Bez věcí nad věcí

Tak asi som dosť benevolentná, ale tá myšlienka sa mi veľmi páči. Súhlasím bez výhrad aj keď spracovanie je absolútne komerčné a ničím nie výnimočné, dokonca aj dosť naivné. Nevadí, publikum je z veľkej časti komerčné tiež, takže možno práve touto cestou sa ho podarí osloviť najlepšie. Keď už nč iné, pozriete si aspoň komédiu, ktorá má na rozzdiel od ostatných nejaký zmysel a má čo povedaťl (10.09.2019)

Nešiel som do toho ako do komédie, ale ako do filmu s hlbokou myšlienkou a dobre som urobil. Skôr ako komédia to je "Po väčšinu času nie až tak vážny film". A kvôli tomu, že to zo seba zúfalo robí komédiu sa nenechalo tej spásonostnej myšlienke toľko priestoru, ale aj tak som za tento film rád. CZ/SK názov prekonal nič nehovoriaci originálny. 6/10 (02.09.2021)

Zpočátku mi to přišlo neúnosně ukecané, pak jsem si zvykl. Neříkám tak ani tak, ale pokud by se alespoň na podobné úrovni točily komedie u nás, bylo by lépe. Filmu se dá mnohé vytknout, ale jsou tam i cenné momenty a občas i něco v druhém plánu k zamyšlení. Je zajímavé vidět jak Němci vidí sebe i svět. Samozřejmě ten filmový. 70% (27.09.2020)

Florian David Fitz je mým oblíbencem už od Deníku doktorky, ale když se chopí scénáře, nemívá vždy šťastnou ruku. O to smutnější, že má nápady, ale nedokáže je dotáhnout. V tomhle filmu šlo právě jen o ten nápad a snad úvodní čtvrthodinku, než celý snímek začal haprovat. ____ Nápad na život bez všech věcí, kdy si každý den smí člověk vzít zpátky jen jednu jedinou, zapadl téměř okamžitě, nebyl vůbec rozvinutý, a oba „kamarádi“ ani nedodržovali pravidla. ___ O materialismus ale stejně moc nešlo. Nastoupil zcela zbytečný a nudný milostný románek. Postupně se ukázalo, že jeden z kamarádů je dětinský ubrečenec, zatímco druhý je sebestředný podrazák, takže bylo po diváckých sympatiích. Jediné, co se mi na jejich vztahu líbilo byla cynicky pravdivá věta: „Nejsme nejlepší přátelé, my se jenom dlouho známe.“ Nějak se do toho zamotala babička, která furt lezla na štafle. Taky nějaká variace na Zuckerberga, docela dost sprostá, protože ze skutečné žijící osoby udělala kreaturu, aniž by to mělo oporu v realitě. A jeden kýčovitý dřevěný panáček. SHRNUTÍ: Ta jediná věc, kterou jste si měli vzít, měla být kniha Jak psát scénáře, pro začátečníky. (11.02.2020)

Zatímco rozjezd je svěží a nápaditý, dojezd poměrně kostrbatý a těžkopádný. Velcí kamarádi. Od dětství. Znají rodiny toho druhého, dokonce spolu mají firmu a nyní udělali milionový aplikační obchod. Ale krapet se u toho nepohodli a v opileckém rozpoložení uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Konzumní společnost má totiž dostat pořádně přes prsty. Protože hoši musí začít od podlahy a každý den si mohou něco ze svého dosavadního komfortu vzít. Kdo prohraje, svůj podíl přepíše na jejich zaměstnance. To vše má trvat sto dní. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Pochopitelně začnou (a divák má s nimi) přehodnocovat své životní hodnoty a zapřemýšlí právě nad konzumním životem (nejen hrdinové, ale i mnozí diváci nakupují kousky, které kolikrát zůstanou v neporušené krabici), ekologií, přátelstvím. Do toho se objeví hezká holka, ať se nám to nějak dějově nakupí, přičemž ona sama má s materialismem své trable. Solidní námět se krapet rozmělní a v druhé polovině prostě ztratí drajv. A závěr vyvrcholí docela málo nápaditou formou. Režisér a scénárista (a jeden z ústřední dvojice) Florian David Fitz a jeho kolega Matthias Schweighöfer jsou nicméně skvělí: oběma nechybí dramatičnost a humor. A jsou nehorázní sympaťáci. Stejně jako babička jednoho z nich. To, že to směřuje k otřepanému prozření, tak ve finále až tolik nevadí. (22.07.2019)