The Haunting

Tak tohle bylo vážně něco. Pokud máte rádi tituly jako V zajetí démonů, nebo Insidious a jdete s pustit tento seriál právě kvůli tomu, rozhodně neočekávejte stejný styl duchařiny. A to přesto, že The Haunting of Hill House daleko obě série přesahuje v celkovém pojetí. A to nechci předešlé zmíněné díla nějak hanit, stále to jsou top hororovky, ale tenhle seriál měl prostě něco navíc. To "něco navíc" budete rozklíčovávat postupně a pro něčí vkus pomalu. Začátek seriálu je hodně o rodinných dramatech a pomalém nastiňování hororového tématu do příběhu. Celkově je seriál postaven na citových vztazích rodiny a jejich zvratech, které se pojí s flashbacky, se kterými si tvůrci dost hráli. Nicméně srozumitelnost děje to vůbec nenarušuje a vy tak budete moct postupně poznávat, jaké podivnosti musejí hlavní představitelé ve svých životech snášet. Po hororové stránce to nebylo tak agresivní, jak bych si v některých situací možná přál, ale celkovou atmosférou a postupným navozování situací se až geniálně zbytečně netlačilo na pilu. To vedlo k větší nepředvídatelnosti, se kterou jsem to více a více celé hltal až do skvěle zvládnutého konce. Rozhodně uvidíte něco, co jste ještě neviděli. Pro mě rozhodně jeden ze seriálů roku a vrcholné dílo z tohoto žánru! Jasných 5 hvězd. (17.10.2018)

Na Netflix seriálovú tvorbu je to až pod priemer. Nič prevratné, ku koncu epizód ma tie časové slučky dosť srali! Cakom prásk - za celých 10 častí nejaké 2 vydarené scary Bu-Bu scény. Strata času pre fandov horroru... alebo 10 hodín pozerajte na sociálne problémy a obkecávačky jednej pošahanej rodiny. (23.10.2018)

Zpětně mi přijde, že The Haunting of Hill House byla mnohem větší sázka na jistotu, než The Haunting of Bly Manor. Přítom druhá sezóna je chytřejší a s mnohem zajímavějšími myšlenkami, než první technicky perfektní příspěvek. A teď co je víc? Pocit strachu prakticky s každým dílem a nebo poměrně chytrý romantický příběh s prvky gotického hororu? (14.10.2020)

Hm. Trochu škoda, že seriál vrcholil v půlce. Úvod lenivý, budující jen atmosféru a prozrazující až příliš málo. Konec rezignující na pořádné koule. /// spoiler spoiler /// Jo, hezky se poskládá pointa a vysvětlí se kdo je kdo a kdo za co může. Ale co je na tom vlastně zajímavého, když toho dosáhnete odepřením informací v průběhu a odtajněním až na konci? Horší je, že tvůrci naznačili, ale nevyužili možností poslat horror do silného kalibru, např. důslednější prací s tezí dokola opakovanou, že je vše jen sen. Nakonec je tahle místy výborně rozjetá linie znehodnocená - není to jen sen, jsou to střípky času. Naopak se střípky času (poprvé skvěle použito v 5. epizodě a na konci také dobré) se pracuje také nešikovně a nakonec nehrají v příběhu moc roli. Bez nich by fungoval úplně stejně. Úplně mě ale otrávilo, že motiv spisovatele, který ohýbá děj, byl také opuštěn. /// Moc nechápu, co je v horrorech na duších (duch, ne duše) tak děsivého. Zjeví se a dělají hů, hů? Je to nepochopitelné zlo? (hlavně u japonců). Je to snad svědomí a nevědomí, kterým ubližujeme sami sobě? To tady bylo vcelku rozehráno, ale s tak nějak podivnou logikou... /// Inu, to je vždycky škoda, když je dokončený projekt, který v řadě ohledů zaslouží opravdový aplaus, ale v pár ohledech lacině zklame. (01.10.2019)

HAUNTING OF HILL HOUSE - Hororový žánr osobně řadím mezi nejtěžší k perfektnímu zrealizování. Ono vyvážit dobře vystavěný příběh s tou tíživou hororovou atmosférou okořeněnou lekačkami, jenž nepůsobí prvoplánově a lacině, to vše zvládnout jesť skoro pro každého hororového tvůrce nereálný úkol. Ale režisérovi Flanaganovi se to vydařilo. A nutkno podotknout, že lepší hororové drama jsem asi doposud neviděl (a tím mám na mysli i celovečerní snímky). Dům na kopci totiž zazářil v každém svém jednotlivém aspektu, doopravdy jsem nenašel sebemenší chybičku, kterou bych mohl autorům vytknout. Fakt nenašel, což nechápu. Vyprávění postavené na příběhu v současnosti s retrospektivními prvky v 26 let staré minulosti se zprvu jevilo dost chaoticky, ale postupem času, jak seriál plynul ke svému finiši, se všechny vyrojené otázky zodpověděly způsobem, že snad každičký divák musel být ve výsledku spokojen. Tak silný příběh o jedné rodině jsem na velkém plátně neviděl. Mnoho herců se tímto svým počinem neskutečně zviditelnilo, věřím, že to nakopne jejich kariéru a uvidíme je v mnoha projektech. Dětští herci mě nechali v úžasu, odhodili všechny zábrany nějakého strachu z publika a předvedli výkon, na který jsem jen dokázal čumět jako puk. Vše doprovází úžasně stylová hudba, podmanivý a drahý vizuál, výtečná kamera nenechávající diváka chladným a mrazivá atmosféra, jenž se vám zahryže až do morku kostí (pár scén mi přivodilo infarkt). Kromě dílů pět a šest, které jsou všude vynášené do nebes (a to poprávem!), mě závěrečné dva díly odrovnaly. Ať už svým precizním zakončením tohoto drtivého příběhu, ať už skvělými dialogy, které ve vás budou rezonovat hodně dlouho, a také i emocionálně strhujícími momentkami, kvůli kterým si budu muset dokoupit balení kapesníků. Mike Flanagan, jednoduše jméno, co se mi vrylo do paměti pod kolonkou PERFEKCIONALIZMUS VE VŠECH OHLEDECH. A to už nikdo nezvrátí. Za mě 100 % (26.10.2020)