Černá roucha

Přepsáno v březnu 2020. Film Černá roucha jsou svéráznou komedií. Černý humor je zvrácenou radostí bizarních podob života. Katolická církev je podrobena morální kritice a duševní rozpolcenosti, ale Pedro Almodóvar vychází z jiného bodu, než Buñuel. Luis byl anarchista a bíl se za společenskou změnu, Pedro těží z niterné úzkosti a z nenávratně poškozených vnitřních světů. Moc a slib celibátu deformují morálku vlastních skutků, přesto jsou Černá roucha více výrazem uvolnění a radosti z nabyté osobní svobody. Film je extravagantní, rozpustile provokující, niterný a ironický, poslání katolické církve je zobrazeno ve té nejsvatější a nejhříšnější podobě zároveň. Duchovní poslání je ovlivněno světem hříchu, je rozerváno a v pastelových barvách se přizpůsobuje změnám času. Hlavní postavou výstředně ztřeštěné komedie je Yolanda (příjemná Cristina Sánchez Pascual), bývalá učitelka a současná kabaretní zpěvačka se slabostí k omamným látkám. Utíkání před svědomím přítomnosti se dostává na počátek nové životní etapy. Bizarnost je prostředkem ke změně. Důležitou postavou je Julia (pozoruhodná Julieta Serrano), matka představená kláštera jeptišek řádu "Redentoras humilladas". Záchrana těch padlých poznamenává její nitro narkotizační chutí hříchu a špatně skrývanou tělesnou potřebou. Velmi výraznou postavou je Rata de callejón - Krysa Kanálnice (velmi příjemná Chus Lampreave), řádová sestra, která pod pseudonymem Concha Torres v nevědomí využívá absurdní příběhy životů hříšných oveček. Další klášterní obyvatelky: pro závažné překročení světského zákona vždy věrná představené, obsedantní potřebou masochistické bolesti poznamená a z chvění halucinací narkomanie šťastná sestra Estiércol - Močka (zajímavá Marisa Paredes), tygříka vychovávající a na čistotu pečlivá sestra Perdida - Špína (příjemná Carmen Maura), a nadšená kostýmní návrhářka v krizi víry, sestra Víbora - Zmije (příjemná Lina Canalejas). K výraznějším postavám patří také markýza (zajímavá Mary Carrillo), čerstvá vdova. Osamělost a neochota finanční výpomoci ukončuje dlouholeté a existenčně potřebné příspěvky klášteru. Z dalších rolí: nevděčná bývalá ovečka matky představené Merche (Cecilia Roth), na Julii rozzlobená nová generální matka řádu (Berta Riaza), diskrétní kaplan a ochotný pomocník Zmije (Manuel Zarzo), spolehlivá dodavatelka štěstí pro klášterní potřeby Lola (Marisa Tejada), či zcela vypočítavá rodná sestra jeptišky Krysy Antonia (Eva Siva). Černá roucha je výstředně provokativní komedií osvobozeného ducha. Je ztřeštěností i kritikou licoměrnosti, dobírá si přetvářku důstojnosti a obdivuje každou nenormálnost a bizarnost života. Nadsázka chutná, stylově zábavný film! (23.02.2010)

Jaxa brutalne oprel do nabozenstva Luis Bunuel, /sam ateista/, taxa oprel do nabozenstva aj Almodovar. jediny rozdiel je, ze Bunuel bol hetero chlap, Almodovar je buzna a vyznava zbuznelu homoromantiku. Teda pardon, to mi zase uletelo, dnes sa uz moderne nehovori "buzna" ale gay a zbuznela homoromantika je tusm laska pre vsetkych a v kazdej forme. Alebo tak nejak. No mnic, kritika cirkvi nechyba, reholne sestry su zobrazene ako mix bizarnosti, podivinstva a extravagancie, niekedy sa mi zdalo, ze aj zhyralosti. Abatisa berie heroin, dalsia chova tigra, dalsia sestra je spisovatelkou brakovej literatury a pise pod pseudonumom ....... Pacil sa mi blaznivy a hodne podivinsky svet tychto postav, podivinstvo a blaznivost nie su poburujuce ani na obtiaz. Konecne kvalitny Almodovar, tento mix bizarnosti, podivinstva , bezpecnej blaznivosti, ktora neprekroci bezpecne hranice. lebo vsetko musi byt odtial potial. Jo a nic pre uzivatelov ako verbal a stuntmanmike, lebo ide o art, artovu zalezistost. Konecne mi Almodovar ako artovemu divakovi plne ulahodil . 95 % (01.09.2018)

Pravděpodobně nejslabší film, který jsem od Almodovara viděl. Vůbec nevím, co tím chtěl básník říct. Nedávno jsem četl, že to má být výsměch církvi, spíš bych ale řekl, že tady Pedro jeptišky polidštil, než že by je chtěl nějak shodit. Pokud by je chtěl zesměšnit, tak mohl přitlačit na pilu, tady je podle mě celkem šetřil. Ale ten film vznikl už před 30-ti lety. Je pravda, že jeptišky šňupající herák mohly být v té době hotový zjevení, dneska už to se mnou ale prakticky ani nehlo. Hlavně mi tady ale chyběl příběh, dřív, než se nějaký objevil, tak to skončilo. Vážně slabší kus. (16.06.2013)

Almodovar a práca s gýčom sú synonymá, ale v Čiernych rúchach, mám pocit, zašiel v tomto smere Španiel možno najďalej. Jeptiška šľahajúca si herák, ďalšia chovajúca tigra, tretia píšuca gýčové romány z kláštora, pričom režisér prostredníctvom svojej postavy hovorí, že práve tie sú najzáživnejšie. Pritom film ani neoplýva nejakou prehnanou farebnosťou, je vizuálne pomerne striedmy, o to viac prekvapia, či skôr šokujú spomínané obrazy. Ženy medzi sebou neustále klábosia, nie je tu ani sekunda ticha, pričom je to prekvapivo tentokrát aj pre nás chlapov veľmi záživné a dokonca aj poučné. Vážne. (26.11.2017)

K tomu se dá říct jediné: OOOuu maj gááááááááád !!!!! Tomu říkám svatá trojice: Zamilovanej farář-poměrně silný kuřák, matka představená-lesbická vyděračka, závislá na heráku, která rozprodala půlku kostela, jen aby měla na fet a stádo jeptišek-sestra Močka, sestra Špína, sestra Krysa a spol, který si sem tam dají LSD...A nesmím zapomenout na tygra, kterýho tam odmalička chovali jako domácího mazlíčka...Matka představená vysvětluje kurvě význam Ježíšovy smrti a přitom si rovná lajnu Háčka, aby jí vzápětí vdechla svejma křesťanskejma nozdrama a zbytek si prstama otřela o zuby, jak to dělají zkušený smažky. Almodóvar mě opět šokoval a musím opakovat, je to BŮH (nebo ďábel?)... (05.01.2010)