Balada o Busteru Scruggsovi

Coeny mám rád, ačkoliv hlavně ty s Clooneym. The Ballad of Buster Scruggs je (možná zamýšleně, možná jen pro mne) vlastně taková past na diváka, přičemž se nejedná o jednu baladu, ale sborník příběhů, přičemž každou reprezentuje jeden slavnější herec, nebo přinejmenším tvář, kterou odněkud znáte. Aniž bych chtěl spoilerovat, nejvíce mě bavily - ta úvodní a se zlatokopem, nejméně (bohužel) ta s Liamem Neesonem (bez pointy) a poslední s Brandonem Gleesonem. Úplně nejvtipnější je James Franco, na jejímž konci jsem se začal hlasitě smát, škoda, že je tak krátká. Ze začátku vás možná odradí 130ti minutová stopáž, ale dejte tomu šanci, klidně i po částech.. (26.11.2018)

Buster Scruggs ten dobrou mušku měl, jó... zato Coenovci kropí terče s hodně proměnlivou úspěšností. Většina kulek jde spíš do prérie. Nesourodá, nevyrovnaná antologie, která má připomenout romantické kouzlo westernů a západu, který nikdy nebyl... ale připomíná spíš, že Coeni už dávno nejsou mistři tónové ekvilibristiky, výstředních dialogů a brilantních point. Tenhle film spíš na sentiment hraje, než by ho sám dovedně vytvářel. Některé povídka (trupák, zlatokop) jsou vysloveně příšerné a mimo rytmus. I když se tu střídají nálady, celkový dojem je šíleně monotónní, i proto, že Coeni jen bezpečně variují. Nakonec s láskou vzpomínám na dementní verzi Limonádového Joe, oběšenecký blues Jamese Franca a psí baladu... zbytek nestojí ani za plivnutí do prachu. (25.11.2018)

„Nechajte ho, on za to nemôže. Je to Francúz.“ Smutné, hravé, veselé, tragické, tragikomické, správnym spôsobom divné, temné i zábavné. Western nepatrí medzi moje najobľúbenejšie žánre, bratov Coenovcov nijako extra nemusím, poviedkové filmy detto. Ale toto sa mi páčilo, bavilo ma to. Najskôr sa mi do toho absolútne nechcelo, pozretie som odkladal niekoľko mesiacov a chvíľku som premýšľal, že by som tomu dal „len“ 60%. Ale nebolo by to fér. Je to parádička. Nie geniálna, nie srdcovka, ale mnohé z poviedok ma bavili viac než poriadne, herci sú dobrí, vizuálne i hudobne je to skvelé a fantastické. (17.01.2019)

Po více než dvě hodiny tohoto ostře snímaného bijáku jsem nepřestal mít pocit, že se zde nějaký reklamní textař učí vyprávět. A tak, kde se zdála věta řádně rozvíjet, obrazy začínaly rytmicky plynout, přišel zákonitě křiklavý detail, který vše dosavadní popřel, a kde by se slušelo pohlédnout do nitra, rozřinčel se alarm pointy. Režiséři vyjímají z westernové mytologie to zdánlivě nejgrotesknější a v ironickém odstupu z toho skládají panoptikální obraz, který postrádá cokoliv, co může prostý zrak vtáhnout natolik, aby se začal na scéně rozhlížet. A to neozbrojen. Zpívající pistolník v první povídce jen otravuje atmosféru jako jakýkoliv kinetický designový výrobek a nejvíc mu přitěžuje ta pochopitelně nezáměrná, ale přesto neodbytná asociace na nejslavnějšího českého střelce, který při tom všem zpěvu a neuvěřitelně vyvážené distanci zasáhl (často najednou) bránici, srdce i mozek. Hned na začátku jsem tedy začal celou tu krásnou westernovou scénu přeloženou do nestravitelného airbrushového nevkusu, která se postupně ředila do stále interiérovějších kulis, poměřovat svou rozrůstající se zkušeností s Brdečkovým (sebe)ironickým westernem s duší. A netrvalo to dlouho a všechnu tu vykonstruovanost přehlušovala hobousárna Made in Pade, která snad ještě dokonaleji ztvárnila noční můry Divokého Západu nemocného zlatou horečkou. A došlo na třetí povídku, jejíž překomponovanou expozici mířící k rychlé závěrečné reklamní elipse mi zatemnily myšlenky na Člověka krve a Severní nástupiště, jejichž písně odhalují onu generacemi trampů hledanou všední romantiku severoamerických scestí v prostých skvrnách středoevropské špíny. Pakliže předešlé dvě povídky vyloučily emoce, pak ty ryzí pocity, které oba ústřední herci třetí povídky tak skvěle vyjadřují, jsou rámcem filmu zesměšněny. Zajímalo by mě, co si asi myslela ta tvůrčí dvojice, co cítili ti Coen & Coen Company (spíše než bratři Coeni, jak jejich český ekvivalent zní), když do tmy propagačních hesel a neonů včlenili tu nadčasovou, sebe stravující lidskou beznaděj… Snad pro ně byla jen dalším celuloidovým gestem – a to stejně jako poslední tři epizody. Právě kvůli Tomovi Waitsovi, jsem se na tento film podíval a nestačil jsem se divit, jak se i zde naplňuje stejné vyčerpávající reklamní schéma, a nic jiného nepřinesla ani závěrečná konverzační povídka. Ta předposlední, s největším potenciálem, jen exploatovala. Neschopnost tzv. režisérů/scénáristů porozumět síle kontextu, který spoluutváří celek tím, že vede k jeho určitému porozumění, až šokuje. Jejich starší výtvory neznám, ale předpokládám, že se v dnešním meziválečném světě výborně uplatňují. (15.03.2019)

Coenům sice moc nefandím, ale tohle se jim docela povedlo. U těchto filmu je často problém nevyváženost jednotlivých povídek. Tento není výjimkou. Liší se dost i v žánrech. Obsazení je většinou slušné. Nejvíc se mi líbila předposlední povídka s karavanou a nejmíň třetí s Liamem Neesonem. I zasazení do westernového prostředí je celkem zajímavé. určitě na poměry Netflixu super. "Jsme lovci odměn." (16.12.2018)