Přes prsty

Má to o Kolečko víc. Až na atraktivní prostředí spojené s míčovou hrou (osekané na minimum) to nemá co nabídnout. Langmajer se sem nehodí a fakt, že herecky nemá co nabídnout to jen umocňuje. Postavy jsou jak je v našich filmech zvykem hloupé a chovají se nesmyslně tak, aby vznikaly rádoby vtipné situace. (31.10.2020)

Najlepší český film za posledný rok. Ak by tam bolo viac scén "z hry" a krajšie duo hlavných hráčok, dám 100%. O plážovom volejbale sa skoro furt len kecalo, až som mal pocit, že je to iba katalyzátor vzťahových zápletiek a kľudne to mohlo byť napr. o curlingu :) Linky o vzťahoch boli vtipné, presvedčivé a fungovali dobre. Kolečko dokazuje, že ak chce, vie aj tuctový námet spracovať nadpriemerne. (29.08.2019)

Na 10 trapných českých komedií připadne jedna povedená a tou Přes Prsty nepochybně je. Příběhově to sice není nic zajímavého, ale potěší neokoukané prostředí volejbalu a především herci, kde Langmajer hraje svou typickou roli kure*níka v milostném trojúhelníku mezi Hřebíčkovou a Nesvačilovou, což jsou snad největší kočky na komediální české scéně. Hezky se na to kouká, především když mají holky jen bikiny a vtipných hlášek je také dostatek. Fajn oddychovka. 7/10. (23.01.2020)

Hollywood má svého DiCapria, Česko má Jirku Langmajera. Nejen na jeho humoru, který mu žeru už léta, stojí tahle parádní komedie z prostředí beachvolejbalu. Ten hraju dost rád, i když samozřejmě jen na rekreační úrovni. Sice z ukázek mohl film působit až moc sexisticky, na hřišti se ale všechno neodehrává, třebaže z několika trefných záběrů nezůstane jedno chlapské oko nezaostřené. [viděno v Letní kino Klatovy 4.9.2019] (04.09.2019)

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem cosi jiného, než klasickou českou romkom (což už je antižánr sám o sobě). To cosi si naštěstí na nic nehraje, beach volejbal je pokoukání na holčiny v bikinách, nechybí zadky (dámské i pánské) ani bujná poprsí, hovorová čeština zaznívá v celé své kráse, žádné stylizované dialogy jak ze slovníku spisovné češtiny z minulého století. Obsazením je to typická kolečkovina, koprodukce se Slovenskem dodala pár méně okoukaných tvaří typu Marián Miezga, Ostrava zas pro změnu nezapoměla na Štěpána Kozuba. Na to, jak se to koupe ve vztahových banalitách ve sportovních kulisách, je výsledek minimálně méně škodlivý, než vulgarity typu Teorie tygra nebo Tátova Volha, které cílovce otloukají o hlavu nesmysly a stereotypy neskutečných rozměrů. (07.11.2020)