The Haunting - Dům na kopci

Moc se mi líbila propracovaná výprava, dobře zvolené obsazení a celé to převrácení původního příběhu z The Haunting úplně jiným směrem. Umím si představit, jak Mike Flanagan přišel za lidmi z Netflixu se slovy: „Mám pro vás super námět na třídílnou minisérii,“ načež u Netflixu odvětili: „Máte pravdu, je to fakt super námět, ale vy nám z toho uděláte deset epizod.“ A v tom je kámen úrazu, Dům na kopci je dějově tak řídký, že si dopomáhá všemožnou vatou a veškerými těmi flashbackovými klišé, aby to vůbec nějak do toho desátého dílu doklepal. A musím říct, že po vrcholu, který představuje 5. epizoda (s cinefilsky obsazeným Russem Tamblynem), už jsem měl docela problém ty zbylé díly dokoukat. U série, jež se celá odehrává ve velmi krátkém časovém úseku a v níž prakticky od začátku víte, jak vše dopadne, a jen čekáte na vypíchnutí různých detailů a motivací postav plus sem tam nějakou tu strašidelnou scénu, je zvolená stopáž neomluvitelně natažená. A když už po těch obětovaných dlouhých hodinách čekáte, jak vám ten finální díl teda vytře zrak, dočkáte se tak slzodojné sluníčkařiny, až z toho jde hlava kolem. Koukalo se na to pěkně, ale koukalo se na to přespříliš dlouho. (01.02.2021)

Horor, který má srdce a horor, který má logiku. Netflix dokázal stvořit jeden z nejáčkovějších duchařských snímků, který je přesně tím, čím první série American Horror Story nebyla a chtěla být. Orientace na horor skrze charismatické a skvěle psychologicky vykreslené charaktery, které musejí čelit svým vlastním démonům a hororové scény jsou okolo nich vystavěny jen jako koření, nikoli hlavní surovina, je přesně ten zásah do černého, díky kterému můžeme pět chválu na výsledné kvality. Tady se podařilo úplně vše od castingu, přes scénář až po samotný hororový dům a duchy (třímetrový levitující dědeček s hůlkou kraluje). Navíc každé strašení, duch i pomalu zvuk tu má své jasně dané místo v ději, čímž nepůsobí lekačky jen jako prostředek k děšení, ale využívají se i jako prostředku dějinného směřování a pointování různých dějových linek. Což se samozřejmě ukazuje postupem času. Tady prostě jinak než za plný počet ani nemohu. Mike Flanagan vytvořil dílo, které svou kvalitou sahá po příčce nejlepšího duchařského hororu v historii tohoto žánru (promiň Jamesi Wane). A závěrem jen dodám, že takto přesně se mělo přistupovat k adaptacím všech Kingových děl. Protože takhle jsou Kingovy knihy vyprávěny, a proto slaví takový úspěch. Jen až Flanagan to spolu s pár dalšími pochopili (samotnému Kingovi se to ostatně také ve filmu nedaří). Nedivím se, že samotný Stephen King tento seriál doporučuje. 95% (29.10.2020)

Seriál bohužel postrádá strašidelnou atmosféru Bly Manor, kterou tu nahrazují lekačky, kterých je v prvních šesti dílech tolik, že jsem celé dva dny pak jen ležela doma s migrénou, na kterou mi ani prášky, na předpis nepomohly. Děj rovněž poměrně předvídatelný. V rámci žánru jde však stále o slušný nadprůměr a v druhé polovině série už jde opravdu spíše o promyšlenou duchařinu nežli bezduché lekačky. (22.10.2020)

Seriál, jenž je zřejmě nejlepší adaptací Stephena Kinga, kterou nenapsal Stephen King. Struktura desetidílného seriálu Mikea Flanagana se přitom nejvíce podobá knižní podobě To, kde se nejprve dopodrobna seznamujeme s velkým počtem postav, které jsou následně vsazeny do hororového rámce. Historie domu, kde straší, je ale především velmi exkluzivně natočené rodinné drama, jež ozvláštňuje psychologickou mnohovrstevnatost hororovými postupy a klišé z žánrové historie. Ne nadarmo tak připomene syžet kultovního seriálu Odpočívej v pokoji zkombinovaný se snímky jako V zajetí démonů nebo Insidious. Na poměry žánru neskutečně promyšlený desetidílný počin, kdy sledování seriálu opravdu připomene kapitoly z kvalitní, ale tlusté knihy, kterou nelze odložit. Navíc v brilantním technickém provedení, jemuž vévodí šestá epizoda koncipovaná jako série několika dlouhých záběrů. Nejlepší epizoda: Two Storms (6) (05.10.2023)

První série byla hodně povedená, trochu děsivá, trochu lekavá a hodně emotivní. Ze začátku se člověk trochu ztrácí, ale rychle se zase najde a pochopit děj není složité. Dokonce bych řekla, že trochu předvídatelné. Ale i tak je to trochu mimo. V průběhu jste zvědaví na další díl, až se jednou dostanete k tomu poslednímu, který by se svou pointou dal shrnout do deseti minut a úplně by to stačilo. Celek ale působí hodně vyváženě, je to chytlavé a s postavami se lehce sžijete. Dokonce jsem si zamilovala nošení rukavic - velmi elegantní. (14.12.2020)