Kluci v mém životě

Zaujalo ma prostredie, teda Amerika 60.rokov a hippies kultúra. Bolo to zvláštne obdobie, kedy všetci doma niečo pestovali: "Máma doma suší trávu!" Dnes si ho dosť idealizujeme, aj keď je pravda, že vtedy bola aspoň hudba pôvodná a žiadne coververzie. Pozerala som, ako vyriešili kostýmy, účesy a podobne. Aj keď životopisné filmy nie sú mojou cieľovou skupinou. Bolo to však dobre spracované, keďže je to podľa knihy, natočené tiež dobre a herecké výkony sa mi takisto páčili. Fajn bolo, že sa striedali dve časové roviny - minulosť a prítomnosť. Pekne sa dal sledovať vývoj postáv, ako po psychickej tak aj fyzickej stránke. Musím niečo vytknúť? Tak možno ten pátos americký. (03.03.2011)

Nádherný film o rodičovskej láske k deťom. O tom, ako tie deti deformuje v negatívnom aj pozitívnom zmysle, o životných túžbach a snoch a o tom, aký je vlastne život nevyspytateľný a krásny. Nemôžem na tento film povedať nič zlé, ja som si ho len užívala. Pobaví, rozplače, donúti sa zamyslieť... Dokonca ma potešili aj veľmi dobré herecké výkony Barrymoreovej, Zahna, Woodsa a malého Cody Arensa. Jeho herecké prevedenie 6-ročného Jasona, keď mu navždy odchádza otec na motorke a on za ním beží v župane a papučiach držiac len kefku na zuby ma strašne dojal. (15.11.2011)

Rodinné drama z dob hippies, Vietnamu a svobodných matek mne nezaujalo vlastně ničím až na fantastický výkon Steve Zahna. Přerod jeho postavy je ze všech nejvýraznější a Steve mi dokázal, že v pohodě uhraje i vážnější roli, než ve kterých jsem ho doposud vídával (už se těším na Rescue Dawn). Kluci v mém životě mi jinak neukázal nic nového a taky se už k němu nikdy nevrátím. PS: Nemám rád Drew, strašně špatně si vybírá role. (04.01.2009)

Moc pěkný, i když chvílemi dost tvrdý film, na kterém se účast Drew Barrymorové klasicky neuvěřitelně podepsala. Nejen ona tu má ale důležitou roli. Například Steve Zahn ukazuje, že herec je a ne ledajaký. Jeho proměny před plátnem jsou fakt neuvěřitelný. Drew ale do filmu i přes spletitě smutný příběh dokázala narvat kopu pozitivní atmosféry, a proto se mi na film moc hezky koukalo. (14.06.2011)

Je pro mě trochu zarážející, že někteří odhalují a objevují herectví Drew Barrymore až díky tomuto filmu. Ale to je asi otázka osobního vkusu. Mě v tomhle Drew nijak výrazně nepřekvapila, protože má mou důvěru již dlouho. Ale uznávám, že má tenhle film dost silný potenciál umožnit herecky se projevit hned několika hercům, hlavně tím, že ji nabídl trochu nezvyklé role. Ať už jde třeba o Steve Zahna kterého jsem, pravda, dosud vídal jen v komediálních rolích, nebo o výtečnou Brittany Murphy (která mě odrovnala, když představovala hrdinčinu matku). Brittany je obrovská škoda, mohla se z ní vyklubat skvělá herečka. Drew je ve filmu bez debat (nejvíc se mi líbila v linii s již dospělým synem). Navzdory tomu, že mi hlavní postava byla krajně nesympatická, ale to asi bylo účelem a hlavní premisou celého příběhu. Jinak mě zaujal ne zrovna pozitivní náhled na šedesátá a sedmdesátá léta. Člověk má tendenci si je z dnešního odstupu už trochu idealizovat a vidět na nich jen to hezké, ale ponor do života obyčejných lidí, kteří ztrácí své cíle a vidiny ale ne naděje, je v tomhle filmu pojat hodně dobře. Jen jsem holkám ty patnáctky prostě nevěřil (kdo by taky věřil pětadvacítkám patnáctileté puberťačky). Ale to už divák prostě musí přistoupit na to filmové univerzum. (26.02.2016)