The Haunting - Záhadné sídlo Bly

Britským přízvukem můžu říct, že tohle bylo *totally dreadful*. Z dokonalýho HH jsem naskočila rovnou na tuhle Bly Manorskou trágu a měla jsem co dělat dojet do finále. Ke všem postavám jsem si vytvořila během sledování až skoro averzi, paní z jezera z toho nakonec vyšla nejsympatičtěji. Duchařská atmosféra, ze který jsem se mohla v HH zbláznit nikde, a i přes můj nízkej práh strachu jsem se bála maximálně toho, že to nikdy neskončí. Až budu chtít někdy zastavit čas, pustím si to znova. Chybí tu ta napjatá a chytře propletená dějová linka stejně tak jako ono záhadné charisma celého domu. Celý drama seriálu je postavený na 3 párech a ani jednomu z nich jsem nevěřila ani minutu. Nevím, jestli je víc divná dvojice „pojď zmocníme se těl těhle otravných děcek“ anebo pár „tajně se milujeme, chodíme kolem sebe jako kolem horký kaše, ale po tvý smrti ti omyju v márnici sám tvoje tělo levandulí“. Nesedlo mi to, čekala jsem výborný duchařský drama a dostala jsem nudnou romantickou slátaninu. Tu hvězdičku dávám za osmou epizodu, která byla výborná a jediná udržela moji pozornost po celou dobu, kdyby to bylo v atmosféře osmé epizody vedeno celé, rozhodně bych si nestěžovala. Sledování ale nelituju, The Haunting mě navedl na novej žánr, Bly Manor mě sice nenadchl, ale určitě budu hledat v duchařských vodách dál. (04.04.2022)

Rozporuplné dojmy, respektíve, ako sa Flanagan vracia do starých koľají. Kým prvá séria bola z pohľadu atmosféry, priam emocionálnou delikatesou, táto druhá, sa viac zamerala na charakteristiku postáv či dejovú linku. Prvá polovica je doslova utrpenie. Do sledovania dalších epizód som sa musel vyslovene nútiť, čo asi tiež nie je najlepšia vizitka. Za mňa je táto druhá séria v porovnaní s tou prvou - neskutočným prepadákom a sklamaním. Očakával som horor, dostal som romantickú gotiku, zahalenú do tajomného rúška, ktorá poteší akurát tak ženské pokolenie. Pôvodne som udelil 2 hviezdy, ale za ten vyjebaný, propagandistický “LGBT” záver si Flanagan nič iné nezaslúži. Skoro som sa dogrcal! (12.12.2020)

Po čtvrté epizodě jsem byl regulérně zklamanej, že mě to vlastně moc nebaví, do zbylých epizod jsem se ani moc neměl. Přišlo mi, že jsem místo nejočekávanějšího hororovýho seriálu roku dostal jen zcela banální staromódní duchařinu, a fakt jsem se divil, že se Mike Flanagan pustil tímhle nikterak objevným směrem. No, epizodá pátá, zaplať pánbůh, že jsem to nevzdal, mě vyvedla z omylu. Druhá půlka Bly manoru je o třídu jinde - zajímavější, překvapivá, citlivá, smutná. A hlavně se ukáže, že je to fakt pěkně vymyšlený a suprově napsaný. Jen toho strašení tam teda objektivně moc není, o horor jde tentokrát až v druhé, možná třetí řadě. Na druhou stranu, na konci poslední epizody jsem si zaslzel, takže si Byl manor cestu k srdíčku našel i tak :D (15.10.2020)

Chtělo by se říct, že druhá série The Haunting se má ke své první stejně, jako druhá série True Detective, i když jde samozřejmě o nebetyčné zjednodušení. Je výrazně jiná, v tomto případně silně literární, což nejspíš souvisí i s tím, že coby volně adaptovaný vzor tentokrát posloužil Henry James. Stejně jako pro první sérii i zde po dlouhou dobu platí váhavé rozkročení mezi psychologickou sondu do utrápených duší domu a regulérní horor. The Haunting of Bly Manor jde ovšem ve svém žánrovém rozptylu ještě mnohem dál a nebojí se zastrčit své strašící horory často úplně do pozadí ve prospěch jiných, subtilnějších emocí. Nejde zdaleka o tak vděčnou a na první dobrou divácký ohromující záležitost, možná se na výsledném tvaru a lehké rozkolísanosti podepisuje fakt, že tentokrát si to Flanagan celé neodtočil sám. Obrazově jde ovšem stále o úchvatnou podívanou, v mlhách u jezera situované Bly je vizuálně vděčné a navíc zabydlené živoucími charaktery, s nimiž se do jeho hlubin rádi propadáme hlouběji a hlouběji. Zmíněná literárnost se podepisuje hlavně na občas kostrbatých dialozích a především na zpočátku ne úplně elegantní vyprávěcí struktuře - zatímco v Hill House jsme se bezprecedentně neustále pohybovali mezi minulostí a přítomností bez explicitních vazeb, Bly Manor je defacto devítidílnou retrospektivou, v rámci které jsou jednotlivé epizody časově "roztříštěné" mnohem logičtěji. Oltář mrtvých a Romance se starými róbami se vymykají, obě ale stylem vyprávění ještě zdůrazňují ono literární vedení příběhu. Jakkoli na mě zklamání nezaútočilo ani jednou, do sedmého dílu jsem si sám pro sebe identifikoval tolik nedostatků, že bych se neodvážil stavět Bly na úroveň jeho předchůdce. Závěrečné dvě epizody ovšem natolik jdou proti očekávání hororových fandů a vydávají se trochu jiným směrem, že si tam tím plným hodnocením stejně přisadím. Nehledě na to, že mě ten závěr docela rozložil. 90 % (21.10.2020)

Očekávání po brilantní první sérii bylo logicky vysoké a samozřejmě musím přiznat, že nebylo naplněno. Hororová stránka je totiž velmi upozaděna, protože jak se v závěrečné epizodě dozvíte od vypravěčky, nejedná se o "ghost story", ale o "love story". A tak jsem si u posledního dílu parádně pobrečela. (21.11.2020)