Na nože

9/10. Svěží, nápaditý a hlavně děsně cool. Johnson dokazuje, že pokud jde o originální námět, tak si plave jak ryba ve vodě. Scénář hraje s diváky hru kočky s myší, přetáčí a kombinuje zvraty, které ale nikdy nepůsobí z ranku WTF, nýbrž vás těší a umí strhnout. Pořád to odsýpá a neustále překvapuje - a to přesto, že vám jsou postupně odhalovány karty. Casting je dokonalý a neexistuje tu slabší článek. Naopak u většiny vnímáte, jak neskutečným způsobem si svou roli užívají. Připočítejte si precizní řemeslo a máme tu jednu z nejlepších věcí, kterou si z kraje roku můžete dát v kině. Velká pecka. (14.01.2020)

Podle mě to má trochu smůlu, že to přichází až po Krvavé nevěstě a Parazitovi. První jmenovaný si lépe vyhrál s charaktery zdegenerované zbohatlické rodinky, druhý zase dokázal do příběhů vplést politicko-třídní statement lehčí rukou. U Knives Out strávíme většinu času s nevtipným detektivem, který se chová nestandardně, aby se z toho mohl obligátně vykecat závěřečnou řečí a chudé služebné se srdcem obligátně na správném místě, která je ale z celého toho ansámblu ta nejméně zajímavá. Je to zábavné, ale překvapivé mi to teda nepřišlo vůbec. (03.01.2020)

Má to své momenty, herci jsou fajn, ale stejně jsem (a napadla mě hned Branaghova Vražda v Orient expresu) cítil mírné zklamání z nenaplněných očekávání kvalitní a hutné detektivky. Nejdřív drhne tempo, první půlhodinu rozhodně. Pak jsem se do téhle detektivní látky dostal, orientoval jsem se v ní bez potíží, ale překombinovanost ještě (snad nikdy) nikomu neprospěla. Hodně dialogů, (jednorozměrných) postav, přetvářek a lží, ale smíšené pocity převládají. Začíná to (jak jinak než) vraždou. Zámožná rodina přitom na venkovském sídle právě oslavila půlkulaté narozeniny věhlasného autora tajemných detektivních příběhů. Během oslavy naštval několik členů (rozhádané) rodiny, se svou ošetřovatelkou si dal partičku deskové hry, dostal své léky a měl jít na kutě. Jenže ráno je dům plný pochybností, vyšetřovatelů, jednoho soukromého očka a zvědavých pozůstalých, proč a co se vlastně stalo a hlavně jak to asi bude s dědictvím. Žánrově je to docela zmatek. Od každého trochu, ale nikdy pořádně. Ano, zprvu si divák myslí, že ví, jenže tvůrci ho docela umně přesvědčí o opaku, jenže pak se ty změny začnou zajídat a ve finále mi bylo jedno, jestli hlavu rodiny zakousl medvěd nebo náhodou neleží někde na pláži v Karibiku. Taková ta nejistota mě prostě nenapínala, nebavila. Čas ukáže, ale myslím, že za pár měsíců si málokdo vzpomene. Místy moc tlačíme na pilu, zvratů je najednou moc a snaha překvapit diváka jede hrozně na sílu. I z herců nikdo vyloženě neexceluje (snad jen kouzelná Ana de Armas), přitom tolik solidních profíků. Troufám si tvrdit, že potíž je v režijním vedení. Pocitově musím dát (jen) tři hvězdy. (15.01.2020)

Jen párkrát za rok se objeví film, který byste si z fleku dali znovu a klidně s celou rodinou – a ano, letos je to detektivka Na nože. Spousta lidí si po Posledním z Jediů myslí, že je Rian Johnson totální packal, jenž by měl odevzdat režijní průkazku. Jeho novinka je však možná přesvědčí o tom, že se v něm mýlí, protože se jedná o nesmírně hravou detektivní hříčku, která je často chytřejší než divák. Zatímco se tak vaše teorie, jak celé bylo, rozpadají na prach, Rian se ohromně baví za kamerou a Daniel Craig, Ana de Armas nebo Chris Evans excelují před ní. Ta herecká radost z toho, že Hollywoodem proletěl takhle zamotaný a zábavný scénář, je prostě čitelná z každé vteřiny. A i když se Na nože mezi zlomové detektivní klasiky asi nezařadí, z fleku bych doporučil čestné místo mezi těmi nadprůměrnými, jež potěší kohokoliv a kdykoliv. (04.01.2020)

Láskyplný pastišový hold klasickým ansámblovým detektivkám, podvratné pohrávání si se žánrovými stereotypy a stará dobrá detektivka se vším všudy. Tím vším by to tuze moc chtělo být. A také to tím vším je. Bohužel nikoli tak, že by se vzájemně jednotlivé přístupy doplňovaly. A tak co scéna, to jiný přístup. Pokud to rovnou v některých scénách nejde proti sobě. Výsledkem je, že si jednotlivé přístupy vzájemně podráží nohy a není to pořádně ani jedno. Hřebíčkem do rakve je pak přepálená stopáž a ve druhé polovině na třetí kolej odstavené lahůdkové obsazení. Přesto především ad absurdum přepálený Blancův charakter potenciál má a jakkoli je stopáž neopodstatněná, tak to nenudí. (21.09.2020)