Pražské orgie

Divoké orgie se určitě nekonaly. Slušný grupáček, při kterém se dostalo na všechny zúčastněné, to ANO. Story o tom, kterak si do sedemsdesátkového Československa přijede americký literát zachraňovat nevydané rukopisy….super námět. Bavila mne atmosféra STBácké Prahy, bavily mne neokoukaní zahraniční herci (paradoxně více než našinec, především P.Kříž nebo Havelka), bavilo mne znázornění tehdejší společnosti…..nenadchlo, ale bavilo. Uznávám, že šlo jít víc na dřeň, pohrát s vedlejšími postavami, neukazovat tehdejší režim pouze v karikaturních postavičkách do oken nakukujících fízlů, zapracovat na autentičnosti dabovaných postav, kolem některých linek pouze nenašlapovat a některé úplně vynechat. Irena Pavlásková nikdy netočila pro mainstreamové publikum a proto výsledek je takový, jaký je. (20.11.2020)

A já si myslel, že v současnosti už nemáme v česko-slovenském prostředí režisérku, která by dokázala provokovat, s ničím se nepářet a všem divákům to nekompromisně natřít tak, jak to za socialismu dělávala Věra Chytilová. Pravda, Irena Pavlásková je trochu jiné kafé, ale určitě mě zaujala už svým debutem Čas sluhů (1989) a pořád si dokáže udržet svůjský pohled. „Zítra si sednete k vašemu krásnému stolu, začnete si psát poznámky a vaše skvělé dílo se brzy objeví na seznamu bestsellerů...“ – jako by Pavlásková skrze tuhle mluvu úřednice, jež předpovídá úspěch dílu o trampotech v normalizačním Československu, trochu reagovala i na současný stav českého filmu, v němž nejeden tvůrce snadno může nalézt úspěch právě po sáhnutí tolik žádaném námětu o minulého režimu. Tematicky spřízněných filmů bylo už natočeno požehnaně, ale málokteré drama z dob normalizace si drželo takový odstup, že nesklouzlo do prvoplánové ideologické kritice komunistů, vytvářející něco jako novodobou agitku. Paní režisérka jde na věc z jiného konce už jen nezvyklou volbou předlohy, jejímž autorem je zde americký spisovatel a nabízí tak možnost zcela neotřelého pohledu na mnohokrát zpracované téma. Pražské orgie nejsou černobílou agitkou, dokonce ani mainstreamovým dílem, ale podávají v jednotlivých obrazech osobitou výpověď o morálním chaosu v normalizačné době. Chaosu, který se odrazil na systému plném fízlů a jiných „lidských sviň“ stejně jako v řadách intelektuálů hledajících v šíleném společenském marasmu svodobu po svém, někdy až v dekadentním a úchylném rozměru. Zážitky amerického občana v ČSSR s tajným úkolem sehnat rukopis nevydaných povídek většinou slouží jako odraz k společenské výpovědi, ale krásně vygradují v několika scénách od zvratu před odchodem z hotelu až do konce, kdy svou atmosférou film vzdáleně připomíná oblíbené paranoidní a konspirační thrillery 70. let. Potěšilo i obsazení neokoukaných tváří, další zajímavé odkazy a také autentická mluva střídající angličtinu a češtinu (Netflix skutečně distribuoval původní jazykovou verzi bez dodatečného dabingu!). Přeji pani Pavláskové, aby se nenechala odradit zdejšímu nepochopení filmu ze strany mainsteamového publika a točila s chutí dál... 85% (18.11.2020)

Dalsi propagandistickej vejblitek pro absolventy socialnich studii. Kdo to financoval? Vize 97? Dialogy na urovni slohovky zaka treti tridy, ten kanadskej moula evidentne na nataceni zabloudil a k nasi umelecke fronte v cele s Krizem a principalem Hrusinskym uz nemam silu se vyjadrovat. Takhle nejak si predstavuju filmarske dno. Pavlaskova by si potrebovala po letech poradne zapichat, aby se vzpamatovala. (28.06.2020)

Nejzásadnější chybu vidím v tom, že namluvené postavy vyznívají jako dabing z nějakého zahraničního filmu. Kolikrát ani pořádně nesedí do huby. Tohle je mizérie. Druhá věc co mě hned práskla do očí, je nevěrohodná výprava, příběh se odehrává v roce 1976, ale bohužel tak z velké části nepůsobí. Zkrátka nemá tu normalizační atmosféru ani náhodou. Hned v úvodu záběr na pas, který je jak z období nového milénia. No a příběh samotný nedrží pohromadě, kolísá a o hereckých výkonech je škoda se zmiňovat. Velmi chabé, nevýrazné a podprůměrné. Částečného napětí a pár dobrých minut se dočkáme až v závěru a to je na takový film a téma strašně málo. Kdyby aspoň hudba za něco stála, žel k filmu se vůbec nehodila. Škoda, nepovedlo se. (29.08.2022)

Možná, že kdybych znal předlohu, dávalo by mi to třeba smysl, ale takhle jsem vlastně celou dobu snažil zachytit nějakou dějovou linku, což se mi nakonec nepodařilo. Další věcí, která mě práskla do očí, byla nulová dobová atmosféra. Jakmile hlavní hrdina přistál v Praze, naservírovala mu Pavlásková frontu u krámu a esenbáky pacifikující máničku, což možná patří k jedněm z charakteristických znaků normalizace, ale tady to působilo tak uměle, až to hezké nebylo. A totéž se dá říct o dalších pokusech zachytit ošuntělou husákovskou Prahu, ať už v podobě umulousaných bister, špinavých fasád či popelnice, která stála kdovíproč uprostřed Zámeckých schodů. Nepomáhá ani prkenný kompars. Totéž platí i o postavách chovajících se nepřirozeně a vypouštějících strašidelné repliky. Papír by to snesl a divadlo nejspíš také, ale ve filmu to působí příšerně. A konečně nijak zvlášť nevyšel ani casting, ačkoliv uznávám že Ksenia Rappaport je obstojná samice. Většinou se snažím domácí produkci nadržovat, ale tady to nešlo. 10% (23.08.2020)