Amnestie

Havlův  projevu za doprovodu Vltavy byl dobrý nápad, kterých tady měli tvůrci vícero a pošmurná atmosféra  období přelomu mezi režimy  byla vytvořena skvěle. Filmů o předrevolučně  dobu vzniklo u nás mraky, tu porevoluční asi skoro ještě nikdo nezachytil a je dobře, že se i o tuto reflexi už konečně někdo pustil, takže v tomto ohledu má film svůj význam a je dobře, že vzniknul. Ale mohlo to být lepší. Já mám ty pohledy do normalizace rád, ale už jich vzniklo hodně, takže mě více bavila druhá půlka po svrhnutí. Dvě  přátelské debaty o delším vývoji, církvi a jestli Havel není až moc velký idealista o Vánocích  po protestech se mi z celého filmu líbily asi nejvíce, i když jsem měl trochu bordel v postávách ve stylu ,,kdo je kdo, kdo s kým spí a  kdo, je na čí straně.´´ , protože v tomhle byl film občas trochu zmatenej. Žel politickými otázkami se nakonec film až tolik nezabýval (a že by se určitě problémy po revoluci daly zpracovat),  a i když velkoryse trvá přes dvě hodiny, tak nakousává a dává dohromady tolik příběhu a postav, že často působí přeskakovaně a rozkouskovaně. Nemám paradoxně  pocit, že by se toho za ty dvě hodiny stihlo tolik stihlo. A je škoda, že  těch silnějších momentů (jako poslední rozhovor Geislerky a té Slovenky u stolu) tady tolik není.  Ve výsledku taky úplně nerozumím, jaký názor mi chtěli tvůrci sdělit, ale zase by se mohla ocenit objektivita  a že se zde nic nepodsouvá.  Tohle všechno potvrzuje i v titulcích puštěná píseň.  Říkal jsem si, že bude určitě od Kryla, ale v tom hlasu jsem nepoznával ani Kryla a naštěstí ani Landu (:D) a pak jsem si říkal, že najednou zpívá Muller (:D). Až po filmu si  zjistil, že (asi) pro film byla nazpívána přímo nová verze Krylova porevolučního protest songu  čtyřmi československými zpěváky a začátek zpívá Koller. Tento hudební příspěvek k výročí 17.listopadu z odvráceného pohledu mi před čtyřmi roky  utekl a to jsem toto výročí pasivně docela sledoval (:D). Třeba jsem celý večer sledoval Koncert pro budoucnost (:D), ale píseň jsem poprvé slyšel až dnes.  A povedla se, docela mrazivé. Film už je trochu rozporuplnější, ovšem neoznačil bych ho za výsloveně špatný. Gratuluji ale Marku Vašutovi, kterému se po bambilionu letech podařilo hrát tady v ČR zase v něčem seriózním. A nevím jestli existují nějaké dvě verze, ale v té na ČT, dneska mluvil normálně česky. (22.08.2023)

JitkaCardová píše ve své recenzi: Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Přesto, že já jsem takové pociy neměl, musím film považovat za dobrý, protože právě to je smyslem filmu jako takového - a zřejmě není jedniná, v které tuto odezvu vyvolal. Já to bohužel vidím mnohem střizlivěji. Na dějinném pozadí (mezi dvěma autentickými projevy Václava Havla) se odehrává soukromý příběh propojený s ději (otázkou je, zda i tento děj jsou dějiny) v Leopoldovském kriminálu. Takový typ filmů je v současné době oblíbený a proto se také převážně točí. Přitom se nemohu zbavit dojmu, že chtějí znamenat "dějinnou tečku": Takhle to bylo a basta! (20.06.2022)

Pro mě byla tohle jednoznačná volba na Českého lva! Konkurentem byli skvělí Vlastníci a Staříci, oba jsou to suverénní české filmy, jenže Amnestie je přece jen o celý level urostlejší, a byť vychází z hlubokého ponoru do neuralgického bodu českých i slovenských dějin, jde jí o celistvější poselství a má nadčasový ideový i dějový přesah - je to ve všem všudy světový film slovensko-českého původu. Perfektní scénář, kamera, střih, zvuk, herci, skvostná smysluplná hra s žánry, kdy do půlky se film tváří jako namakané doku-krimi a dějinně-sociální thriller, než v momentě vzpoury divák najednou zírá na vězně, jejichž cílem je žranice a pustošení, a s mrazením pochopí, že jména a události jsou tu zástupné, ač principiálně, věcně i náladově naprosto věrné, a že je to především nadčasová a na poměry zcela střízlivě ironicky glosující parabola, podobenství o tom, že pravda a láska (Ľubko) v téhle končině dělaly, co mohly, a pořád ještě tu mezi námi nemají přijetí a místo k životu. Nápad s tím, jak se jiní, přeživší, marně pokoušejí autenticky zpívat Kryla, tu hořkou pravdu a lásku, které jsme zapudili, mi bral dech a stesk mi vháněl slzy do očí. Fantasticky napsaná postava Kelemenové (Aňa Geislerová), kolem níž se sobectví a nesobectví ostatních postav otáčí jako na pivotu a ona zůstává tajemnou lidskou hádankou. Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Ten moment, kdy film přehodí výhybku z konkrétní do metaforické roviny mi do teď radostí zrychluje dech. Z podobných důvodů mě takhle naposledy rozproudili stejně vyvážení Tarantinovi Hanebný pancharti a podle mě by zrovna Amnestie z mnoha objektivních důvodů měla velkou šanci zabojovat i o Oscara. *~ (16.01.2020)

Natočené je to skutočne dobre. Film aj napriek dĺžke nenudí, nemá síce bohvieaký spád, ale aj tak vám v hlave najviac utkvie záverečná vzbura. Scenáristi však asi nadobudli dojem, že čo chápali oni pri písaní scenára, to automaticky pochopí aj divák. Inými slovami ak by bol pred onou vzburou úplne iný dej s úplne inými postavami, asi by som mal z filmu rovnaký pocit. Takže skrátka ak by sa doladil scenár a bol viac ústretový divákovi, aby plne chápal kauzalitu, mohlo ísť o špičkový film. Otázkou zostáva, akým scenáristickým tímom sa bude Jonáš v budúcnosti obklopovať. (09.11.2019)

Film mě příjemně překvapil, i když zpočátku to bylo poněkud nezáživné. Docela se divím tvůrcům, že se nebáli ukázat špínu našeho slavného převratu, respektive toho co následovalo. To co udělali komunisté v roce 1948, že rozdělovali důležité funkce ne podle znalostí a odborností, ale podle toho kdo byl dobrý straník, tak v roce 89 to bylo úplně to samý, jen člověk musel být disident. Jsme národ pokrytců, co si budeme nalhávat. Ale zpět k filmu, tomu samozřejmě vévodí vězeňské prostředí a finální potlačení vzpoury vězňů, které mě svým ztvárněním velice příjemně překvapilo, hlavně asi díky kameře. (08.10.2020)