The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Nečekejte žádné laciné lekačky, přeřvanou hudbu nebo zohavená monstra. Tento seriál nejlépe vystihuje slovo "poetický". Že to zní nudně? Ale vůbec ne. Příběh hezky plyne, zápletka se rozplétá poměrně pomalu (ale díky tomu se stihnete do postav vžít a zamilovat si je). Podobně totiž jako u Hill House, i tady je krásná atmosféra záhady a tajemno. Rozhodně ale nehodlám srovnávat, poněvadž první série s toutou nemá obsolutně nic společného, co se děje a zápletky týče. Příběh Bly Manor má pomalejší rozjezd, což v tomto případě není vůbec na škodu. Nicméně později atmosféra houstne a věci se dají do pohybu. Naštěstí ne všechny záhady zůstávají až do konce a jsou odhalovány průběžně, což je vždy dobré pro rozvoj postav a velice obohacující k pochopení. Postavy byly skvělé. Malý Miles i jeho sestra Flora, odvedli opravdu obdivuhodný výkon na tak malé děti. Ono vlastně celé to osazenstvo pracovníků Bly Manor bylo skvělé. Zahradnice Jamie mi byla asi nejsympatičtější a Hannah s Owenem si nadobro získali moje srdce. U finále jsem opět posmrkala spoustu kapesníků, to zkrátka umí jen Flanagan. Kvalitou rozhodně lepší než American Horror Story, ale podobný formát tomu svědčí. Je to krásně pochmurný seriál. - "We lay my love and I, beneath the weeping willow. But now alone I lie, and weep beside the tree. Singing Oh Willow Waly, by the tree that weeps with me till my lover return to me..." (30.10.2020)

Ano, ten rok 2020 asi fakt nebude podle mého gusta. Nestačí, že vyšlo pár novotin, které nestály za nic, ale byly i slabší nové série starších seriálů. Toto tomu nasazuje korunu. Nebo koronu v tomto roce. Vskutku kulturní katastrofa. Rozběhne se to v celku dobře. Má to opět takový ten tajemný a nepoznaný styl vyprávění a pro děs to nemusí jít hned daleko. Jenže člověk později sleduje něco jakoby tajemného, ale co hůře irelevantního. Dost věcí tam nedává smysl a co je na tom nejhorší, i když dojde k nějakému vyvrcholení, tak vlastně se stejně nějaké otázky nezodpoví. Navíc to vyvrcholení není ani moc vyvrcholením. Plus k tomu, když půlka poslední epizody už je spíše šťastný dojezd, který ani není moc šťastný a ani moc logický. Co si budeme, první série nebyla ani moc o tom, že by dokázala překvapit. Ale dokázala vyděsit. Dokázala mít dokonale vystavěné charaktery, kterých bylo hodně, ale každý měl svoje místo. Dokázala mít naprosto špičkové zpracování a nezaměnitelnou atmosféru. Druhá série ve výsledku nemá ani jedno z toho. Pamatuji si, že první série byla zábava, ale vskutku jsem ji docenil až na podruhé. Zde druhá série nebyla ani moc velká zábava. Někdy to spíš byl náznak lobotomie. Plus k tomu, kdy je v celku divné, že když už máme stejné herce, kteří původně byli skvělý, tak teď dělají to, co dělají. Ať už je to strašně neautentická Pedretti a nebo charismatický Jackson-Cohen, který ale z nějakého důvodu jede nějaký skotsko-švédský přízvuk. Což už je to nejmenší. Co dodat? Čekání na druhou sérii bylo výživní, ale její realizace se tomu skoro vůbec nepřibližuje. Spíše vůbec ne. A je to jenom další úkaz letošního roku a jeho přesně reprezentace. (20.10.2020)

