Klér

Obrovská poklona tvůrcům, že si tohle troufli v silně katolickém Polsku natočit. Odhaduji, že to nebylo vůbec lehké a církev se jim to jistě snažila překazit, či minimálně znepříjemnit. Jméno režiséra – Wojciech Smarzowski - si každopádně značím a mrknu se v budoucnu na další jeho tvorbu. Zpět k samotnému filmu, obsah jednoznačně přebíjí formu, která mi jako jediná úplně nesedla. Mírně nervní kamera i neurovnaný střih mě zpočátku štval, ale postupně jsem si zvykl a nutno říct, že do celého filmu to sedí náramně. Obsazení je výborné, postupná gradace vyprávění a přechod z černé komedie do mrazivého dramatu také. No a k obsahu… víra je víra, proti ní nic nemám, ale organizované náboženství a v našem regionu katolická církev, to je neskutečný hnůj. Chápu, že tvůrci šli do velmi konfrontačního způsobu, nicméně s církví se jinak nedá. Stejně jako jakákoliv organizace je odrazem celé společnosti a jsou v ní dobří i špatní lidé. Ale katolická církev je snad jediná organizace na světě, která kryje pedofily, korupci a všelijaká jiná svinstva a ještě se cítí ublíženě, když se na to upozorní. Nikomu jinému by to tak neprocházelo, proč jim to vše prochází? Z toho mi není vůbec dobře. Jsem jen rád, že nežiji v Polsku, že jsem nepropadl církvi a že nejsem jen hloupá ovce z jejich stáda. Všichni si mohou uvědomit, že k víře v cokoli, nikoho jiného nepotřebují a už vůbec ne podobně prohnilou organizaci. (19.09.2019)

Tady se nedá dělat nic jiného, než jít na trh se svým vlastním příběhem, tedy příběhem maminky, která mi ho během 60 let vyprávěla několikrát. Ve třídě katechismu trestal katecheta Krček žáky následujícícm způsobem: Žák musel sklonit hlavu deset centimetrů nad lavici. Katecheta Krček jej praštil do zátylku, přičemž žák narazil čelem na lavici. Jeden z případů: "Prosím Květa nekamarádí s Růženou Jeřábkovou." - "Obě dvě sklonit hlavu!" atd. Když se to matce stalo podruhé a katecheta se jí potom na něco ptal, řekla mu, že od té doby, co jí bije do hlavy, si nic nepamatuje. - Asi všem už musí být jasné, že ji vybil z hlavy nejen Boha a Ježíše Krista, ale i všechny svaté. (22.06.2020)

Tohle byl slušnej masakr. Co se mi jevilo asi tak první třetinu jako dost hodně divoká, odvážná tragikomedie se postupně změnilo v naprosto neutuchající těžký drama. Trojice knězů, která nežije zrovna příkladný životy a doslova kážou vodu a pijou víno (pořád jsou ožralí) se dostane do konfliktu každý sám za sebe s ještě mnohem temnějšími lidmi, událostmi a situacemi. Je to fakt slušně vyhrocený, ale neuvěřitelně reálně to působí. Je to příkladná sociální kritika "černoprdelníků" v jak v Polsku, tak vlastně v celé Evropě. Má to naprosto nepředvídatelnej děj, hodně psychologie, hodně sociální dramatiky a hodně drsnej, brutální a smutnej konec ... V celým filmu je spousta naprosto ukázkových WTF scén, který prostě musel být založený na pravdě ... Základní téma je však hanobení dětí církví (sexuální). Za tu odvahu by režisér měl dostat Oskara. Má můj obdiv, ještě tohle natočit v Polsku, to je fakt frajer. (11.12.2019)

Nuda, reziser Smarzowski sa snazi podat uhol pohladu na polsku mainstreamovu cirkev, no tentokrat plati ze kvalitna tema nie je kvalitny film. Uhol pohladu 3. knazov na RKC. Uznavam polskeho herca Janusza Gajosa, no uz asi aj stary pan na stare kolena zacal recyklovat hovna. Slusne sa to vynadrit neda, zaujimalo by ma, kolko uhlov pohladu na polsku RKC bay mali traja pravnici   : 55 % (15.09.2021)

Uznávaný režisér Wojciech Smarzowski zase jednou tnul do živého, když se ve svém snímku Klér bez jakýchkoliv okolků pustil do kritiky katolické církve. Nenechal na ní nit suchou, i proto jsem překvapená, že se silně věřící Poláci hrnuli do kin v tak hojném počtu. Ještě víc mě však udivil samotný film, a to i přesto, že jsem si o náboženství nikdy nedělala žádné iluze. Bylo mi dost šoufl z toho nekompromisního vyobrazení všech možných neřestí, ve kterých se současní církevní hodnostáři utápějí. (85%) (04.10.2021)