Anděl s ďáblem v těle

Zajímavost z rozhovoru "Ladislav Županič: Pro herce neexistuje tabu", který vyšel 15. května v čísle 22/2000 Týdenníku rozhlas. Všechny operety a muzikály u vás uváděné neslouží pouze k pobavení diváků, v některých se objevují i ožehavá témata a aktuální problémy. Jedná se hlavně o to strefit se inscenací do správné doby. Dvě inscenace, které jsme uvedli, byly takříkajíc zlomové a také nejrizikovější: Klec bláznů a Řek Zorba. Klec bláznů snad vůbec poprvé na české jeviště přináší problém homosexuality. Den před její premiérou shodili poslanci ze stolu zákon o registrovaném partnerství. V tu chvíli jsme se stali nositeli určité myšlenky a najednou ta hra byla aktuální. Ještě se nestalo, aby někdo v hledišti projevoval nelibost - je to totiž úžasně lidský příběh. Řek Zorba je v podstatě novodobou tragédií. Přišel v době, kdy jsou lidé rozčarováni z politického dění i ze samotných politiků, z jejich namyšlenosti a sebestřednosti, začínají pochybovat o smyslu života - a najednou jim Zorba přináší poselství, že život je krásný a přes všechny potíže, starosti a strasti stojí za to žít. Dalším příkladem je Anděl s ďáblem v těle. Tento film byl natočen v roce 1982 a tehdy působil jako nostalgická a legrační vzpomínka na první republiku, kdy poslanci zneužívali poslanecké imunity, měnila se vláda, rozdělovaly se funkce, strany si mezi sebou vyřizovaly účty. Uběhlo několik let, vrátila se demokracie i se svými neduhy, my jsme tuto inscenaci uvedli a jeden kritik napsal, že to je první politická satira. (02.03.2009)

Když jsem tak koukal na ty kurvy v Riviéře říkal jsem si, že klientela z vyšších kruhů není moc náročná na ženský. Zdena Studénková je samozřejmě vyjímkou, ta už je i pro mě, klienta z hodně nízkých kruhů, značkový zboží. Jen ten příběh mě vůbec nezajímal, v bordelu se přeci odehrávají pro oko daleko krásnější příběhy -- tzv. hodinové příběhy. (26.12.2006)

Dosti průměrná československá komedie s „erotickým“ podtextem. Ačkoliv Korna zrovna moc nemusím, tak právě jeho vystoupení a krása Zdenky Studénkové jsou asi tím jediným, co se mi na filmu doopravdy líbilo. Ano, byly tu intriky, cudné „děvy“ i pokus o humor, ale nějak mě to tentokrát nebralo. Spíše jsem u toho začal klimbat a málem i usnul. Zvláště pak ke konci filmu, mě to už ani moc nebavilo. Bohužel jsem od toho čekal mnohem víc. Ale tak každý den není posvícení.40% (30.10.2015)

Tak tady zvednu hodnocení, poměrně rozkolísané a kupodivu nižší než bych čekal. Proč? Mám rád historii, kostýmy, tehdejší auta co už předcházely dnešním veteránům... jak ten čas letí... a samozřejmě hudbu, jako vždy precizního Jiřího Korna (zpěv, tanec, step), hudba s texty Zdeňka Rytíře, krásné sexy ženy (Božidara s tím svým milým měkkým přízvukem), erotika, pěkné korzety a kostýmy a prostě vše co tento film nabídl. Krom toho i páni (herci), prostě skvělé obsazení. Takže dámy a pánové za 4* :-) (10.07.2020)

Tento film možno pôvodne mal byť komunistickou kritikou západnej spoločnosti, ale vôbec sa mu to nepodarilo - a to z neho spravilo skvelý film. Za socializmu sme tento film "žrali aj s chlpmi", pretože na pozadí "lacného" príbehu zjavoval podstatné reflexie našich krátkych dejín slobodnej spoločnosti (1918-1938). A k tomu (ešte) sladká Zdenička. (30.01.2008)