Spravedlnost pro mou dceru

Áno, toto je typ filmov, aké sa musia neustále nakrúcať a pre ktoré bol vlastne celuloid vyrobený. To bez ohľadu na ich objektívnu kvalitu, pretože obsah tu zohráva rozhodujúcu úlohu. Je potom škoda, že ak nejaký scenárista vyhrabe podobný prípad z nejakého archívu, tak nevznikne aj skutočne dokonalý film. Spravodlivosť má sotva hodinu a pol a dovolím si povedať, že pri takýchto obrovských časových skokoch je to dosť málo a kľudne by som zvládol aj ďalšiu hodinu, ktorá by viacero vecí viac objasnila, pretože film je veľmi skratkovitý a mohol o európskej byrokracii toho povedať ešte viac. Takto kriticky sme nemali nemecké, a ďalej francúzske a aj rakúske, orgány vykreslené snáď nikde okrem diel z DSV, ale tak hodili francúzskym filmárom rukavicu. Holt sme si rovní a rovnejší a na tom sa bohužiaľ asi nikdy nič nezmení. Ale ani na tom, že najväčšou zbraňou pravdy je čas. (18.05.2018)

Ďalší z hlbokých príbehov o nespravodlivosti, ktoré napísal sám život. 27 rokov to trvalo, kým André s vypätím všetkých síl a času vyhrabal spravodlivosť z útrob ľahostajnosti súdov a úradov, ktoré pravdu pochovali pod zem spolu s nebohou Kalinkou. André sa nevzdal, bojoval, a napokon aj zvíťazil. Aj keď sa obávam, že keby tamten hajzlík Krombach nebol taký chamtivý a nenásytný, tak by ho nedokopali za mreže dodnes... Čo sa týka filmu ako takého, so spracovaním som v podstate spokojný, aj s hereckým obsadením a gradáciou deju. Akurát miestami by som ocenil, keby to išlo aj viac do hĺbky emócií a psychológie postáv. Nechcem tým povedať, že by to bolo povrchné, ale niektoré situácie by si zaslúžili určite obsiahlejšie emočné vypätie. Aj keď na druhú stranu, radšej toto ako keby mal byť z toho nejaký uplakaný doják. (14.08.2017)

Život do kinematografie přináší nudné životopisy, ale i neuvěřitelné příběhy, které by z per scenáristů působily jako absurdní troufalosti. Nějak tak může vyznívat příběh, který Spravedlnost pro mou dceru popisuje. Souhlasím, že tvůrci měli v rukách natolik silné karty, že si dovedu představit ještě o něco lepší výsledek, nicméně i současná podoba filmu je nadmíru působivá. Technicky je film vhodně nenápadný (zároveň ale zdařilý) a nechává tak v popředí prostor pro hlavní postavu a její absurdní snažení. A předpokládám, že pro někoho, kdo je rodičem, bude zážitek z filmu ještě diametrálně odlišný. 7/10 (02.11.2017)

Silné nosné téma automaticky nezapomenutelný film neudělá. Povrchně zpracované, zkratkovité, s podivně zvoleným hl. hereckým představitelem (nic proti Auteuilovi). Je prostě divné, když herec, kterému je 66 let (8-10 mu lze ubrat) hraje otce šestileté dívenky (později 14leté dívky, na konci ženy, které by bylo 44 let) a během příběhu vyjma pár šedin navíc téměř nestárne - stále stejně zachovalý muž v roce 2010 jako na počátku let sedmdesátých. Film se odehrává na prostoru 38 let. Jako "hraný dokument" pro informační hodnotu přínosné, jako film bohužel zcela zbytečné a nefunkční. Vše korunuje stopáž, necelých devadesát minut. [FFF 2016] (29.11.2016)

Je obrovská škoda, keď tvorcovia disponujúci v rukách tak neuveriteľne silnými kartami, "odbijú" takúto "wrong story" nejakou slabšou hodinkou a pól, miesto toho, aby po emocionálnej stránke, zašli viac do hĺbky. Ja sa absolútne nesťažujem (!!), lebo "Au nom de ma fille" dokáže pomerne slušne "rozhnevať" či znechutiť, no mám dojem, že sa zo samotného, veľmi, veľmi smutného príbehu, dalo predsa len vyťažiť viac. Na "neprávo", páchané na hocijakom človeku, by sa totiž v žiadnom prípade nemalo zabúdať. Ba práve naopak ... (09.06.2017)