu "dítě patří k matce". Proto je třeba ukázat, že se Kramer se synem učí, vodí ho na hřiště, vaří mu snídani atd. Kdyby tam ty situace byly ze sentimentálních důvodů, choval by se Kramer jako nelidsky moudrý a trpělivý nadčlověk, hrála by k nim sladkobolná hudba (jako v Koljovi) a paní Kramerová by neodešla, ale - jak sentimentální - tragicky zahynula (jako v Samotáři v Seattlu). Tady to tak není, takže není co řešit. A kromě toho, ten film vzbuzuje emoce, ale jiného druhu. Nikoli slzopudné dojetí, ale rozčilení z nespravedlnosti soudu a Kramerovy bezmoci s tím něco dělat. 100% (13.12.2005)

Dojemný příběh ze života o otci, který se o svou rodinu moc nezajímá, dokud ho manželka neopustí a nenechá ho se synem o samotě. A tak se najednou otec, jehož jediným životním posláním byla donedávna jeho práce, učí dělit všechen čas mezi zaměstnání a péči domácnost. A zjišťuje, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled mohlo zdát. Nakupování, vyzvedávání syna ze školy, vaření, čtení pohádek... To všechno se stává novou prioritou jeho života, a aniž si to sám uvědomuje, místo kariéristy je najednou obyčejným mužem, který svého syna staví nade vše ve svém životě. Jenže když se matka po nějaké době objeví, kdo má dostat syna do péče? Žena, která ho vychovávala sedm let, zatímco manžel kolem nich víceméně jen procházel, nebo otec, který si k němu po jejím odchodu našel cestu a 25 měsíců se o něj staral, aniž věděl, jestli se jeho manželka někdy vrátí nebo kam odešla? Sentimentální? Možná. Ale taky neuvěřitelně lidsky podané drama se skvělými hereckými výkony. (21.10.2007)