Mike Flanagan se vrací s pokračováním úspěšné hororové série Tha Haunting. Vrací se nám i část hereckého osazenstva. Ovšem v naprosto jiných rolích. V jiném čase a do jiného příbehu. V mých očích sympatické. Snažit se vystavit nový příběh bez vazeb na předchozí veleúspěšné dílo. The Haunting of Bly Manor zaujme na první pohled perfektním řemeslným zpracováním a mrazivou atmosférou, jako vystřiženou z prvné série. První epizody jsou ve znamení jemného mysteriózního oťukávání a hororových prvků zde tolik není. Ve čtvrtém díle se, ale vše otočí vzhůru nohami a série se začně ubírat nečekaným směrem k takové lehce mysteriózní romantice. Hodně zajímavé a odvážné. Nekvituji tuto změnu, protože jsem čekal a chtěl něco trošku jiného a nově nabitá dynamika mě tolik neuspokojila. Také finální cukrkandl bych tam mít nemusel. Přes všechny výtky, které jsem k tomu měl, se jedná o výborný seriálový počin. Chci další řadu! (29.10.2020)

Překvapivě jiné než první série - kde byl Hill House o strašení a potlačených traumatech, tak tam je Bly Manor gotickou romancí. Seriál sám to na konci řekne, ale je dobré to vědět už před sledováním téhle série. Není totiž moc děsivá. Je tu napětí, jsou tu duchové a občas se asi budete bát. Důchové Bly Manor ale nejsou ve své podstatě zlí (narozdíl od Hill House), jejich příběh je spíš smutný. Stejně jako romance v téhle sérii. Je jich tu hned několik a ani jedna neskončí dobře. Ale to tak u gotických romancí bývá. Série (i díky umístění do 80. let) je prodchnutá melancholií a pocitem lítosti nad tím, co se stalo a co se mohlo stát. To vše zabalené v až pohádkovém vyprávění Carly Gugino. Bly Manor je (hlavně co se týče kostry vyprávění) horší než Hill House, ale narozdíl od něj má silnější konec. Uvědomíte si u něj totiž, že Flanagan je prostě romantik a klíčem k jeho seriálu je láska. K dětem, k partnerovi, nenaplněná, nezdravá... Mike se do toho nebojí jít. Mám ale jednu výhradu - zásadní pro sérii je osmá epizoda se dozvíme důležité informace o jednom z duchů, který se ale předtím nezdá tak důležitý a tolik se v dílech neobjevuje. Z vypravěčského hlediska zásadní chyba. Ale ten osmý díl je zase luxusní. (18.10.2020)

Bly Manor bylo jako na houpačce. Každý díl mě bavil úplně jinak, takže celá tato série byla oproti Hill House dost nekonzistentní, což mě štvalo asi nejvíc. Vždycky mě nějaký díl hrozně bavil a z dalšího jsem měla zase rozpaky, ba dokonce jsem se nudila. Herecky to bylo ale super. Victoria Pedretti se mi vryla pod kůži a bylo skvělý hádat, co se s ní bude dál dít. To je další věc na téhle sérii, je strašně těžké jí předpovídat. Někdy jsem nevěděla pořádně, jestli jsem v obraze. Na druhou stranu je tam dost věcí, které si tak nějak zasloužily dovysvětlení, nebo aby se jim věnovalo více pozornosti. Přišlo mi, že se každou chvíli otevřela nějaká nová kapitolka, aniž by se dokončila ta předešlá. Tím se dostávám k tomu, že některé ty linie byly zdlouhavé a nezáživné. Hill House měl prostě asi větší spád a držel se tak nějak pořád na jedné koleji, za to Bly Manor neustále odbíhalo do různorodých koutů. Netvrdím, že to bylo špatně a byla jsem na to tak nějak nachystaná, protože Flanaganův rukopis už mám nastudovaný poměrně slušně a ne vždy ho dokážu řádně zkonzumovat. Režijně je to ale skvělý, exteriéry a interiéry byly radost, ale po hororové stránce bych asi ještě řádně přitlačila. (03.02.2021)