Potomek

Jestli někdy přivedu na svět potomka a on se na mě podívá jedním okem modrým a druhým hnědým tak s ním hned na sále třísknu o podlahu (a svedu to na poporodní depresi) nebo ho hned šoupnu do baby boxu páč o žádnou reinkasranci fuckt nestojim a nehodlám měsíce gůglit, kterej chorej zmrd skapal v den, kdy se má ratolest narodila. Nemluvě o možnosti, že bude mít oči normální a stejně zrovna někde zhebne seriálovej nebo masoxovej vrah, co se mu vetře do duše a bude si chtít dokončovat sny a touhy. A než abych každej večer čekala, kdy začne ze spaní mluvit maďarsky nebo kdy dá spolužákovi francouzákem po hubě, to na to radši rovnou seru, podvážu si vaječníky a koupím si morče. To může být posedlý třeba Belzebubem, ale z terárka mi udělá hovno, max mě kousne do prstu a skončí jako předkrm na talíři, zatímco já budu mít klidný spaní. Každopádně zas jednou tleskám packama o sebe, z kluka jsem měla strach a palec hore mamce za snahu o záchranu svého dítěte (já bych ho na jejím místě sejmula už v tom sklepě, i kdyby se tvářil jak Kocour ze Shreka). Závěrečnej hepyjend potěší všechny sluníčkáře a já jdu na pohádku. (14.02.2019)

Strach máme mít o ně, ne z nich.. Oblíbená premisa o zlu s nevinnou tváří začala dvěma opravdu stupidními lekačkami, ale pak už McCarthy s žánrovými klišé pracoval vcelku obratně. Body navíc za nefrekventované téma reinkarnace, absenci šťastných konců i herecké obsazení (klid vyzařující Colm Feore, civilně působící rodiče i ten Chuckie z masa a kostí). Toho chlapce jsme už někde viděl, ale ruku do kanálu bych za to nedal.. (26.06.2019)

Americko-kanadský snímek „Potomek“ nepřináší vyloženě nic nového, není to originální příběh, bere si různé prvky z různých hororů, trochu se snaží být u i thrillerovou detektivkou, ale je prostě natočen dost dobře na to, aby se zdánlivě neoriginální látkou diváka zaujal a ukázal, že když se ono „neoriginální“ spojí, je možné natočit dobrý a v konečném důsledku třeba i trochu jiný film. (24.07.2019)

Potomek očividně neměl moc velký úspěch, když nevzniklo pokračování, které se tu vyloženě nabízí. To je však veliká škoda, protože se jedná o moc povedený horor, který sice v průběhu extrémně neoslní, i když si drží linii postupného napětí a občasné očekávané lekání, ale závěr mě vyloženě šokoval brutalitou a rozhodně jiným zakončením, než jsem čekal. Jacksona R. Scotta si pamatuji už od It, ale tam mě ještě moc nezaujal. Zde mě však přesvědčil o svých hereckých kvalitách a i přes jeho věk, mu hororový žánr sedí. Pro mě osobně má tento snímek ještě jedno velké pozitivum a tou je melodie, která se mi uhnízdila v hlavě a jen tak jí z ní nevyženu - a ani nechci. I díky tomu si budu tento film pamatovat a určitě se k němu ještě v budoucnu vrátím. (24.04.2023)

Ak sa v nejakom filme vyskytne sirota, môže to dopadnúť sem-tam ako komédia (prípadne ako Anna zo Zeleného domu), ale veľmi často to dopadne ako horor (Sirota, Mikey – dieťa zločinu, Prípad číslo 39, Mama, Dobrý synček s Culkinom). Potomok nie je zlý (mrazivý pokec s psychológom), herci sú vcelku fajn, niektoré scény poriadne OK a ani atmosféra nie je na zahodenie. Avšak proste ma to dosť nudilo a scenár mi pripadal odfláknutý. McCarthyho predchádzajúci horor The Pact bol oveľa lepší. (20.06.2019)