Černá roucha

No hodně rozporuplný film, nejhorší co jsem zatim od Almodovara viděl. Na svou dobu určitě hodně kontroverzní film. Jeptišky šlehající si heroin, nebo beroucí si LSD, nazívající se sestra špína, sestra močka, sestra kanálová krysa, to mi příjde už trošku příliš. Nechápu co tím chtěl básník říci, ale u mě tenhle film prostě nefunguje, je prostě už moc přitažený za vlasy. Pokud se Almodovar chtěl strefovat do církve, tak to určitě udělal mnohem lépe ve filmu Špatná výchova. Tentokrát prostě ne. (24.11.2008)

Almodovar a práca s gýčom sú synonymá, ale v Čiernych rúchach, mám pocit, zašiel v tomto smere Španiel možno najďalej. Jeptiška šľahajúca si herák, ďalšia chovajúca tigra, tretia píšuca gýčové romány z kláštora, pričom režisér prostredníctvom svojej postavy hovorí, že práve tie sú najzáživnejšie. Pritom film ani neoplýva nejakou prehnanou farebnosťou, je vizuálne pomerne striedmy, o to viac prekvapia, či skôr šokujú spomínané obrazy. Ženy medzi sebou neustále klábosia, nie je tu ani sekunda ticha, pričom je to prekvapivo tentokrát aj pre nás chlapov veľmi záživné a dokonca aj poučné. Vážne. (26.11.2017)

Můj první osmdesátkový Almodóvar, s puncovanou retro-atmosférou skoro jako od Ferreriho. Proč poživačník podnikl exkurz za zdi kláštera? Nejspíš proto, aby ukázal, že ženský jsou prostě ženský a žádná instituce ani stav s tím nic nenadělá. Pozorovat matku představenou, kterak si před nitrožilní aplikaci heroinu zaškrcuje hadicí paži, je ve filmu jiného autora * bez erupcí smíchu čistě hysterického * nemyslitelné. Čtyři-pět řádových sester se v ničem neliší od hrdinek * dejme tomu, prašť jako uhoď * Žen na pokraji nervového zhroucení, snad jsou jen o něco divočejší - to kvůli potěše z kontrastu z hábitů. Muži hrají ve filmu opět jen okrajovou úlohu (sebe)destruktivních monster (o něž se ženy musí starat) resp. indiferentních bačkor (o něž se musí starat rovněž). Až jednoho zamrzí, že realita nekopíruje Almodóvarovy filmy [víc]. (12.05.2013)

Kdybych neznal jméno režiséra, byl bych přesvědčený, že jde o pozdní kousek Luise Buňuela. Odpovídá tomu volba námětu a režijní styl. Almodóvar, stejně jako Buňuel, má vyhraněný vztah ke katolické církvi s jejími přežitými dogmaty a režisér na příběhu několika řádových sester v rozpadajícím se klášteře a jedné zpěvačky, kerá má pádné důvody skrývat se před policií třeba i v klášterním azylu ukazuje postupnou erozi církevního společenství. Fetující jeptišky, milostné vzplanutí kněze k jedné z řeholnic, velmi světské touhy žen oděných v černých rouších, náboženské vidiny vyvolané LSD, otisk obličeje našminkované krásky coby náboženský symbol připomínající podobnou relikvii obrazu Ježíše Krista na rouchu, to všechno dohromady spoluvytváří zábavný Almodóvarův výlet do katolické současnosti. Zajímavá kamera, tradičně dobré herecké obsazení a předvedené herecké výkony. Popkultura ve spojení s náboženstvím vytváří přitažlivý, trochu provokativní kontrast. Celkový dojem: 80 %. (30.11.2008)

K tomu se dá říct jediné: OOOuu maj gááááááááád !!!!! Tomu říkám svatá trojice: Zamilovanej farář-poměrně silný kuřák, matka představená-lesbická vyděračka, závislá na heráku, která rozprodala půlku kostela, jen aby měla na fet a stádo jeptišek-sestra Močka, sestra Špína, sestra Krysa a spol, který si sem tam dají LSD...A nesmím zapomenout na tygra, kterýho tam odmalička chovali jako domácího mazlíčka...Matka představená vysvětluje kurvě význam Ježíšovy smrti a přitom si rovná lajnu Háčka, aby jí vzápětí vdechla svejma křesťanskejma nozdrama a zbytek si prstama otřela o zuby, jak to dělají zkušený smažky. Almodóvar mě opět šokoval a musím opakovat, je to BŮH (nebo ďábel?)... (05.01.2010)