Jackie

Jackie zaujme především fenomenálním hereckým výkonem Natalie Portman, který je rámován neobvyklou kamerou, což má za následek osobnější a detailnější záběry. Nicméně co se kostry dobře známého příběhu a střihu týče, režisérovi Pablu Larraínovi se nepodařilo řádně vykreslit vztah mezi JFK a Jackie, pročež po většinu snímku nejde do patřičné hloubky, aby zachytil všechny velké emoce, které pociťovala Jackie a vlastně téměř celá Amerika. Avšak na druhou stranu musím ocenit skvěle natočený průběh atentátu, u něhož jsem byl vážně ohromen realističností a surovostí, což jde také v ruku v ruce s výborně zvoleným hudebním podkladem, který snímku dává neotřelý, místy i hororový atmosferický punc. Ale stejně se pořád nemohu zbavit pocitu, že to celé mohlo být zpracované ještě o kousek lépe. „I never wanted fame. I just became a Kennedy.“ (10.02.2017)

Skrz naskrz nehollywoodský medailonek, ve kterém vládnou dušené emoce a kontaktní kamera. Natalie Portman hraje jinou ligu, ale mám pocit, že by si tenhle příběh čerstvé vdovy zasloužil silnější rámování, třeba do filmu, kde nebude hrát prim, ale výraznou vedlejší linii. Larraín to koncipuje extrémně umělecky, ale to škrcení divácké empatie začne být ve druhé polovině až otravné. (18.12.2017)

Jak nemám Natalii Portman rád, tak lze říct, že tuto roli zahrála docela působivě. Podivuhodná je především modulace hlasového projevu, která kolem filmu možná časem vytvoří kultovní status, kdoví...každopádně jako komplexní herečka mě zajímat nezačala a ani nezačne, tyhle typy jako ona, Rooney Mara, Marine Vacth a podobné mě nudí herecky i esteticky. Pakliže je ale Larraínův film myšlen jako tryzna, tak se mě nedotkl a vlastně je mi obecně nesympatické vytvářet kolem "hlav" jakési polobožské aury jenom proto, že byly/staly se "hlavami" nebo manželkami "hlav" a proto strašně trpěly. Takže tři hvězdy spíše jenom za poměrně svěží formu - kamerové, střihové a hudební nápady to hodně táhnou. Larraín mi ale stále připadá jako poněkud přeceňovaný filmař. (škoda, že ten film není radši o jazzmanovi Jackie McLeanovi, mnohem důležitější osobnost) (15.05.2017)

Nemůžu si pomoct, ale tohle nebyl film o Jackie, ale především o Natálce, která tady chtěla a měla ukázat, že dokáže svým herectvím sama samojediná utáhnout celý film a také že zvládne jakoukoliv možnou dramatickou polohu. Nedokázala, nezvládla. Byly sice chvíle, kdy předváděla to, co od ní divák čeká, ale většinou jen afektovaně přehrávala a ksichtila se, jako kdyby jí kousla tarantule. Neoslovila mě ani celková načančanost a obvzláště zamrzí minimální prostor pro osvědčená jména jako jsou Hurt či Sarsgaard, kteří z toho přeci jen mohli udělat snesitelnější podívanou. Zklamání. 30% (03.07.2017)

Rejža s pozoruhodným štýlom a cieľovkou kaviarenských intoušov sfilmoval tému pre široké publikum. Zaujímavo, pre neho tradične minimalisticky, s monotónnou rytmikou. Ale tiež prázdne, bez dramatického oblúku či myšlienkového zdelenia. Iba tých kaviarnikov bude o jeho autorských zámeroch baviť klábosiť (aniž by sa, ako vždy, k niečomu dopracovali). (08.02.2017)