Přes prsty

Najlepší český film za posledný rok. Ak by tam bolo viac scén "z hry" a krajšie duo hlavných hráčok, dám 100%. O plážovom volejbale sa skoro furt len kecalo, až som mal pocit, že je to iba katalyzátor vzťahových zápletiek a kľudne to mohlo byť napr. o curlingu :) Linky o vzťahoch boli vtipné, presvedčivé a fungovali dobre. Kolečko dokazuje, že ak chce, vie aj tuctový námet spracovať nadpriemerne. (29.08.2019)

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem cosi jiného, než klasickou českou romkom (což už je antižánr sám o sobě). To cosi si naštěstí na nic nehraje, beach volejbal je pokoukání na holčiny v bikinách, nechybí zadky (dámské i pánské) ani bujná poprsí, hovorová čeština zaznívá v celé své kráse, žádné stylizované dialogy jak ze slovníku spisovné češtiny z minulého století. Obsazením je to typická kolečkovina, koprodukce se Slovenskem dodala pár méně okoukaných tvaří typu Marián Miezga, Ostrava zas pro změnu nezapoměla na Štěpána Kozuba. Na to, jak se to koupe ve vztahových banalitách ve sportovních kulisách, je výsledek minimálně méně škodlivý, než vulgarity typu Teorie tygra nebo Tátova Volha, které cílovce otloukají o hlavu nesmysly a stereotypy neskutečných rozměrů. (07.11.2020)

V seriálových počinech scenáristy Petra Kolečka alespoň často figuruje Jan Prušinovský coby tvůrčí autorita revidující jeho scénáře a dodávající jim dramaturgicky pevnější a věrohodnější tvar, zatímco v Kolečkově filmové tvorbě tato autorita znatelně chybí a výsledkem je mnohdy nevtipný, sexistický a hloupý blábol (viz též Bajkeři či Padesátka). Komedie Přes prsty není výjimkou, přičemž Kolečko ji i režíroval (což původně nebylo v plánu, šlo o nouzové řešení) a ku prospěchu věci to není. Děj filmu je otřesný a šovinistický a kromě toho má snímek zásadní problémy i s vypravěčským tempem, nepřesvědčivými dialogy, prkennou a neobratnou realizací mnohých scén i s křečovitou či v lepším případě rozpačitou prací s humorem. Ženy tu hrají roli iracionálně uvažujících fyzických objektů určených zejména pro vizuální a sexuální potěchu, a to včetně dvojice hlavních hrdinek, které jsou předurčeny skončit v posteli i s chlapem, kterého ještě před pár hodinami považovaly za starého, odporného úchyla (ale pak se pousmály jeho poznámce týkající se jejich pozadí). Muži se chovají jako hovada, ale nejsou za to nijak postihováni ani káráni, ženy jim i tak bez okolků podléhají a každou špatnost okamžitě odpouštějí. Langmajerova postava je vykreslena jako zkušený svůdník, který nakonec udolá každou, aniž by se musel nějak moc snažit, ale přitom jde zároveň o zhuleného manipulativního povaleče, který bez vyžádání předvádí své přirození na veřejnosti a je přesvědčen, že s ženami spí pro jejich vlastní dobro. Když se pak žena ohradí, je to považováno za hysteričnost a přehnanou reakci (viz bizarní scéna, v níž je naštvané hrdince nabídnuta sklenice džusu a ona ji, protože je volejbalistka, namísto afektovaného shození ze stolu rozplácne dlaní, takže si pořeže šlachy). K příjemné letní oddychové zábavě to má daleko. (27.08.2019)

Petr Kolečko je můj oblíbený český scénárista (nutno říci, že patrně jediný) a jsem si vědom toho, že odpůrci moderní české kinematografie nesnesou ani jeho, ovšem mně jeho styl humoru hezky sedí. A ačkoliv jsem v prvních recenzích četl výhrady k tomuto jeho režijnímu debutu (čímž mě poměrně překvapil), osobně jsem nezaznamenal jakékoliv náznaky neumětelství, jich by se zkušenější režiséři nedopustili. Navíc tématicky mě film zaujal okamžitě, volejbal hraju rád a na ženský beach se rád kouknu. Výsledkem je poměrně nepřekvapivě variace na typické české komedie (o trošku horší než výborné Ženy v běhu) a kdo byť jen okrajově zaznamenal aféru kolem známé dvojice Kiki a Maki před pár lety, je doma. Podobně jako u Vyšehradu si Kolečko rád hraje s filmovými reáliemi. K ruce si vzal oblíbené české herce (škoda, že Prachař má jen štěk) a i díky tomu 100 minut uteklo jako voda. Budu rád, když neotřelý tvůrce ve své tvorbě nepoleví, ač ho samozřejmě po tomhle filmu bude mnoho lidí obviňovat ze sexismu...nic na co by nebyl zvyklý. (24.08.2019)

Je to vskutku kokotina jak lampa, ale když i já se tak rád dívám u plážového volejbalu na ty ženské prdelky. A tahle komedie, jejíž scénář opravdu moc kvality a silných momentů nepobral, se alespoň může pyšnit slušným hereckým obsazením. Jiří Langmajer je více méně zárukou kvality a tady si viditelně svou roli docela užíval. Osobně mít v posteli, i byť jen ve filmu Denisu Nesvačilovou a Petru Hřebíčkovou, tak si pískám. Obě herečky mám docela rád a postavičky měly solidní. Dyk tu zahrál dobrého kokota, ale ani on se tu neztratil. Vztahy do sportu nepatří, ostatně o tom ví své řada našit sportovců a sportovkyň…50% (10.08.2020)