Pražské orgie

A já si myslel, že v současnosti už nemáme v česko-slovenském prostředí režisérku, která by dokázala provokovat, s ničím se nepářet a všem divákům to nekompromisně natřít tak, jak to za socialismu dělávala Věra Chytilová. Pravda, Irena Pavlásková je trochu jiné kafé, ale určitě mě zaujala už svým debutem Čas sluhů (1989) a pořád si dokáže udržet svůjský pohled. „Zítra si sednete k vašemu krásnému stolu, začnete si psát poznámky a vaše skvělé dílo se brzy objeví na seznamu bestsellerů...“ – jako by Pavlásková skrze tuhle mluvu úřednice, jež předpovídá úspěch dílu o trampotech v normalizačním Československu, trochu reagovala i na současný stav českého filmu, v němž nejeden tvůrce snadno může nalézt úspěch právě po sáhnutí tolik žádaném námětu o minulého režimu. Tematicky spřízněných filmů bylo už natočeno požehnaně, ale málokteré drama z dob normalizace si drželo takový odstup, že nesklouzlo do prvoplánové ideologické kritice komunistů, vytvářející něco jako novodobou agitku. Paní režisérka jde na věc z jiného konce už jen nezvyklou volbou předlohy, jejímž autorem je zde americký spisovatel a nabízí tak možnost zcela neotřelého pohledu na mnohokrát zpracované téma. Pražské orgie nejsou černobílou agitkou, dokonce ani mainstreamovým dílem, ale podávají v jednotlivých obrazech osobitou výpověď o morálním chaosu v normalizačné době. Chaosu, který se odrazil na systému plném fízlů a jiných „lidských sviň“ stejně jako v řadách intelektuálů hledajících v šíleném společenském marasmu svodobu po svém, někdy až v dekadentním a úchylném rozměru. Zážitky amerického občana v ČSSR s tajným úkolem sehnat rukopis nevydaných povídek většinou slouží jako odraz k společenské výpovědi, ale krásně vygradují v několika scénách od zvratu před odchodem z hotelu až do konce, kdy svou atmosférou film vzdáleně připomíná oblíbené paranoidní a konspirační thrillery 70. let. Potěšilo i obsazení neokoukaných tváří, další zajímavé odkazy a také autentická mluva střídající angličtinu a češtinu (Netflix skutečně distribuoval původní jazykovou verzi bez dodatečného dabingu!). Přeji pani Pavláskové, aby se nenechala odradit zdejšímu nepochopení filmu ze strany mainsteamového publika a točila s chutí dál... 85% (18.11.2020)

Póza, póza, nic než póza. 1)  Rothovu knihu jsem nečetl. Neumím tedy posoudit, jak moc se na výsledném bizáru podílela literární předloha a jak moc 59letá scenáristka a režisérka Irena Pavlásková, která získala práva od tehdy 80letého autora v roce 2013. Autor napsal knihu Pražské orgie v roce 1985 ve svých 52 letech na základě osobní zkušenosti. Jejího zfilmování se nedožil._____  2)  Rádoby intelektuálské rozhovory podávané na úrovni první čtené zkoušky v divadle mě nepřesvědčily._____ 3)  Ani nepochopitelná jazyková nivelizace, kdy anglicky spolu mluví někdy i Češi mezi sebou, kvalitě díla neprospěla._____ 4)  Lehce kafkoidní scény střídaly orgie z názvu. Tam jsem pak postrádal rozhořčeného majora Zemana s obuchem v ruce. Děj se odehrával v roce 1976 a to už Zeman měl svůj seriál dotočený a zřejmě odešel na zasloužený odpočinek._____ 5)  A tak vlastně jediným uspokojivým zážitkem byl 46letý příjemný Kanaďan Jonas Chernick (americký spisovatel Zuckerman). (04.01.2023)

Philip Roth sice stále táhne filmaře, ale jeho knihy se zfilmování vzpírají. Irena Pavlásková si s ním třeba vůbec neporadila. Nudit jsem se začal zhruba po čtvrthodině, a až na pár momentů se to nezlepšilo. Moc tomu nepomohl ani dabing do češtiny, ve kterém třeba scéna s fuckováním naprosto nedávala smysl. No nic, film jsem viděl včera, a už si z něj vlastně nic nevybavuji... (16.11.2020)

Nedůstojné, řemeslné hrubě odfláknuté nesmyslné pořvávání, které podle mě nemůže zaujmout ani tu širokou veřejnost, která se bez většího očekávání vypraví na "undergroundovou erotiku uprostřed normalizační Prahy". A na to tvůrci dojedou. Pražské orgie neobsahují sexuální scény (už dlouho jsem takhle zoufale netoužil aspoň po vzrušující prasečince, která by mě vytrhla z letargie) a stojí na úmorně užvaněných, chaotických, neumětelsky naaranžovaných a nesnesitelně dlouhých konverzačních scénách. V nich se utápějí postavy, myšlenky i dialogy v neexistujícím režijním vedení, ve špatně zmixovaném zvuku (pokud zrovna bylo co mixovat), amatérském svícení a šíleně nepadnoucí špionážní hudbě, která od úvodu budí dojem nechtěné parodie. Občasného šovinistického vtipu z kategorie čtvrté cenové si je sotva možné všimnout, protože zapadne v záplavě nesouvislého plácání, zato že hlavní hrdina mezi scénami střídá čistě oholené tváře s nečekaným strništěm nebo čerstvě odbarvené černé vlasy s prošedivělými skráněmi, jde poznat poměrně jednoduše. Od základu špatně. Tohle je projekt, který neměl překročit hranice vývojové fáze, natož aby si někdo troufl ho vypustit mezi lidi. (16.10.2019)

„MŮŽETE SOULOŽIT, DÍVAT SE NA PORNO… A TAKY NEMUSÍTE DĚLAT NIC...“ /// „Film Ireny Pavláskové…“ Kurva, to už by přece měla bejt nějaká značka, ne?! A jestli s ní Irena bude zacházet takovýmhle způsobem, stane se z ní pouhopouhá sračka! „JAK MŮŽETE TAKHLE ŽÍT?“… „LIDSKÁ PŘIZPŮSOBIVOST JE VELKÉ POŽEHNÁNÍ…“ Asi tak, no. O zákonech moci totalitní… Že jako vám to nic neříká nebo říkat nechce? Tak to máte smůlu! Stejně jako ti, kteří od toho něco očekávali. Bez emoční, povrchní vyprávění… Trochu dramatu v sobě mají dialogy Olgy, ale jinak je to zbytečnej film o věcech, který v takovýmhle podání nikoho nezajímají. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1985 napsal Philip Roth, neznám. 2.) Ze studijně estetického hlediska je pohled na starou kundu… hroznej? 3.) Vždycky jsem se chtěl v totalitním Československu potkat s Havlem. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.05.2020)