Klér

Poláci se do toho zase jednou pořádně opřeli a natočili krásnou milou oddychovou idylku z církevního prostředí. Úmyslně se vyhýbám názvům jako katolický nebo křesťanský, protože to co v Polsku (a doufám, že jenom v něm) vyvádí církev je docela masakr. Jen je trošku škoda, že filmu padá ve druhé polovině řemen a jeho údernost doplácí na přepálenou stopáž. "Tož čo robíš, kurwa." Pecka, jak mezi sebou faráři mluví. 70% (06.10.2021)

Klér se s katolickou církví v Polsku nemazlí a dává si záležet, aby na katolicismus navázané společenské síly byly v maximální míře vykreslené jako bezohledné, sobecké, manipulativní a kořistnické. Do té míry, že to část publika může vnímat jako tendenční a nespravedlivé. Všechny popisované jevy se sice v církvi vyskytují, ale ne v takové míře a úhledně seřazené vedle sebe. Chybí tady idealisté a reformisté, absentuje plastičtější a věrohodnější obraz této prastaré instituce. Smarzowskiho snímek je totiž hanopis, film s nepopiratelným ideovým a politickým záměrem otřást silným postavením a vlivem církve u našich sousedů. Té církve, která běžně zasahuje do politických procesů a odvolává se přitom na vyšší, nekritizovatelnou, autoritu. Naše historie je odlišná, s demontáží vlivu církve na věci veřejné začal už Havlíček Borovský, národní obrození se neslo ve vzývání husitství a reformace. Erozi katolické moci ovlivnila sázka katolických elit na Habsburky, k jejich popularitě nepřispěl ani podíl slovenských klerofašistů na pádu První republiky a dílo zkázy dokonalo příchod "vědeckého" komunismu a nástup konzumní společnosti 2. poloviny 20. století. Jako Češi tedy můžeme podle svého přesvědčení považovat Klér buď za potvrzení svého negativního pohledu na náboženství a jeho zástupce na zemi nebo za nespravedlivý pamflet. Nemůžu říct, že by se mi tentokrát Smarzowski zadřel pod kůži, tak jako se to stalo v případě Volyně, ale řemeslo je to nadprůměrné, o tom nemůže být pochyb. Celkový dojem: 70 %. (15.11.2021)

Tohle si polská katolická církev za rámeček nedá. Nepřikrášlené vršení církevních prohřešků až zločinů se opírá o dobré herecké výkony, realisticky snímaný obraz a skvělé zpodobnění principů církevní mafie dělá z filmu vykřičník i otazník zároveň. Obžalobu i apel na zdravý rozum a lidskost, které by měly být automaticky v církvi přítomny, ale zdaleka vždy nejsou. Když se ke kladným postavám filmu dá nakonec počítat i kněz, který chlastá první ligu, posílá ženu na potrat a okrádá věřící, tak je jasné, že adorace církve se tady nedočkáme. SHRNUTÍ: Bořit modly, kterým stále věříme, je vždycky nejtěžší. (06.09.2021)

„Přestal mě bít…už mě nemá rád.“ Tak k těmto pánům byste na zpověď jít nechtěli…Smarzowski mě nadchnul už snímkem Volyň, takže jsem měl vysoká očekávání…a ta byla naplněna! Zpočátku mě překvapilo, že byl film místy až černohumorným dramatem ze života 3 „ctihodných a ctnostných“ farářů. Ale jak se dalo čekat, s postupujícím časem mi úsměv ztvrdnul na rtech. Klér je hořkou, mrazivou, cynickou a až překvapivě kritickou výpovědí o polské katolické církvi (ne, pořád nechápu, že to v Polsku prošlo). Chlast, lži, falešné naděje, vydírání, úplatky (ruka ruku myje na všech úrovních), pedofilie („hra se zajíčky“ dostává zcela nový rozměr), potraty (na ty se jezdí do sousední „pohanské“ ČR), účinné odklízení problémů (zametání průserů pod koberec, vyhnívání do ztracena či staré osvědčené podplácení). Směrem ke konci je snímek čím dál palčivější a vlastně jediná věc, za kterou strhnu půl hvězdy, je dle mého až zbytečně extrémní závěr. „Jsem těhotná.“ - „Ale…jak?! Nebrala jsi antikoncepci?!“ - „Moje víra mi to nedovolila!“ (12.01.2020)

"Pro komunikaci v polštině stiskněte dvojku..." Jak je Kler s postupem času syrovější a syrovější, tak při pár momentech jako citovaná věta jsem přesto vyprsknul smíchy. Ovšem to, co se na začátku jeví jako vtipná černá komedie, končí jako mrazivá obžaloba systému, kde není dobře prakticky nic, a to na všech úrovních od venkovského faráře po nejvyšší církevní špičky. Preláti se vezou na vlně korupce, pedofilního smilstva, všeobecného pokrytectví a hlouposti svých oveček, ale film se rozhodně u církve nezastavuje. Jak třeba ve filmu (a tedy v Polsku) funguje policie. Zkrátka církev je jen jedním z článků řetězu, byť tím, který má v rukou moc, peníze a "pravdu". Tohle všechno ovšem říkám s vědomím, že v okázale katolickém Polsku vznikne takovýhle film, zatímco naši umělci se zmůžou na jediné dvě polohy: přisprostlé či nablblé komedie, anebo, když se pokoušejí o něco vážnějšího, co vyžaduje uměleckou integritu a prý odvahu, máme tu přece vděčná padesátá léta, anžto jsme věrní onomu vtipu: "U nás v Americe máme svobodu tisku, můžeme napsat, že americká vláda je špatná." - "To my v SSSR máme taky svobodu tisku, taky můžeme napsat, že americká vláda je špatná." Naši umělci se tímto řídí do puntíku, pouze změnili orientaci, a proto taky naše kinematografie stojí tak strašně za hovno a v porovnání s tou současnou polskou to vynikne v plné nahotě. (17.03.2019)